Z bolševika „svatým mužem“ snadno a rychle. I takové jsou české reálie v éře objetí Dominika Duky s Milošem Zemanem, za vlády agenta Státní bezpečnosti Bureše, v níž kardinálův chráněnec, exredaktor komunistických novin a dnes příznivec neonacistů, xenofobů a rasistů, spíná ruce k Bohu. V modlitbě za bližní.
Na téma souznění „trůnu a oltáře“, jež v zemi zavedl katolický primas Duka, píší média často, leč marně. Na rozdíl od kardinálů Tomáška a Vlka nemá jejich nástupce s komunisty a jejich sluhy až takový problém. Stačí si vzpomenout na plamennou řeč, v níž sice kardinál Duka nepřímo kritizoval Zemana za účast na sjezdu KSČM místo prezidentovy přítomnosti na bohoslužbě nad ostatky vězně nacistů a komunistů kardinála Josefa Berana, ale už za pár dní mírnil veřejné nadšení prohlášením, že jeho slova nebyla správně pochopena.
Proč má nyní Duka, sám patnáct měsíců vězněný komunisty, takovou slabost pro Hrad, tamní pátou kolonu Kremlu a nohsledy KSČM, vězí za dveřmi jeho třinácté komnaty. Kdo všechno k ní má klíče, může být odpovědí.
Co ještě je nejvyšší český pastýř ochoten přehlížet, jde-li o Zemanovy lidi, je až k nevíře. Organizovaný pokřik extremistů, fanklubu Trikolóry a SPD nad čerstvou fotografií zachycující bývalého redaktora Haló novin a Zemanova mluvčího při pokleku v kostele, umocněný podpůrnými „lajky“ Babišovy hvězdné pěchoty poslanců Kořanové a Nachera, maně připomíná šturm bubínků, píšťal a bílých podkolenek. Jiří Ovčáček, jenž bývá na sociálních sítích terčem posměchu kvůli svým mentálním přemetům mezi nadávkami prezidentovým oponentům a pak jejich žehnáním, se totiž po angažmá v novinách KSČM přimkl pro změnu k neonacistickým a xenofobním proudům české politiky. Že jde o stejně odpornou a agresivní ideologii, jako je ta komunistická, pro niž Ovčáček napsal 443 propagandistických článků, je celkem logické.
Stejnou cestu volí celá řada dalších bizarních figur veřejné scény, o které demokratická politika nezavadí a patří mezi provařené posluhy aktuální moci nebo loutky cizí pomsty. Mezi nimi například Ovčáčkovi souputníci, radní České televize Lipovská, Veselý nebo Matocha. Světe, div se, nominantka Duky a výsadek Trikolóry i SPD. Sama fotografie veřejně činného Ovčáčka v kostele, pořízená náhodně a bez okolků na veřejném místě, pak nejlépe ilustruje toleranci vysokého kléru k pokrytectví, jde-li o bližní mocných nebo „ultrakonzervativní“ hnutí či partaje. Právě Zemanův mluvčí totiž poslal nahrávku s osobní zdravicí „vlasteneckému“ srazu v Příčovech, kde se to vedle extremistů Vandase a Kopala hemžilo neonacisty, rasisty a xenofoby. Postavy od Klause či Okamury nevyjímaje.
Že přitom fašismus a nacismus odsoudil v proslulé encyklice „S palčivou starostí“ už v roce 1937 papež Pius XI. a záhy vydal protikomunistickou encykliku Divini redemptoris, s Dukou nic nedělá. Že by se ale nad jeho hradním chráněncem zaručeně otřásl i další papež, Pius XII, je víc než jisté. Ten totiž rovnou vydal protikomunistické dekrety, z nichž byl hned první zaměřen na situaci v Československu a druhý si vzal na paškál stalinistické komunistické strany ve střední a východní Evropě. Samotný komunismus je pak v dekretech jasně označen jako protikřesťanský. Dekrety byly navíc exkomunikační: kdo s uvedenými ideologiemi sympatizoval, nesměl ke svatému přijímání. A kdo s nimi spolupracoval, byl vyloučen z církve. Jak tedy ultrakonzervativní část místního kléru, která se tak ráda vymezuje proti pokrokovému papeži Františkovi a odmítá svaté přijímání i zpověď věřících v civilním manželství či volném svazku, natož pak ve svazku gayů, nahlíží ausgerechnet na Ovčáčka, je pozoruhodné. Příslušnost k Hradu tu má zjevně přednost i před tzv. kanonickým (církevním) právem, které má klér jindy za svaté. Všichni ostatní mají smůlu.
Útoky na autora těchto řádek, které kvůli fotografii „náboženského vytržení“ chlápka, jenž sloužil komunistům a nyní nalezl zalíbení v extremistech, zorganizovali na sociálních sítích hlavně příznivci Trikolóry a SPD, jsou pak ještě bizarnější. Po vzoru radní ČT Lipovské z „think-tanku“ někdejší prezidentské kandidátky KSČM Bobošíkové totiž otrocky ohýbají Bibli jen podle vlastního přání. Použít zrovna pro bolševika Ovčáčkova formátu Kristovo podobenství o kajícném celníkovi, jenž zoufale potřebuje Boží milosrdenství, může buď věci neznalý bezvěrec, nebo arogantní slečna, jež pojedla zbytky od Šalamouna a teď chce řídit svět.
„Já se bojím, že tenhle typ fašizujícího katolicismu bez křesťanství je něco, co se malinko vrací do naší reality. A toho se bojím. Těch lidí, kteří se najednou hlásí ke katolické církvi, i když nedávno byli na úplně jiném poli,“ uvedl v zajímavém interview České televize katolický kněz, profesor Tomáš Halík. Má pravdu, je proč se bát. Včerejším komunistům a dnešním extremistům je protektorem sám český primas. Bůh ochraňuj republiku.
