Rok 2020 si v České republice vyžádal hned tři ministry zdravotnictví. Letos neřešili svou běžnou resortní agendu, naopak museli veškerou energii vložit do řešení dosud nevídaných problémů s epidemií. Jaké byly vzestupy a pády tří mužů, kteří se letos stali ministry covidu?
„Až moc slušnej“ Adam Vojtěch
„Vytváří se trošku panika. (…) Prověřoval jsem u dodavatelů roušek, že jich bude dostatek, roušky skutečně budou,“ hovořil koncem ledna letošního roku ve sněmovně tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Poslance zajímalo, jak se připravuje na případnou hrozbu tehdy zatím abstraktní epidemie.
Že není důvod k panice, přesvědčoval i předseda vlády Andrej Babiš. „Nedělejme žádnou paniku. Jsme připraveni na ty okolnosti. Máme informace, umíme reagovat,“ kladl na srdce občanům jen den před tím, než se v Česku objevili první nakažení.
Jakmile potřeba zdravotních pomůcek v Česku zesílila, vláda s překvapením zjistila, že jich má kritický nedostatek. Skladové zásoby byly beznadějně vyprodané, od ministerstva dokonce zazněl apel, aby si lidé zbytečně nekupovali nejúčinnější respirátory FFP3 a nechali je zdravotníkům. I tak to nejpotřebnějším nevystačilo a celé Česko muselo oprášit šicí stroje a vyřešit problém svépomocí.
Vláda mezitím objednávala pomůcky z Číny; pochybnosti však vzbudily nákupy od podezřelých společností, které stále prověřuje policie. Ministerstvo nakupovalo za 310 milionů korun, třikrát dráže, od společnosti Recea Prague , jejíž jednatel má 18 exekucí a trvalé bydliště na úřadě městské části Praha 5. „Nevypadá to ideálně, ale nežijeme v optimální době,“ vysvětlil tehdy Vojtěch pro Seznam Zprávy.
Z dvojice Vojtěch-Babiš byl premiér tím, kdo se pasoval do role hlavního vedoucího. Interní vládní komunikace navenek prosákla během nedůstojného výstupu na tiskové konferenci ministerstva, kdy Andrej Babiš ponížil v přímém přenosu ministra zdravotnictví. „Ježiš, no tak řekněte přesně, kdo vám ty informace dal. Nebuďte slušnej. Řekněte pravdu, kdo vám to řek, který úředník. Jste moc hodnej,“ káral ho veřejně před novináři.
Tato submisivita pak hrála roli při kritickém selhání Vojtěchova ministrování koncem srpna. Rozvolnění Češi tehdy měli na základě doporučení epidemiologů znovu nasadit roušky, jenže to nesedělo do Babišovy populistické hry. Opět tedy vzal situaci „do svých rukou“ a řekl, že se toto opatření musí zatrhnout. Ministr zdravotnictví proti tomu neudělal nic a nastartoval tím základ pro vznik druhé vlny nákazy a s ní vládní názorové veletoče a nejasné mediální výkřiky, které mezi lidmi vzbuzovaly ještě větší nedůvěru. Podle kritiků byl hlavně prodlouženou rukou premiéra Babiše a jeho pozice nebyla dlouhodobě pevná.
21. září ráno Adam Vojtěch oznámil svou rezignaci. Působil velmi unaveně. „Ve chvíli, kdy přišel covid, tak jsem se stal ministrem covidu. Řešíme jej devátý měsíc. (…) Myslím, že se nemám zač stydět,“ řekl na závěr působení v resortu.
Roman Prymula – chtěl zavřít hranice a pak porušil vlastní opatření
Už v březnu ho některé články zmiňovali jako „nejdůležitějšího muže v Česku“. Roman Prymula jakožto lékař a epidemiolog působil mezi masou zmatených vládních pracovníků jako přesvědčivý odborník. Vydobyl si u veřejnosti důvěru – prvotní dojem však okamžitě zazdila jeho kontroverzní pověst, která začala záhy probublávat na povrch.
Jakožto někdejší ředitel královéhradecké fakultní nemocnice prosazoval stavbu kliniky čínské medicíny. Z postu byl nakonec odvolán pro podezření ze střetu zájmů a napojení na firmu Biovomed, kterou vlastnila jeho dcera.
Prymula byl známý pro svou výraznou ochotu vyjadřovat se do médií. Známý byl jeho výrok o tom, že je nutné „populaci trochu promořit“, na což časem změnil názor, a také vyděsil občany minimálně dvouletým uzavřením země. „Budeme muset být opouzdřeni. Situace v ostatních evropských zemích nebude dobrá. To budou měsíce a dlouhé měsíce,“ vyhrožoval.
