Kostelecké uzeniny, firma, která rozhodně nepatří premiéru Babišovi, tak jako mu samozřejmě nepatří ani celý holding Agrofert, dodává na náš stůl pochoutky jedna báseň. Doslova. A tak se můžeme těšit nejen z lahodné chuti mletých kuřecích pařátků, ale i z vkusné poezie, která zaznívá z reklamy na salám z Kostelce. Je to samozřejmě krásné, umělecké, až dojímavé, ale možná by to naopak mělo být o trochu lidovější. Autentičtější. Zkrátka jako od Andreje. Pomůžeme?
Světoznámou značku Kostelecké uzeniny, proslulou už od roku 1917, kdy byla založena, a oblíbenou už u našich pradědečků a prababiček, nyní tedy zcela jistě nevlastní Andrej Babiš, který je jen jediným beneficientem, to znamená příjemcem výhod a skutečným majitelem nejen téhle firmy, ale celého Agrofertu. Že je to na hlavu? To nevadí, co u nás prosím vás dnes není? Podstatné je, že ta údajně neBabišova firma vyrábí úchvatné pochoutky, jaké je nutno oslavit verši hodnými klasiků. Na to obyčejná próza nestačí.
A tak v televizní reklamě vidíme mistry řezníky v zástěrách jako z pohádky nebo z obrázků od Josefa Lady, kterak vyrábějí ty nejlepší salámy ve známém vesmíru, k čemuž hrobový hlas jako ze socialistické Chvilky poezie pateticky deklamuje:
Za vaše řemeslo a úctu k práci
za dokonalou recepturu a odkaz naší generaci
za vaši odvahu jinak to zkusit
prostě ho neudit, jen na vzduchu sušit
Za vaše trpělivé čekání, jak to dopadne
za dobu zrání 42 dní a méně ne
Děkujeme vám, předkové, za to nejlepší, co leží před námi
ušlechtilý Křemešník z Kostelce, vrchol mezi salámy.
Chvilinka bezdechého ticha… Utřete si slzy dojetí nad tou nádherou, vzpamatujte se z toho, dáme si malinkou přestávku.
Intermezzo o starostlivých lidoopech
Proslýchá se, že bývalý majitel pan Boček, který Kostelecké uzeniny spolu s družstvem řezníků vlastnil a řídil, vykládal podivné věci. Poté, co odmítli firmu prodat dnešnímu předsedovi vlády Babišovi, začalo se dít plno neblahých věcí, které jistě musely být jen nešťastnými náhodami. Banka továrně náhle zastavila úvěry. Pan Boček a další manažeři si vyslechli obvinění z tunelování a museli pryč. Když byli posléze zproštěni viny, už bylo pozdě. Firma už patřila do holdingu. Údajně (to je takové hezké, nyní hojně používané slovo) vyprávěl Jan Boček soukromě i o jakýchsi „mužích v černém“, kteří prý byli tak hodní, že se zajímali i o to, kudy chodí jeho malá vnučka do školy, aby se jí cestou nedejbože třeba něco nestalo. Údajně také říkal, že to údajně byly něčí gorily, kdo měl o bezpečí té malé holčičky takovou starost. Ale to nejspíš z té radosti, že může svou skvělou firmu prodat, už fantazíroval. Protože jak všichni přece víme, lidoopi nemluví. Teď už k nám tomu pan Boček bohužel nepoví nic. V roce 2017 zemřel. Na selhání srdce jako zlomený muž. Ještě předtím novinářům z Neovlivní.cz řekl: „To víte, osm vnoučat, to není sranda dneska. Mně by nevadilo, kdyby mně někdo něco udělal… Ale vadilo by mi, kdyby ublížil rodině.“
Ale ne! Co nás to jenom napadlo, všechno zpátky, nebudeme přece mluvit o smutných věcech, jako jsou staří pánové halucinující o mluvících gorilách. Je Silvestr, musí být veselo, a jak známo, ANO, bude líp, takže sorryjako a honem zpátky k sluncem zalitému optimismu.
Verše o holdingových salámech jsou jistě přenádherné. Tak dojímavé. Ale přece jenom tomu něco chybí. Aby tak ještě třeba někoho napadlo, že je to až moc umělecké, takové skoro… jako pro kavárnu, demožumpu a lepšolidi. Takoví to přece nekupují. Ti nevděčníci, kteří nevědí, co je dobré a komu je správné posílat peníze, si dokonce pořizují různé aplikace, aby jim mobily hlásily, které zboží v obchodě je „bez Andreje“. Ovšem ti opravdoví správní fanoušci pana premiéra mají přece v oblibě autentický styl svého Andreje. A víc by tedy možná ocenili, kdyby verše zněly jako od něho osobně. Taky není třeba se omezovat jenom na salámy. Klidně se to může vzít zeširoka. Třeba takto:
Něrozumím tomu ako/ best in covid, žiadne pako
Vakcínu vám píchněm sám/ všetko pro vás udělám
Ja som best i v očkování/ jiný vás tu nězachrání
Motýle a brouke/ jedovaté mouke
Best in touste, koukej/ na Zelené louke
Saláme od šéfa státu/ z kuřecího separátu
V Bečvě rybe s kyanidi/ Voltě ANO a čau lidi!
Je to zkrátka tak. S novým rokem na sebe lidi mají být vlídní a nezištně si pomáhat. Takže čau Máro, není zač. Je to tvoje. Na copyrightu netrváme.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.