Andrej Babiš si čas na jednání sněmovny probírající jeho podezřelé finanční operace nenašel. Den poté však zavítal na Hrad, kam ho pozval prezident Miloš Zeman, který se za něj znovu postavil. Oba muže však nepojí jen současné pragmatické spojenectví, ale i nebývalá podpora Zemanovy vlády podnikání Andreje Babiše, která mu umožnila splnit jeho sen. Stála na počátku jeho zázračného vzestupu mezi nejvlivnější podnikatele. Už dříve o něm pojednávala i reportáž České televize v pořadu Fakta, a nešlo jen o proslulý Unipetrol.

Hnutí ANO v izolaci

Andrej Babiš se při sněmovním hlasování o usnesení vyzývajícím jej k vyvrácení pochybností z krácení daní dostal do izolace. Okamžitě mu přispěchal na pomoc prezident Miloš Zeman, který se nikoli poprvé rozhodl tahat za oligarchu horké kaštany z ohně. Za Babiše se postavil už před rokem, kdy kulminovala podobně žhavá kauza Čapí hnízdo.

Prezident se k aktuálnímu problému následně vyslovil v TV Barrandov: „Je naprostá drzost zahrnout na program sněmovny bod, že se dopouštím daňových podvodů,“ řekl by prý, pokud by se octl v Babišově roli při jednání komory. „Poslanci na jedné i druhé straně tady předvádějí tyjátr, hodiny žvaní a leží tam zákony, které by se daly projednat,“ dodal totožnou rétorikou. Naznačil, že by mohly nastat potíže s Babišovým odvoláním z vlády.

Ministr financí se za tuto podporu krátce poté revanšoval. V rozhovoru pro Právo (18. 3. 2017) zpochybnil, že by hnutí ANO mohlo postavit svého kandidáta do prezidentské volby. Martina Stropnického, kterého dosud periodicky zmiňoval,  by nenavrhl a finančně by prezidentskou kampaň nepodpořil. „Zeman je jasný favorit. Žádný jiný tak silný kandidát tady není a upřímně nevidím nikoho, kdo by ho porazil.“ zdůvodnil svůj další názorový veletoč.

Nevýhodný prodej Unipetrolu

Pragmatická blízkost obou politiků má hlubší kořeny. Zasahuje do období, kdy začali podnikatelsky expandovat „noví manažeři“ napojení na struktury vládnoucí sociální demokracie. O vzestupu nejbohatšího Slováka pojednávala i reportáž České televize „Česko-slovenský sen“ redaktorů Jiřího Hynka a Lucie Vopálenské z tehdejšího cyklu Fakta (28. 1. 2002).

[ctete]96975[/ctete]

Byla to éra privatizace velkých průmyslových kolosů, z nichž některé vyšetřovala policie. Mimořádnou pozornost vzbudil zlomový prodej Unipetrolu, který proběhl ve dvou fázích. O té první referovala Česká televize.

„Česká vláda na konci roku rozhodla o privatizaci Unipetrolu. Státní podíl získala společnost Agrofert Holding, která patří podnikateli Andreji Babišovi a švýcarské firmě Ameropa. Andrej Babiš se tak stává jedním z nejmocnějších mužů českého průmyslu. Až v posledním roce se začaly v tisku objevovat titulky jako „Richelieu české chemie“, „Magnát“ nebo „Nejsem Junek. Takže kdo je vlastně Andrej Babiš?“ ptají se v úvodu autoři reportáže.

Rozhodnutí o privatizaci Unipetrolu padlo v polovině prosince 2001. Vláda jej prodala za necelých 12 miliard korun, když neuspěla například britská společnost Rotch Energy, která nabízela téměř o 3 miliardy více.

Prodej kritizovali i někteří členové vlády, zejména tehdejší ministr financí Pavel Mertlík. „Já si myslím, že ten tendr byl od začátku špatně organizován a jeho výsledek je smutným potvrzením toho, že ekonomičtí analytici měli pravdu, když říkali, že se najde velmi málo světových firem, které budou mít zájem o Unipetrol jako celek. To se bohužel nestalo a výsledkem je velmi nízká cena, kterou vláda dostala,“ sdělil pro Fakta.

Autoři už tehdy poukazovali i na to, že Agrofert nemá vyjasněné financování. „O jedenácti miliardách korun na zaplacení Unipetrolu Andrej Babiš zatím vyjednává.“ Tyto pochybnosti se následně potvrdily.

