![Proruští separatisté v Doněcku, rok 2016](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/435250/aaa-18-1440x810-c.jpg)
Proruští separatisté v Doněcku, rok 2016 FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
![](https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/fly-images/839691/Jandourek-100x100-c.png)
Někteří ruští nacionalisté jsou tak horliví, že samotnému Kremlu vyčítají vlažnost. Teď se pustili do vášnivé obhajoby českých teroristů, kteří bojovali na straně separatistů na Donbasu. „Proč necháváme beztrestným zúčtování s těmi, kteří bojovali za ‚ruský svět‘ v Donbasu?“ volají nespokojeně.
Web Tsargrad přinesl článek s titulkem: „Obránci ‚ruského světa‘ jsou odsouzeni a my mlčíme?“ Tam se dočteme, jak v Česku teroristům křivdíme: „Tsargrad již informoval, že pražský soud v České republice vynesl rozsudek nad dalším Čechem, který se podílel na obraně Donbasu. Jiří Urbánek byl odsouzen na 20 let ‚za terorismus‘. Proto se bývalý dobrovolník nemůže vrátit do své vlasti. A není sám: po celé Evropě probíhá skutečný hon na ty, kdo se odvážili postavit ukrofašismu na Donbase.“
Pak autor připouští, že bojovník Urbánek je možná trochu zvláštní člověk, ale nevadí mu to:
„Urbánek měl prý v minulosti problémy se zákonem. Možná ano. Ale nebyl postaven před soud kvůli tomu, ale proto, že se podílel na obraně Donbasu před ukrofašisty. Rozhodl se tam jet poté, co se dozvěděl, že ukrajinské nálety kazetovými bombami na dětskou pláž v Zugresu 13. srpna 2014 zabily 15 lidí, včetně čtyř dětí.“
Tady ocitujme, jak to bylo s tím možná:
Kromě Urbánkových příspěvků soudu jako důkaz posloužily i výpovědi svědků, resp. jejich podání vysvětlení na policii. Jeden z nich uvedl, že se s Urbánkem na Ukrajině setkal. Podle svědka byly Urbánkovy motivy především finanční. „Bylo vidět, že je na prachy a je tam pro peníze. Mluvil o tom, že až skončí, bude podnikat,“ uvedl na policii. „To, že jsou to násilníci a zloději, mi vlastně řekli, vůbec se tím netajili,“ doplnil.
Tomu, že se Urbánkův život točí zejména kolem financí, odpovídala i výpověď jeho matky, podle které si její syn už v ČR půjčoval peníze, které nevracel. „Stěhoval se po Čechách, čas od času se ozval, že potřebuje peníze,“ uvedla na policii žena. Ani když její syn odjel na Ukrajinu, kde podle svědka pobíral plat 15 tisíc rublů (něco přes čtyři tisíce korun), žízeň po penězích neutuchala. Matka mu je posílala nejprve jednou za dva tři měsíce, posléze i každý měsíc. „Dost si vymýšlí, to má od dětství,“ svěřila se žena. „Dělá mi problémy celý život,“ dodala. Urbánek byl v České republice celkem třináctkrát souzen, zejména za majetkovou trestnou činnost, vykrádání aut a podobně. (Novinky.cz)
Ruský web pak cituje bojovníka Urbánka, který jel údajná ukrajinská zvěrstva na místo omrknout: „Byl jsem šokován, když jsem viděl, jak byla země ve skutečnosti okupována nacistickou ideologií… šokovalo mě to… Nedokázal jsem si představit, že na Ukrajině v roce 2014 budou lidé chodit po ulicích a otevřeně hajlovat, že se ulice budou přejmenovávat po kolaborantech, po Stepanu Banderovi, Šuchevyčovi. To je jako kdyby v Praze přejmenovali Karlovu ulici po Adolfu Hitlerovi. To mohou udělat jen zrádci, nepřátelé vlastního národa, skuteční teroristé.“
Tsargrad pak popisuje, že poté se Urbánek nemohl držet stranou: odjel do Donbasu a tři roky sloužil v domobraně.
„Jediný, kdo může nazvat člověka, který dostal ve vojenské službě 15 tisíc rublů (200 dolarů) měsíčně, ‚žoldákem‘, je někdo duševně nedostatečný – žoldáci nebojují ani za desetinásobek této částky. Navíc není možné považovat za ‚teroristu‘ člověka, který nic nevyhodil do povětří ani nezorganizoval žádný teroristický útok, ale bojoval jako voják a chránil děti před šmejdy, kteří je chtěli zabít. Pražský soud však jednal v rozporu s jakoukoli logikou, když Čechovi (díkybohu v nepřítomnosti) udělil 20 let ‚za terorismus‘, neboť rozsudek byl zřejmě napsán a dohodnut s úřady ještě před soudem.“
Problém, který nacionalisté z Tsargradu nevidí, spočívá v tom, že Urbánek nebyl žádný „voják“, protože voják patří do ozbrojených sil nějakého státu, nikoli k separatistickým bojůvkám, které podporuje cizí mocnost, v tomto případě Rusko.
