Na celé smutné kauze, kdy ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek úporně vysvětluje, že jeho kolega Herman porušil jakýsi na vládě vyřčený zákaz schůzek s dalajlámou, je nejsmutnější právě fakt, že o něčem takovém Vláda ČR vůbec jednala.

Tedy: Vláda svobodné, suverénní demokratické země ve středu Evropy, která je plnohodnotným členem EU a NATO, přijala rozhodnutí, že na základě požadavku komunistické Čínské lidové republiky se ministři České republiky nebudou oficiálně scházet s dalajlámou, nositelem Nobelovy ceny za mír a duchovním reprezentantem obyvatel Tibetu, který Čína desítky let okupuje.

Ze strany Číny jde o nevýslovnou drzost a troufalost, ze strany Lubomíra Zaorálka a všech ministrů, kteří tento zákaz podpořili, jde o nepochopitelnou podlézavost. Nic víc, nic míň.

Na druhou stranu tento případ odkrývá podmínky naplňování slavné česko-čínské spolupráce. Číňané diktují, Češi plní úkoly. Jaké zákazy a příkazy čínští komunisté ještě dávají ministrům české vlády? Kde všude jsou infiltrováni agenti Čínské lidové republiky?

Za vším stojí zásadní otázka: Proč?

Proč se Lubomír Zaorálek, Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a další členové Vlády ČR stylizovali do role poddaných Čínské lidové republiky? Důvody mohou být v zásadě tři: Mají za své poklonkování peníze. Čína a její režim jsou jim sympatické. A za třetí, domnívají se, že z jejich potupného chování budou mít Česká republika a její obyvatelé prospěch.

Nejméně pravděpodobným a současně nejsmutnějším důvodem je ten třetí. Proč? Když ministři moc dobře vědí, že podlézavost a poddanost totalitním mocnostem byla pro naši zemi vždy tragická, proč nás dobrovolně odevzdávají libovůli čínských komunistů? Mají k takovým krokům politický a lidský mandát? Nemají.

Nezbývá než doufat, že voliči v příštím roce ve volbách do Poslanecké sněmovny zvolí politické strany, jejichž zástupci ve vládě na další drzé žádosti Čínské lidové republiky odpoví: Jsme svobodná a suverénní země. Naši ministři mají právo při oficiálních návštěvách přijmout návštěvy podle svého svobodného rozhodnutí a uvážení.