Jaroslav Hanák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jedna tiskovka za druhou, neustálý zmatek a nejistota. Tak hodnotí rok koronakrize, která zdecimovala v Česku řadu oborů, dlouholetý prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Ten je známý jako vlivný muž, který si umí prosadit své. A také jako člověk, který si nebere servítky. S ministryní Maláčovou je dlouhodobě na kordy. A nyní se názorově rozchází i s Babišem.
Je už český průmysl z koronavirové krize venku? Poslední čísla to naznačují (v březnu meziroční růst o 15 procent).
Myslím, že pomaličku máme vyhráno. Myslím, že testováním jsme dramaticky pomohli celé zemi. Byla to naše oběť proti přání sociální demokracie a ministra školství zavřít průmysl. Velká část firem měla zdravotníky, sestřičky. Průmysl ukázal, jak je na rozdíl od státu flexibilní a dobře zorganizovaný.
Jak vám jako průmyslu pomohl stát?
To se dostáváme do velmi těžké oblasti. My jako svaz jsme politicky nezávislí, ale nejsem slepý a hluchý. Zatím jsem neviděl od vlády pravdivý a odpovědně sestavený materiál, co šlo na podporu podnikatelů. Ministerstvo financí tam přidává, co se mu hodí. Třeba příspěvek na státní pojištěnce, kdy sto korun na jednoho dává sedm miliard měsíčně, nebo šest miliard fakultním nemocnicím. Tohle všechno se objevuje v materiálech, o kterých vláda tvrdí, že to byla podpora podnikání. Je to populismus. Nepřekvapuje mě to, blíží se volby. Byl bych rád, kdyby si vláda sedla a poctivě řekla – kolik dala do programu Antivir, kolik dala do programů Covid. O těch musím říct, že ministr Havlíček je s námi projednával solidně každý týden, toho si vážím. Teď bych celkovou podporu státu odhadoval na nějakých 250 miliard korun.
Dostala se vám od vlády taková podpora, jakou průmysl potřeboval, jakou jste žádali?
Dáváme připomínky písemně, dávají je i odboráři. Ale výsledky? Kromě jednání s ministrem Havlíčkem, která byla jednou i dvakrát týdně a vedla k nějakým opatřením… My jsme se teď scházeli i s ostatními politickým stranami, předali jsme jim naše materiály. Zatím jsem se nesetkal se sociální demokracií, každý ví proč, jaká je u nich situace. A zatím jsem se nesešel s premiérem Babišem. Jednat s ním je vždy těžké, složité.
Ještě před rokem, než začal koronavirus, se zdálo, že máte k premiéru Babišovi poměrně blízko. Rok s covidem to změnil?
Musím přiznat, že po řadě populistických opatření, zvlášť daňovém balíčku, to vnímám špatně. Vážím si ho jako podnikatele, je to jeden z nejbohatších lidí, nekompromisní predátor, který je zvyklý vyhrávat. Za to si ho vážím…
To vám imponuje?
Ano. Musím říct, že si ho vážím za to, co dokázal. Asi to nebylo vždy čisté, neznám začátek peněz…
A to vám nevadí?
Když to nevím, jak na to mám reagovat? Nemůžu si dovolit to komentovat. Ale co mi vadí, a řeknu to natvrdo, je, že jako premiér se choval tak, že z cizího krev neteče. Kolik peněz šlo z veřejných financí za posledních čtrnáct, patnáct měsíců, to mi nedělá dobře. Jsem z toho nešťastný. Není mi lhostejné, že příští rok bude zase státní rozpočet ve schodku tři nebo čtyři sta miliard korun. Bude to i díky nesmyslnému daňovému balíčku za osmdesát nebo sto miliard korun. To neberu. Jsou to populistické věci před volbami. Bude to i boj o minimální mzdu. Tu by měla projednat až příští vláda.
Víte o nějakých dalších opatřeních, s nimiž vláda nebo premiér před volbami vyrukuje?
Předpokládám, že předseda vlády bude extrémně populistický. Podle mě už připravuje dárek důchodcům. Slyšel jsem, že to nebude kolem 460 korun měsíčně, jak by to mělo být podle zákona, ale že to bude kolem tisícovky. Takže dárek pro jeho základní voličskou skupinu. A jak jsem viděl v televizi a byl z toho v šoku, chystá se osm tisíc korun na rekreaci pro sestřičky. To je populismus. Proč ne osm tisíc mým řidičům veřejné dopravy? (Hanák vlastní dopravní firmu – pozn. red.). Ti byli v ještě horší situaci, neměli žádné vybavení. Zajistil jsem jim respirátory a autobusy jsem čistil každý týden. Proč by také nemohli dostat příspěvek? Je to populismus. Já to starobním důchodcům nezávidím, sám jsem starobní důchodce. Ale Andrej ztrácí body, rychle, a tohle je jeho hlavní zbraň.