Babišovo podnikání se těší podpoře české vlády

Reportáž zdůrazňuje, že podnikání Andreje Babiše se těší podpoře české vlády. „To dokazuje nejen současná privatizace Unipetrolu, ale i prodej chemického gigantu Aliachem v roce 2000. O firmu měla zájem Konsolidační banka. Ta chtěla firmu oddlužit a následně prodat silnému zahraničnímu zájemci.“

Prodej znovu zpochybnil Pavel Mertlík: „Tehdy došlo na jednání vlády k situaci, že tento návrh, který vypadal vcelku bezesporně a neměl jsem žádné signály, že by proti němu byla nějaká opozice, odpovídal podobnému postupu, jaký předtím Konsolidační banka použila v řadě jiných podniků, tak se proti němu postavil pan ministr Grégr, který prosadil zákaz Konsolidační bance, aby se dál účastnila tohoto tendru.“

Aliachem nakonec vláda prodala Babišově Agrobohemii. „Andrej Babiš přiznává známost s poradcem premiéra Miroslavem Šloufem,“ dodávají autoři. Majitel Agrofertu osobní známost potvrdil, jen prý neví, jak by jej měl Šlouf podporovat. Samotný Šlouf si však později veřejně postěžoval, že mu Andrej Babiš dluží desítky milionů korun. Za co asi?

Co dodat k privatizaci Unipetrolu? V lednu 1999 Zemanova vláda provedla čistku v tomto tehdy státem většinově vlastněném holdingu. Veškeré indicie nasvědčovaly tomu, že Andrej Babiš už tehdy neseděl s rukama v klíně. Novým generálním ředitelem Unipetrolu se stal Pavel Švarc, který do té doby vedl Lovochemii z holdingu Agrofert.

Hlavní spojence Babiš získal zejména v ministrovi průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi a jeho pravé ruce, náměstkyni Miladě Vlasákové, která se stala předsedkyní dozorčí rady Unipetrolu. Výborné vztahy měl i s premiérem Milošem Zemanem. Už v té době spekulovalo o tom, že Babiš může petrochemický gigant ovládnout. O tom svědčil následující bleskurychlý vývoj. Kromě Švarce se členy představenstva Unipetrolu stali další tři lidé spjatí s Agrofertem: Jan Landa, Václav Přibyl a Miroslav Kuliha. Babiš roli „loutkáře“ pochopitelně odmítal.

Stát na obchodech s Agrofertem prodělá

Ve veřejném prostoru se tehdy vznášely otazníky, proč se ve vedení Unipetrolu objevili Babišovi lidé. Jednak se chystala jeho privatizace, ale vliv mohly mít i obchodní důvody. „Kouzlo Babišova úspěchu je v provázanosti firem v Agrofertu a Unipetrolu. Chemičky si vzájemně dodávají produkty, takže je možné snížit cenu produktů státních firem dodávaných pro Agrofert. Prodělá jenom stát,“ řekl tehdy týdeníku Respekt zdroj, který předtím pracoval v Babišových firmách.

Jisté je, že když Zemanova vláda rozhodla o prodeji Unipetrolu Agrofertu, ignorovala doporučení privatizační komise, která vybrala cenově výhodnější konkurenční nabídku britské společnosti Rotch Energy. Vláda toto rozhodnutí zdůvodňovala upřednostněním „české cesty“. Tu přitom kromě Grégra veřejně podporovali i Babiš a Švarc.

[ctete]56942[/ctete]

Analytici byli rozhodnutím vlády překvapeni, zatímco finanční trh reagoval jednoznačně propadem akcií Unipetrolu. Už tehdy se hovořilo o netransparentnosti nového vlastníka. Tato nedůvěra se později ukázala jako oprávněná. Babiš otálel se zaplacením, ze slibované spolupráce se zahraničními investory sešlo. V červnu 2002 pronikly na veřejnost první informace, že se v české petrochemii schyluje k velké ostudě a s Babišovým zájmem koupit Unipetrol to nebude tak horké. Skutečně se krátce nato potvrdily a z prodeje téhož roku sešlo. Zůstávají jen nevyjasněné spekulace, nakolik mohl Agrofert z propojení s Unipetrolem ekonomicky vytěžit.

Mám dobré právníky

Ani druhý prodej Unipetrolu, tentokrát v režii Stanislava Grosse a opět Andreje Babiše polské společnosti PKN Orlen, neproběhl bez problémů. Vyšetřovala jej polská prokuratura kvůli podezření z rozsáhlé korupce, a polská parlamentní vyšetřovací komise. Ale to už je jiný příběh.

Reportáž České televize končí Babišovou výhrůžkou redaktorům pořadu Fakta: „Už jste mě natočili, dejte mi pokoj už, těšilo mě. A jestli tam napíšete nějaké sračky, tak mám dobré právníky.“

Nepřipomíná to něco? Dnes šéf hnutí ANO tyto výhrůžky realizoval. K nátlaku na Českou televizi použil Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ovšem skandální je zejména skutečnost, že z pozice místopředsedy vlády. Doba se mění, minulost s mnoha otazníky kolem Babišova podnikání však zůstává.