Polský premiér Mateusz Morawiecki FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
KOMENTÁŘ / Ruská invaze na Ukrajinu byla v Polsku hned od začátku téměř všeobecně vnímaná jako zásadní bezpečnostní hrozba. Naši severní sousedé se proto velmi rychle zařadili mezi země, které poskytují Ukrajině nejvíce vojenské pomoci. Nyní toto téma znovu oživilo přesunutí žoldáků z Wagnerovy skupiny do Běloruska, kde se účastní cvičení v blízkosti polských hranic.
Na potřebě podpory Ukrajiny a posilování vlastní bezpečnosti proto panuje v polské společnosti téměř stoprocentní shoda. Jenže i do tohoto tématu silně promlouvá ostrá kampaň před podzimními parlamentními volbami. Řadu výroků vládních představitelů proto evidentně diktují potřeby kampaně, a ne obavy o bezpečnost Polska.
Naposledy vzbudil velkou pozornost sobotní výrok premiéra Morawieckého, který během tiskové konference ve slezských Gliwicích prohlásil, že asi stovka wagnerovců se přesunula směrem k suvalskému koridoru na polsko-litevské hranici. Ten je široký jen asi 70 km a tvoří jedinou pozemní spojnici mezi Pobaltím a zbytkem Evropy a zároveň odděluje Bělorusko od ruské Kaliningradské oblasti. Proto je považovaný za jedno z nejslabších míst na území členských států NATO.
Přesun wagnerovců do této oblasti má být podle Morawieckého „krok k dalšímu hybridnímu útoku na polské území“. Polský premiér dále varoval, že ruští žoldáci mohou v přestrojení za běloruské pohraničníky pomáhat nelegálním migrantům v překročení hranice nebo sami předstírat, že jsou migranti, a pokoušet se proniknout do Polska. Na to rychle zareagovala polská opozice v čele s Donaldem Tuskem, podle které vláda straší wagnerovci kvůli volbám, o čemž mělo svědčit i to, že po zmíněné tiskové konferenci Morawiecki vyrazil na předvolební akce své strany, místo aby se situací zabýval.
Faktem je, že vládnoucí polská pravice si dlouhodobě libuje ve velkých gestech a projektech, kterými se snaží získat přízeň voličů. Do značné míry se to týká i vyvolávání pocitu ohrožení v souvislosti s ruskou válkou na Ukrajině, ale i dřívější migrační krizí na hranici s Běloruskem. Do této tendence zapadají i plány na posílení polské armády, která má mít podle současné vlády až 300 tisíc vojáků. I proto se s velkým rozmachem pustila do vyzbrojování, které ale občas budí pochybnosti.
Typickým příkladem bylo oznámení, že Polsko chce koupit 500 salvových raketometů HIMARS. Sama americká armáda jich přitom před ruskou invazí měla ve výzbroji méně. Je proto otázkou, nakolik jsou plány současné vlády realistické a nakolik je Polsko schopné je ufinancovat. Obzvlášť pochybně působí i vzhledem k problematické polské demografii, která se potýká s velmi nízkou porodností, snaha o vytvoření 300tisícové armády, což je téměř dvojnásobek oproti současnému stavu.
Spolu s tím je také dobré si připomenout, že vláda Práva a spravedlnosti má za sebou velmi kontroverzní kroky vůči armádě z doby působení excentrického ministra obrany Antoniho Macierewicze (2015–2018), který za sebou zanechal výraznou pachuť. Asi největší skandál se týkal působení jeho mladého tiskového mluvčího Bartłomieje Misiekwicze, který byl původně obyčejným pracovníkem lékárny ve městě Łomianki nedaleko Varšavy. Právě z něj se stal symbol polského nepotismu za vlády Práva a spravedlnosti. Kromě toho se ale armáda za Macierewicze například nedočkala dlouho slibovaných moderních bojových vrtulníků.
Silné výroky polských vládních představitelů, mezi které patří i sobotní slova premiéra Morawieckého o wagnerovcích v Bělorusku, ale i „bombastické“ plány na posilování polské armády, bychom proto nyní měli číst primárně optikou předvolební kampaně, ve které jde opravdu o hodně. To samé platí i pro snahy o diskreditaci opozice zdůrazňováním údajných vazeb na Rusko, které měla „odhalit“ speciální komise, jejímž evidentním cílem byla diskreditace Donalda Tuska před podzimními volbami. I přes řadu ideologických rozporů ale na polské politické scéně v těchto otázkách panuje jednoznačný konsensus. I kdyby proto vyhrála podzimní volby opozice pod vedením Tuska, tak se v polské východní politice nic zásadního nezmění a silná podpora Ukrajiny bude pokračovat.
