Ruský web krajních a pravoslavně orientovaných nacionalistů Cargrad (Tsargrad.tv) referuje o tom, že na Západě byla zveřejněna nahrávka dialogu, jehož se údajně účastnili miliardáři Roman Trocenko a Nikolaj Matuševskij. Účastníci rozhovoru na něm hovoří o výhodách zrady.
Autenticita nahrávky může být sporná, připouští Cargrad, ale současně konstatuje, že je mezi podnikatelskou elitou nepochybně „mnoho zrádců“.
„Emigrantská média nedávno tvrdila, že mají k dispozici nahrávku dialogu mezi Romanem Trocenkem (bývalým prezidentem Sjednocené loďařské korporace a exporadcem prezidenta Rosněfti Igora Sečina) a Nikolajem Matuševským (tvůrcem moskevské designové továrny Flakon). Nahrávka je šířena s odkazem na ,investigativní projekt Sistema‘, spojený s Rádiem Svoboda,“ píše se v článku podepsaném Andrej Perla.
Podle autora jsou zdroje informací takové, že je prý okamžitě jasné, „komu tyto informace prospívají“: západním propagandistům, kteří chtějí ukázat rozkol ve vyšších patrech ruského byznysu. Nikolaj Matuševskij již stihl prohlásit, že „tento rozhovor se neuskutečnil“ a že „jde o něčí hloupý vtip s využitím umělé inteligence“.
Přes toto dementi autor uvádí, že pravosti dialogu mezi oběma miliardáři je snadné uvěřit, protože je „velmi osobitý“.
Jeden z nich říká: „V Rusku mi bylo v poslední době těžko, pochopil jsem, že je něco špatně, že nemá smysl tam něco dělat“. Druhý souhlasí: „Není třeba vzpomínat, jaké to bylo v Rusku. Už je to pryč a už se to nebude opakovat.“ Předpovídá, že v příštích deseti letech v Rusku všechno „spadne na polovinu“ a že to „nemůže skončit dobře, skončí to peklem… Lidé se budou v ulicích Moskvy zabíjet navzájem“. Miliardáří soudí, že nejlepší by bylo někde získat občanství a Rusko opustit.
„Je docela dobře možné, že skuteční Trocenko a Matuševskij takové rozhovory nevedli,“ připouští Cargrad. „Je naprosto jisté, že mnoho takových rozhovorů se nyní odehrává mezi zbohatlíky, kteří nemají žádný vděk vůči vlasti. Ani ,únik‘ zvukového záznamu není první – hned se mi vybaví nedávný příběh s podobným zveřejněním údajného rozhovoru mezi producentem Iosifem Prigožinem a bývalým senátorem Farhadem Achmetovem. Je možné, že prozápadní média brzy zveřejní několik dalších stejně pochybných zvukových záznamů. Otázkou nyní je, jak s nimi naložit,“ rozebírá materiál Andrej Perla.
Politický analytik Pavel Danilin komentuje „únik“ a hodnotí nikoliv osobnosti diskutujících, ale jejich postoje.
„Slova, která tam pronesli, lze samozřejmě slyšet i od některých dalších podnikatelů. Nevím o žádném podnikateli, který by tady vydělal peníze a pak odjel tam a vydělal tam ještě víc. Obvykle je to naopak – vyděláte/ukradnete peníze tady, odjedete tam, utratíte je tam, pak pozdravíte MI6 nebo CIA a pak jdete cestou Čičvarkina nebo Chodorkovského. Poté – cestou Berezovského.“
Danilin tvrdí, že pro takové lidi je představa úspěšného návratu iluzí. Odřízli si všechny cesty, rozpadnou se jim konexe, budou z nich „staří a bezcenní důchodci se zbytky (v lepším případě) kdysi obrovských prostředků“. Rusko se bez nich obejde.
Politolog Marat Baširov je také velmi kritický a zaměřuje se na to, kdy se zvuková nahrávka objevila.
„Po síti koluje nahrávka rozhovoru dvou velkopodnikatelů, kteří v devadesátých letech zbohatli na tom, že se země rozpadá, na vládních tocích, a teď si stěžují, že ruský bordel skončil a budou muset vydělávat v jiných zemích…. Proč to uniklo ze Západu, je také jasné: aby se ukázalo, že část ruské elity je nespokojená se SVO (speciální vojenskou operací, pozn. red.). A to už jsme věděli. Takových záznamů je obrovské množství. Na veřejnost unikl druhý, a to už je trend. To znamená, že to bude součást rozehřívání před volbami v roce 2024,“ spekuluje politolog.
Autor článku v Cargradu se domnívá, že cílem vypouštění takových nahrávek je vyburcovat latentní protesty, ukázat zbytkům „páté kolony“, že ještě mají v co doufat. Je ale potřeba udržet jednotu. „Zvláště důležité je distancovat se od představitelů takzvaných elit, těch, kteří jsou ochotni vzdát se své vlasti, aby si zachovali a zvětšili své bohatství. Těch, kteří si neváží velikosti svého velkého byznysu a děsí se, že by je Evropa nemusela pustit dovnitř a mohla je odmítnout,“ píše Andrej Perla. Podle něj se blíží rozhodující fáze konfrontace se Západem, a tak „je pro zrádce lepší v panice utéct na teplé ostrovy předem“, než „jim někdo vrazí nůž do zad“.