Poslední průzkumy veřejného mínění ukázaly, že proti běžencům vystupuje 55 % lidí, naopak 40 % procent lidí by běžence bylo ochotno přijmout a zbytek neví. Proč se tedy radovat? Z trendu. Před prázdninami a během prázdnin, kdy vrcholila vlna strachu, nenávisti a ruské propagandy, byl poměr odpůrců 85 % a zbytek lidí, kteří nevěděli, co si myslet. Za 3 měsíce 30 % propad xenofobů, naopak 40% nárůst „sluníčkářů“.

Není se co divit. Média vlnu xenofobie rozpoutala a média ji také zklidnila. Využít strachu lidí ke zvýšení prodejnosti mainstreamových plátků je odporné, ale praktické. Jenže, a v tom je ten háček, strašit děti čertem, který nepřijde ani 5. prosince ani 6. ani 21., který nepřijde ani na Velikonoce, ztrácí na významu a děti se fiktivní hrozby přestanou bát. Média ztratí zájem, běsnění končí, všichni vidí, že se žádná apokalypsa nekoná. Nyní frčí jiná emoce, soucit. Obrázky zuřivých chuligánů často z rovníkové Afriky vystřídaly ženy s dětmi v náručí třesoucí se chladem a vyprávějící svůj těžký příběh. Proč říkám z rovníkové Afriky? Protože tam žijí ti nejčernější černoši, ale Čech nerozezná Roma, Araba a černocha mezi sebou, nejsme zvyklí je potkávat. Zato celkem bez omylu rozeznáme Rusa od Ukrajince nebo Slováka od Poláka, aniž by promluvili. Byli jsme schopni uvěřit všemu, co nám předhodili.

Ruská propaganda také ztrácí dech, většina jejich webů je identifikována, označena autoritami jako nepřátelské a propagandistické, a průměrně inteligentní člověk odmítá diskutovat o jejich obsahu. Navíc se změnil i jejich zájem, po vyvolávání strachu z uprchlíků z války se začaly soustředit na vyvolávání nepřátelství vůči Evropské unii a vůči našim sousedům.

A co bude následovat? Za měsíc proud běženců téměř ustane, bude zima, sníh a rozbouřené moře. Rusko před Vánocemi přestane bombardovat Sýrii, podle oficiálních odhadů je bombardování stojí minimálně 10 milionů dolarů denně, a to jsou peníze, které už po několika týdnech bolí. Zvláště, když rezervy Ruska se značně tenčí, z 550 miliard dolarů loni před zavedením sankcí se jejich úspory smrskly na 340 miliard, z toho ovšem zhruba 230 miliard musí Rusko zaplatit za zahraniční úvěry a Rusku nyní zbývá disponibilních přibližně 110 miliard dolarů, tedy částka asi na půl až ¾ roku. Ruské hospodářství je v hluboké recesi, očekává se téměř 5% propad a vyhlídky na zlepšení nejsou žádné. Budou Vánoce, lidé budou milejší, smířlivější a přátelštější. V lednu už média o běžence žádný zájem mít nebudou, nebude poptávka, „sluníčkáři“ budou převažovat nad xenofoby, a to je dobře. Staneme se normální civilizovanou zemí.

Stane se to, co se stalo na Západě po otevření hranic Schengenu. Podobná, i když ne tak hysterická reakce nastala například v Anglii. Tamní média informovala, jaké hrůzy čekají ostrovní domorodce, až se k nim přižene „vlna hladových kobylek“ z východní Evropy, lidí bez civilizace a kultury, bez hygienických návyků a bezbožných barbarů. Ano, mluvili o nás. A co se stalo? Nic. Vyděšení Britové čekali nájezdy zlodějů a chudáků ochotných pracovat laciněji než tamní obyvatelé, a ačkoliv tam v průběhu několika let zakotvilo několik set tisíc Slovanů, žádná katastrofa se nekonala. Upřímně řečeno, západní Evropa ví, co má očekávat od černochů nebo Arabů, protože tam ti lidé žijí desítky a mnohdy stovky let a je jich tam podstatně víc než nás, lidí z Východu. Francouzi, Němci, Britové se nás báli víc, než se nyní bojí Syřanů, protože nás neznali.

Je velmi žádoucí, abychom se přestali bát a chovali se tak, jak se chovají vyspělé kulturní společnosti. V mezích zákona, ale laskavě, příjemně, kulturně, bez křiku a hysterie.