I přes tyto přešlapy to byl právě Roman Prymula, na koho se předseda vlády Babiš obrátil, když potřeboval Vojtěchova nástupce. Jmenován byl v lánském ústraní prezidentem Zemanem, který byl s tímto rozhodnutím spokojen, Prymulu dobře znal; nový ministr totiž v roce 2014 chtěl kandidovat do senátu za Zemanovce. „Nedovedu si představit nikoho kompetentnějšího, který by stál v čele boje proti druhé vlně pandemie,“ řekl prezident po jmenování.
Prymula měl v boji s nákazou konečně zavést pořádek a jasná opatření. Na pomoc si přizval i Babišovy marketéry. Sociální sítě tak sice měl pod kontrolou a image si vylepšoval, zpočátku mírná opatření však nezabírala a denní přírůstky nakažených začaly nabírat na obrátkách.
„Myslel jsem, že začneme mírnějšími opatřeními a pak, pokud to bude situace vyžadovat, přidáme opatření tvrdší. Musím se za to omluvit, protože situace, která nastala v těchto dnech, je natolik alarmující, že jsem tuto strategii byl nucen změnit,“ prozradil, když v Česku zmrazil volnočasové aktivity.
Jaký paradox nastal, když zaváděná opatření on sám porušil. „Právě on vyhlašuje nejpřísnější opatření: Pod rouškou tmy si Prymula bez roušky vyrazil do restaurace,“ zní titulek Blesku 23. října, měsíc po nástupu do funkce. Fotografové ho zachytili před vyšehradskou restaurací Rio’s. Zažehli tím obrovský skandál. Ministr se v této restauraci zúčastnil podezřelé schůzky s poslancem hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem.
Obvykle komunikativní Prymula najednou úplně obrátil. Jeho hojně aktualizovaný twitter najednou ztichl a tisková konference po několikahodinovém mlžení byla bez dotazů. „Stojím tu jako člověk, který vypadá, že káže vodu a pije víno. Nic jsem ale neporušil a z tohoto důvodu nehodlám já sám rezignovat,“ sdělil na ní tehdejší ministr. O pár dní později byl z postu odvolán.
Jan Blatný pokousaný PSEM
Třetím covidovým ministrem se tak stal nenápadný dětský hematolog a pediatr Jan Blatný. Jeho působení na ministerstvu začalo neslavně. Objevila se totiž informace, že jeho jméno figuruje na protibabišovské petici Milionu chvilek pro demokracii. Svůj podpis nejdříve popřel, ale důkazy byly neúprosné – a když už mu nezbylo nic jiného, tak lež nakonec přiznal. „Otázka mě zaskočila a reagoval jsem, jak jsem reagoval,“ vysvětlil.
„Chci vám slíbit, že další rozhodování, která bude ministerstvo provádět, budou založena vždy na datech, která budou sdílená, která budou všem srozumitelná a která budou diskutovaná s odborníky,“ zněl jeden z jeho prvních slibů.
„Je třeba změna nálady ve společnosti. Pojďme změnit pocit strachu v respekt. Musíme všichni táhnout za jeden provaz. A jestli to máme udělat, musíme vědět proč,“ řekl s tím, že do ministerského křesla nastoupil jako odborník, který má pomoci boji proti epidemii.
Jeho klíčová strategie měla spočívat v jasně komunikovaných pravidlech, i proto představil protiepidemický systém PES, jenž přinesl skóre informující o stavu epidemie v Česku – a k tomu se vztahující opatření. „Je bezpečné počkat týden, nebudeme reagovat na jednodenní změny. Když se tedy bude přecházet na vyšší stupeň rizika, bude to po třídenním nárůstu indexu,“ vysvětlil Blatný.
PES ho ale pokousal, byl několikrát různě modifikován a nakonec je Blatným označen jako „jeden ze způsobů“, na základě kterého se ministerstvo o opatřeních rozhoduje. Opět je ale v restrikcích nekonzistentní.
Komunikační chaos, který byl vládě vyčítán opozicí, odborníky i občany tak stále přetrvává. „Vláda se v situaci dál plácá systémem brzda – plyn. Bohužel ale ignoruje nutnost širší podpory a pomoci lidem z postižených oblasti, což velmi podrývá jejich ochotu opatření dodržovat,“ shrnula jedna z opozičních kritiček, poslankyně Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).
Mezitím v Česku na covid zemřelo skoro 11 tisíc občanů.
Kdykoli epidemická situace u nás nějakým způsobem bila na poplach, členové vlády vždy trvali na tom, že jsou připraveni. Později však v klíčových záležitostech selhali. Vládní opatření jsou nadále neúčinná, čísla nakažených opět rostou. Občané se bojí o zdraví sebe a svých blízkých, o zaměstnání i o své podnikání. Rozdělení republiky je stále hlubší.
Nadějí má být vakcína a vláda s předsedou a ministrem Blatným v čele jsou nyní na velmi tenkém ledě, aby veškeré sliby naplnili a nad epidemií se skutečně podařilo vyhrát.
