Exprezident Václav Klaus byl stavem politiky otrávený už před volbami. Kudy chodil (chodil hodně), vykládal, jak tyhle volby stejně nic podstatného nezmění. Evropa se podle něj propadá do hrůz zeleného neomarxismu a autentičtí stoupenci národního státu projíždějí, co mohou.

Jiři Weigl z Institutu Václava Klause teď ohodnotil, jak dopadly volby. Nevypadá to, že by byl moc nadšený. Obě koalice podle něj měly hlavně program antibabiš, a to nestačí. Do sněmovny se nedostaly malé strany a zmizela tradiční levice. Tomio Okamura taky zrovna netriumfoval.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: 10 úkolů pro Fialovu vládu, rozhovor s následníkem trůnu či Hayato Okamura

Vládu Petra Fialy čeká zásadní úkol: deagrofertizace státu. Bude to těžká, a vzhledem k tomu, že se bude potýkat s…

Pak v líčení současné doby temna pokračuje: „Rozložení sil po volbách je tak celkem jasné – koalice dvou koalic má na české poměry nebývalou většinu, hnutí ANO je smířeno s odchodem do opozice, nejasnosti působí pouze zdravotní stav prezidenta republiky, ale lze očekávat, že vláda s důvěrou bude moci vzniknout poměrně rychle. Předvídatelná je i její budoucnost – tmelem je všeobecná probruselskost vedení všech stran nové koalice a vazby na německou politiku. Omílání ‚havlovských‘ tradic zahraniční politiky avizuje bezvýhradnou poslušnost mocných spojenců.“ (Tady se pan Weigl asi spletl, napsal to tak, jako by spojenci měli poslouchat nás, pozn. aut.) „Jinak však koalici pěti stran bez silného vedení čeká tak jako v případě předchozích podobných vlád postupná eroze v důsledku rozdílných parciálních zájmů, různých skandálů, které nepochybně přijdou, osobních animozit a programové nesourodosti. To je v české politice dávno běžné a normální.“

Tak to je hezké, zvlášť to „omílání havlovských tradic zahraniční politiky“ a jak to „avizuje bezvýhradnou poslušnost mocných spojenců“.

Mohli bychom celý ten nářek shrnout celkem do jedné věty: velebená „pragmatičnost“ klausovců, zemanovců a babišovců momentálně krachla. Václav Klaus se nikdy nenamáhal nějak jasně reagovat na masivní porušování lidských práv v Rusku a Číně, maximálně něco zamlumlal, že je to tam jistě z našeho pohledu „nestandardní“. I takhle se dá mluvit o neexistenci demokracie, lágrech a politických vraždách. Vztah ke spojencům se označí za „bezvýhradnou poslušnost“ a jako je košile blíž než kabát, má být zřejmě blíž Moskva a Peking než Německo a Brusel.

Je to prostě smutný podzim patriarchy a jeho kroužku posledních věrných. Aspoň ta Puškinova cena od V. V. Putina Václavu Klausovi zůstala.