Výčet křivd, jaké se u nás prý dějí bojovníkům, pokračuje: „Taková ‚pokřivená justice‘ je typická pro naprosto zpolitizovanou českou justici obecně. Připomeňme si jiného Čecha, Martina Kantora, kterého pražský soud v červnu odsoudil na 20 let vězení za totéž – za účast na obraně Donbasu. Oldřich Grund, občan ČR a DNR, byl loni na žádost Interpolu zadržen na hranicích s Ruskem a jen díky mediálnímu humbuku se vyhnul deportaci do ČR a vězení.
Tentýž pražský soud 22. července překvalifikoval bývalého dobrovolníka z Donbasu, 41letého Bělorusa Alexeje Fadějeva, který byl již dříve odsouzen na 4,5 roku ‚za účast v organizované zločinecké skupině‘ (tak se na Západě označuje donbaská domobrana), na ‚zločin‘. Nyní prokuratura dosáhla přezkoumání případu a Fadějev dostal 21 let za ‚terorismus v rámci organizované zločinecké skupiny‘. Nezakrývá se ani skutečnost, že na odsouzení má podíl ukrajinská ambasáda v České republice, která nyní radostně brblá nad tak ‚úspěšným‘ výsledkem případu.“
Protože jsou ale krajní nacionalisté poněkud prostomyslní, nechápou, proč se vedení v Kremlu o lapené separatisty a teroristy, totiž vlastně domobrance, víc nestará a nehájí je: „Proč o tom ale Bělorusko a Rusko mlčí? Ostatně Fadějev je Bělorus. A soudě podle jeho věku se narodil ještě za Sovětského svazu, a proto podle našich zákonů spadá do kategorie ‚krajanů‘. To znamená, že ani on nám není cizí. Kromě toho bojoval za ‚ruský svět‘ a ‚za své krajany‘, a proto je z definice hrdinou. Rozumná otázka pro naše vedení. Proč necháváme beztrestným zúčtování s těmi, kteří bojovali za ‚ruský svět‘ na Donbasu? Opravdu jim nemáme jak pomoci? Nebo alespoň reagovat podle zásady ‚oko za oko‘.“
„Kreml také mlčí a nikoho o nic nežádá. Naše i běloruská veřejnost mlčí. Naši četní ‚ochránci lidských práv‘, kteří jsou schopni hájit pouze sodomity a zkorumpované ředitele divadel, mlčí. Všichni mlčí. A hrdinové ‚ruského světa‘ jsou nadále jeden po druhém vězněni po celé Evropě.“
A pak se doporučuje, jak radikálně s nepřáteli zatočit: „Rusko je plné ukrajinských emigrantů, kteří se účastnili Ruského jara. Proč tedy jejich jménem nezahájit žaloby u všech evropských a mezinárodních soudů a neobvinit nejodpornější postavy banderovského režimu ze zločinů proti lidskosti, kterých je na Donbase i mimo něj nepřeberné množství?
Proč ty parchanty nedáte na seznam mezinárodně hledaných osob? Proč neposlat do vězení všechny naše občany, kteří bojovali na ‚druhé‘ straně nebo jí tak či onak pomáhali? A konečně, pokud to zákony neumožňují, proč se zjevnými válečnými zločinci nezacházet tak, jak Izrael zachází s teroristy žijícími v zahraničí – vyhostit je a uvěznit, a pokud to není možné – zlikvidovat je? Když to dokáže Izrael, proč ne my?!“
Odpověď je prostá, milí ruští nácíčkové. Protože Kreml přece potřebuje dělat, že s tím nemá nic společného. Že na Ukrajině je občanská válka a ne (nevyhlášená) válka Ruské federace s Ukrajinou. Putinův režim se musí tvářit, že tam neposílá vojáky a nejmodernější výzbroj. Kdyby se přiznali, tak to ztratí celý ten půvab, že oni jako nic, to jen lid a tak dále.
Poslední věc, která nám může připadat zajímavá. Proč se za drobnosti může někdo, kdo nesouhlasí s Kremlem a veřejně ho kritizuje, dostat do lágru, zatímco tady se ostře kritizuje ruské vedení a nikomu v Tsargradu se nic nestane? To je celkem jednoduché. Tihle poněkud blázniví nácíčkové v podstatě říkají to, co si v Kremlu myslí, ale nemohou to říkat otevřeně. A vidíte nakonec, jaká je v Rusku svoboda slova! I vládu je možné ostře kritizovat. A je to.