Se zájmem a obavami sleduji boj o Radu České televize, a již jsem opakovaně zaznamenal prorůstání dvojice Bobošíková – Lipovská a (dejme tomu dvojjediného) Lubomíra Xavera Veselého stran obliby politiků a názorů. Dvojjedinost pana Veselého spočívá v tom, že nedokážu posoudit, kdy ve své televizi vystupuje jako radní, kdy jako moderátor a kdy jako občan. Nyní je velmi zajímavé, že se pouští v XTV opakovaně do České televize, kterou má jako její radní dozorovat. On ji kritizuje ve svém komerčním pořadu, a navíc v poslední týdny jeví velkou vstřícnost vůči hostům z SPD. A oni mu – nechodí!
V těchto minutách ještě běží pořad „Xaver s hostem: Tomio Okamura“ – a Tomio Okamura tam není, pan Xaver Veselý diskutuje s nějakým svým kolegou, nevysvětlil, jestli jde o vtip a Okamuru nepozvali, pro mě nesrozumitelně naznačoval něco jako že má zpoždění – a pak prostě nevím. Vtip? Satira? „Prankování“, tedy kanadský žert, a Okamura vůbec přijít neměl? Anebo pan Xaver Veselý prostě neví, co po skutečném nepříchodu hosta divákům říct, a tak s kolegou melou?
Tomio nepřišel
„(Film) Kolja je primitivní. Prvoplánový.“ Oskara prý dostal, že popsal ducha doby, dodává Xaverův kolega. Také jsem něco zaslechl o „Bohdalce“.
To jako že už jen tak roupama bude Veselý také plivat na rodinu Svěrákových, jako metelescu blescu paní Bobošíková? Takže nejpravděpodobnější je, že pozvaný host Tomio Okamura, který měl pokračovat v propagaci SPD na XTV, nepřišel, a pánové moderátoři vytvářejí dvě hodiny talkshow na téma, co je napadne? V tom podivném houfu názorové a postojové skupiny Zeman – Klaus – Bobošíková – Lipovská začal Xaver koketovat s SPD, ale pan Okamura si to rozmyslel? Prostě nevím. „Bavíme se teď jako Rejžek s Justem,“ právě dí diskutující gentlemani na adresu sebe samých, a já musím jako pamětník konstatovat: Zlatý Rejžek s Justem!
Boj o Radu, boj o nezávislou veřejnoprávní ČT
Je směšné si nepřiznat, že se polarizace společnosti – stejně jako v řadě jiných oblastí života – projevila v úplně krystalické, exemplární podobě v boji o Radu ČT. Na jedné straně stojí (modelově řečeno) voliči Zemana, sympatizanti Klause a Volného, odpůrci roušek a popírači globálního oteplení. Myšlenku, že odpůrci roušek patří mezi popírače oteplení, jsem se dočetl v knize Václava Klause staršího Karanténa 2.0, takže prosím, aby když tak byl z paušalizace obviněn prezident Klaus a ne nepatrný komentátor jako já.
Tím druhým pólem – především pak v otázce klimatu – NEJSOU Excinction rebelion či jiné skupiny, co si lehají na magistrálu a zdržují stovky lidí, kteří nemají s naprosto legitimním požadavkem na ústup od fosilní energetiky nic společného. Tím druhým pólem není ani „pražská kavárna“ – i když zdrcující většina pražské kavárny tím protipólem je. Ale znám spoustu vyučených, řemeslníků, kteří nevolí Zemana ani Okamuru, nemyslí si, že ženská patří k plotně, a neberou sociální dávky ani dotace. Lidí, kteří mají mnohem víc společného s „malou pravicí malých podnikatelů“.
Takže úplně natvrdo – lidí, kteří nemají vypnutý rozum a pokoušejí se jej používat. Takže v rámci koronaviru „ti druzí“ proti Zemanovi nečtou ani Parlamentní listy, ani Aeronet a nevěří doktoru Pollertovi, protože je anesteziolog. Pravdu o virech a epidemii hledají ti vzdělanější v Lancetu – klidně s Google Translatorem, a jsou opatrní až na půdu. Ti méně vzdělaní chytří pak v rámci předběžné opatrnosti vždy věří těm, kteří mají s oborem něco společného, a jsou pesimisty. Protože i v nejhorším případě když bude někdo nosit roušku venku zbytečně, tak mu kvůli ní huba neupadne.
Klaus a Zeman zprava
V rámci této podivné polarizace se dostali do zásadního střetu se svým celoživotním dílem dva muži. Dva mimořádně inteligentní, vzdělaní a sečtělí, spojení s Prognostickým ústavem, který už za totality koncentroval nejlepší mozky, muži vědy, čísel, důkazů a rozumu. Prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.
Tito nesporně mimořádně sečtělí, vzdělaní a racionální muži začali snad z populistických důvodů nadbíhat druhé straně. Lidem, kteří se řídí kognitivní heuristikou („vypadá to“), lidem, co potřebují hesla, vnějšího nepřítele a rozdělení společnosti na „ty nahoře a vykořisťovaný lid.“ Boj o Radu ČT je bojem o to, zda veřejnoprávní kolbiště ovládne rozum – Šarapatka a lidé jako on, nebo paní Bobošíková / slečna Lipovská a pan Xaver Veselý.
Jeho dva pořady v minulých týdnech – na jeho komerční YouTube televizi – se věnovaly tomu, jak je Česká televize, jíž je radní, špatná. V jednom z pořadů s poslankyní SPD. A také – ze záznamu jiného rozhovoru – s exposlancem Tlustým. A napadali ČT kvůli firmě GOPAS, a že je ředitel ve střetu zájmů. A že Newsroom ČT lže. A lže. A lže. Opakují všechny argumenty, které již Dozorčí komise ČT vyvrátila, střet zájmů, Newsroom, a nebýt toho, že paní Bobošíková je opravdu hezčí než pan Veselý a má hezčí hlas, tak nevím, kdo z nich mluví. Myšlenky a obvinění byly stejné. Jako by kromě „Aby bylo jasno“ paní Bobošíkové / slečny Lipovské vznikal další kanál šířící její trs obvinění na ČT. A v minulém týdnu se shodli na ČT i s poslankyní za SPD, no a s panem Okamurou by se na něm jistě shodli také. Kdyby přišel.
Po dvou hodinách u monitoru, kdy oba gentlemani tlachali o Jiřině Bohdalové, nakonec řekli, že jim mluvčí Tomia Okamury řekla, že pozvání zváží. Zprava se formuje podivná utrakonzervativní mediální koalice voličů Miloše Zemana a bojuje proti Radě ČT. Koalice, která se možná začíná sbližovat s SPD. Tedy kdyby Okamura přišel.