Na státní podporu průmyslu panují dva názory. Jeden říká, že je třeba firmám pomoci, druhý naopak tvrdí, že se tím jen fixují zbytečné pracovní pozice…
Ta druhá část je přehnané tvrzení. Jedním z jeho propagátorů je místopředseda hospodářského výboru sněmovny Pavel Juříček (ANO), protože mu chybí lidi (v jeho podniku Brano – pozn. red.). Byl bych velmi opatrný. Bylo to nejlepší opatření, které se pro český byznys udělalo. Částečně jsme ho vymysleli my. Takže Andreji, aspoň za Antivirus děkuji.
Naopak takzvaný kurzarbeit, kdy stát platí část mzdy za pracovníky, kteří nemohou do práce, se rodil velmi těžce…
Už v říjnu na našem sněmu jsem říkal, že to vláda zpackala. Protože ministryně Maláčová a Schillerová hrály ideologickou hru. Zbytečně. Byl souhlas hlavních partnerů sociální dohody, mělo se to schválit dříve. U všeho, co tato vláda dělala, byla hlavním problémem nepředvídatelnost. Ze začátku to byla jedna tisková konference za druhou. Tiskový výstup často neodpovídal tomu, co zaznělo. A potom, když vláda neustále posouvá rozhodnutí, firmy zůstávají v nejistotě.
Bavíte se o svých prioritách, o potřebách průmyslu a firem, i s ostatními politickými stranami? Zvláště s těmi, které teď před volbami mají šanci na dobrý výsledek?
Máme zásadu, že se vždy před volbami sejdeme se všemi politickými stranami, které mají předpoklad se do poslanecké sněmovny dostat. Nyní už za sebou máme jednání s koalicí SPOLU a s Piráty a Starosty, s SPD a s komunisty.
Na čem jste našli shodu?
Ještě jsme nejednali se všemi, takže se omlouvám, že nebudu říkat podrobnosti. Dáváme jim naše priority a materiály. Mimo jiné program Restart ekonomiky. Ten jsme před rokem projednali s předsedou vlády. A musím říci, že jsem poprvé zažil, že premiér, tedy Andrej, protože my si tykáme, pozorně poslouchal, a dokonce si dělal poznámky. To jsem byl překvapen.
Předpokládám, že součástí vašich plánů jsou inovace, Green Deal a další témata, která mají vést český průmysl do budoucnosti. Dá se aspoň říct, že panuje nějaká shoda třeba na podpoře inovací po roce s covidem?
Inovace je klíčová věc pro budoucnost firem. Bez nich se Česko nedostane mezi dvacet nejvyspělejších zemí, což je cíl, který jsem vyhlásil, a trvám na něm. Jsem přesvědčen, že tam patříme. Prvním pilířem musí být inovační politika. Že to není jednoduché, můžu ukázat na příkladu. Napsal jsem dopis ministryni financí, v němž jsem navrhoval právě zvýšení podpory inovací. Dostal jsem odpověď, že mám smůlu, že nemá peníze. Chápu, že nemá peníze. Ale nechápu, že někdo nevnímá, že inovace rozjedou a posunou ekonomiku. Musí mít priority. Nechápu také, že se ještě nedělala žádná úspora v oblasti veřejné správy, která nefunguje dobře. To je nejhorší část mezinárodního hodnocení naší země. Přestáváme být investičně nejzajímavější zemí střední a východní Evropy, jakou jsme dosud byli.
Sekání ve výdajích by možná přineslo nějaké úspory, ale asi hlavní tlak bude po volbách na zvyšování daní…
Určitě se Česko bude přizpůsobovat Evropě a světu. První na řadě jsou digitální daně. Podle našeho názoru jsou asi nutné, ale měli bychom mít stejnou sazbu jako Evropská unie. Určitě půjdou nahoru spotřební daně, jako vždy.
Velkým tématem je uhlíková neutralita. Na její plnění bude čím dál větší tlak. Zvládne ji Česko naplnit? A jak se to dotkne českého průmyslu?
Jsme na tom z celé Evropské unie prakticky nejhůř. Nevznikla žádná dopadová studie. Politicky socialisté a zelení v Evropě vystřelili nějaké cíle a většina to schválila. Teď vzniká dopadová studie na ministerstvu průmyslu. A chci, aby každý občan věděl, že pro Česko bude téměř nejtěžší dosáhnout tyto cíle. Bude to drahé, bude to stát stovky miliard. A nejen firmy, ale i občany. Je to jedno z nejtěžších témat v novodobé historii republiky.
