Současná sociální demokracie se každým dnem vzdaluje poslanecké sněmovně, a naopak se blíží dny, kdy se připojí ke stranám, jejichž hlas poslouchají pouze její skalní fanoušci. Jan Hamáček a jeho kolegové ve vedení však překvapivě nedělají nic pro to, aby politické zkáze nejstarší demokratické strany u nás předešli. Místo toho, aby se z posledních sil vedení ČSSD snažilo zkusit „urvat“ alespoň pár voličů navíc, raději je svými rozhodnutími vhání do náručí jiných stran.

Předseda Hamáček zřejmě tráví až nebezpečně moc času s Andrejem Babišem. Přebírá od něj totiž některé metody, které premiér úspěšně praktikuje ve své politické firmě. Vicepremiér si však neuvědomuje, že tyto praktiky jsou nepřenosné. Pokud se totiž Babiš chová ve svém hnutí jako diktátor, který rozhoduje o všem, popřípadě má po ruce lidi, kteří jeho záměry uvádějí do praxe, nemá oponenta.

Dále čtěte

Předplatné s dárkem: Předplaťte si Týdeník FORUM, pojďte na koncert a dostanete vstupenku zdarma

Kupte si roční předplatné Týdeníku FORUM za zvýhodněnou cenu spolu s lístkem na koncert 30 let bez okupantů PRAŽSKÝ VÝBĚR…

To však nejde zkoušet ve straně, která má za dlouhá léta nějak vybudovanou strukturu, navíc se o ní dá stále hovořit jako o demokratické. Hamáček si zřejmě neuvědomil, že řídit stranu jako firmu skutečně nejde. Navíc když to zkouší pouze určitými zásahy, které mají ukázat, že on je pánem situace.

Nejviditelnějším příkladem zoufalosti ministra vnitra byl způsob, jakým se „vypořádal“ se svým soupeřem o předsednické křeslo Tomášem Petříčkem. Místo toho, aby si užil, že ho dokázal porazit, začal se mu mstít za to, že si vůbec dovolil ucházet se o post šéfa ČSSD. Nejprve ho odstranil z funkce ministra zahraničí, posléze zařídil, aby Petříček nebyl lídrem pražské kandidátky sociálních demokratů. Na to exministr zareagoval, jak se dalo předpokládat, a do voleb za svou partaj nepůjde vůbec.

Nyní se podobná situace odehrála v jihomoravské organizaci ČSSD. Čtrnáct lidí, včetně volebního manažera, zde opustilo kandidátku na protest proti tomu, že jim byl vnucen Roman Onderka jako lídr a Kateřina Valachová byla posunuta na druhé místo. Přitom organizace si odhlasovala zcela jinou podobu kandidátky, na což ovšem vedení vůbec nebralo ohledy a určilo, jak to bude nejlepší.

Jedná se o zcela jasný vzkaz všem sociálním demokratům v zemi. Když budete podporovat předsedu Hamáčka a dostatečně nahlas se ho zastanete vždy, když to bude potřeba, budoucnost ve straně se pro vás může stát veselejší. Jaksi tam ovšem chybí dodatek upozorňující na to, že kdo se nyní stane „hvězdou“ socialistů, díky tomu, že poslouží předsedovi, podepíše se na úpadku strany, a až se bude po volbách účtovat, bude si přát, aby u toho nebyl. Bude to totiž s největší pravděpodobností už mimo sněmovnu a taková ostuda srazí vaz celému vedení i jeho nohsledům. Pak bude mít Hamáček spoustu času na přemýšlení, kde udělal v kopírování Babišova chování chybu.