Blíží se konec roku a to už bývá tradičně čas bilancování. Podívejme se tedy aspoň na tři nejzářivější úspěchy posledních dní.

Bojovník proti mikrovlnkám a hrdý strážce hranic

Do čela sněmovního Výboru pro bezpečnost byl zvolen poslanec za SPD Radek Koten. Totální mimoň, který pokládá za strašlivé nebezpečí mikrovlnné trouby, sdílí praštěné hoaxy o „chemtrails“, kterým skálopevně věří, pročež se angažuje v diskusních skupinách o vystoupení z EU a NATO. Jak taky jinak, když nás ti zlí Američani práškujou a pssst – to pan Koten taky ví jistě – „Dvojčata“ si zbourali sami. Na svém profilu se rovněž dojemně dělí o nostalgické vzpomínky na vojenskou službu na hranici, v mikulovské posádce, kde jeho předchůdci postříleli pět mladých lidí.

Ani páně poslancova asistentka Marcela Severová si ale se svým šéfem nijak nezadá. Ta pro změnu vtipkuje o muslimech, které přirovnává k Židům vyvražděným v nacistickém Německu (jak veselé!), a propaguje bláboly o rakovině vyléčené čtyřmi lžícemi čehosi. Ale zas když mohla tuhle v sobotu z Hradu jen tak beze všeho odejít cukrovka… A nutno přiznat také to, že trouba někdy skutečně může představovat nebezpečí.

StB nechce SNB?

Do čela komise pro dohled nad GIBS (Generální inspekcí bezpečnostních sborů) má být jmenován Zdeněk „Mlátička“ Ondráček. Kdo taky jiný už by měl dohlížet na všechny policisty než bývalý komunistický esenbák, no ne? Copak je na tom divného? Prezidentský kandidát Michal Horáček tedy sedl a napsal Andreji Babišovi. A ejhle, užbrzypremiér si náhle všiml toho, co švitoří už všichni zmoklí vrabci na střeše, a rázně, tak nějak po soudružsku zaprotestoval.

Situace, kdy se člověku oprávněně zapsanému ve dvanácti svazcích StB náhle jakože nepozdává bývalý esenbák, by byla úsměvná ve filmové komedii. Jako realita je to na zvracení. Esenbák Ondráček byl tím, kdo mlátil lidi včetně mladých žen při rozhánění předlistopadových demonstrací. Estébáci byli ti, kteří těmto esenbákům při zásazích veleli. A dnes? Jo, nechoď Zdeňku s pány na led. A už vůbec ne s těmi, kteří předtím byli soudruhy. V zájmu vrtění psem ti klidně zlámou nohu.

Kampaň nevedu! A to je pravda, jako že Peroutka byl vlevo dole

„Nebudu dělat kampaň!“ sliboval vlastními ústy pan prezident, ten náš vzor pravdomluvnosti. Načež nám sdělil, že jeho hojné cesty po krajích, placené z kapes nás všech, žádnou kampaní nejsou. Aby jí byly, musel by prý říkat „Volte mě“, což nedělá. Pak se objevily billboardy s oduševnělou tváří pana prezidenta a s jeho knihou. Ani to není kampaň – jak by mohla? –, před volbami kniha vychází jen náhodou a ty billboardy jsou prostá reklama na zboží. Věř, kdo chceš.

A aby toho nebylo málo, republiku zaplavily už nepokrytě volební billboardy s neskutečně vyphotoshopovanou podobou státní hlavy a zvoláním Zeman znovu 2018. Nikoho asi nepřekvapí, že ani tohle není žádná kampaň. Vůbec a ani trošičku. Národu je předestřeno, že to všechno platí spolek s názvem Přátelé Miloše Zemana, plný hodných a nezištných lidí, jako jsou Vratislav „Bezprověrka Levná vila“ Mynář, Martin „Lukoil“ Nejedlý nebo Karel „Udavač“ Srp, kteří to všechno jistě rádi zaplatili ze svého. Všechno je prý tudíž v nejlepším pořádku. A pan prezident, ten čestný sportovec, běžec na lyžích a veslař, se nám všem – stejně jako svým soupeřům, kteří si všechno poctivě platí – za blaženého hýkotu svých věrných vychechtává přímo do obličeje.

Tak tedy vzhůru ke světlým zítřkům. Budou to ještě zajímavé časy.