A souhlasíte s tímto nyní vítězným názorovým proudem?
Souhlasím. Myslím, že pro řadu oblastí to může být výzva. Automobilový průmysl to již stálo desítky miliard euro, zainvestováno je. Možná ani netušíme, které obory či firmy se stanou budoucími vítězi. Těším se, až budou samohybné autobusy, nebudu se trápit s lidmi, i když je mám rád. Vidím to velmi optimisticky, ale upozorňuji, že to bude nepředstavitelně drahé.
Co říkáte myšlence, která také zaznívá, že by Česko mělo rezignovat na montovny a klasický strojírenský průmysl, a mělo se víc věnovat moderním technologiím, IT, softwaru…
Nesmysl. Je to dobrá cesta, je to velká budoucnost. Vidím před očima tento moderní svět plný technologií, jsem pro. Ale, bude to nepředstavitelně drahé. A za druhé, nevidím důvod, proč by tradiční průmysl, který je oporou ekonomiky a této země, se měl likvidovat. Automobilový průmysl má program, zvládá ho a zvládne bez problémů. Klasické strojírenství to taky zvládne. Ano, problém bude mít těžební průmysl. My jsme v rámci svazu vytvořili skupinu nejlepších machrů v českém průmyslu, a dospěli jsme k tomu, že chceme novou transformaci české ekonomiky. Ta z devadesátých let je už pryč. Projdeme nejúspěšnější firmy, pojmenujeme, proč jsou úspěšné, a vytvoříme novou strategii.
Kdy bude tato strategie připravená?
Do skončení mého mandátu, v dubnu 2023, tedy po skončení éry prezidenta Zemana.
Takže to není úloha pro příští vládu?
Ne. Ale až to schválíme, vládu s tím seznámíme. Možná to bude v polovině roku 2022. Chceme vyšší přidanou hodnotu, vyšší marže, vyšší mzdy. To je nová strategie. Pilířem bude určitě průmysl, ale nemusí to být ten klasický. Bude to nová energetika, stoprocentně nová doprava a logistika. Snažíme se změnit tvář českého průmyslu.
S covidem a také s tím, jak prezident Zeman přestal jezdit do ciziny, se propadla i podpora českého exportu. Jak je tento dopad citelný?
První misí, kterou jsme měli připravenou s ministrem životního prostředí, byla začátkem června Indonésie. Za den jsme měli plné letadlo podnikatelů. Ale letadlo nemám, protože prezident letí na summit NATO do Bruselu. Druhé letadlo jsme měli mít, ale došlo ke špatné dohodě mezi MŽP a prezidentskou kanceláří. Letadlo tedy musí zůstat jako záložní. Teď čekám od ministra zahraničí, že nám pomůže se prosadit v Africe, enormní zájem má třeba Angola. V Dubaji bude světová výstava, pro český průmysl obrovská šance se prezentovat na Středním východě. Jednal jsem i s předsedou senátu, to je jediný politik, který po podzimních volbách zůstane pro cestování bezprostředně k dispozici. Podpora teď logicky nebyla skoro žádná. Jediná podpora se stala loni v březnu, kdy jsem dokázal přesvědčit premiéra, že by se neměly zavřít hranice pro export. To byl nejdůležitější okamžik pro období covidu. Říkal jsem mu, ať neblázní, že export musí fungovat.
Přišel český průmysl po kauze Vrbětice o Rusko?
Dopad není dramatický. Zůstala fungovat konzulární zastoupení. Nervózní jsou firmy přímo tam zastoupené. Ale zatím s kým jsem hovořil, tak dopady nejsou dramatické. Jediné, o co mám obavy, je Český dům. Tam je zastoupení čtyřiceti českých firem. Nemají servis, stravování, ale je to důležitý bod pro podnikání v Rusku.
Chystá se takzvaný národní plán obnovy, z něhož se má do ekonomiky rozpustit víc než 170 miliard korun. Už je připravený?
Jednáme o něm s ministrem Havlíčkem, v pondělí to má jít na vládu. Je to těžká kauza. Něco bude dobře investováno, má se to použít pro restart ekonomiky. Měli jsme velké problémy s vládou, aby dodržela pravidla, protože jde o evropské peníze, a když pravidla nedodržíme, tak nám je nedají. Podíl průmyslu na těchto penězích je patnáct šestnáct procent, a bojím se, že spousta z nich bude použita na nesmysly. My chceme peníze hlavně právě na digitální a enviromentální transformaci, která je obrovsky finančně náročná, jak jsem říkal.
