ROZHOVOR / V nejlepších letech vyrobili až tři sta tisíc litrů ročně. Letos to kvůli mrazům není ani jediný litr. Pár hroznů, které sklidili, použili na výrobu burčáku, peníze z jeho prodeje jim pomáhají zvládnout krizi, ve které se letos čeští vinaři nacházejí. Taková je situace Českého vinařství Chrámce, jednoho z největších vinařství v litoměřické vinařské podoblasti. Na sedmdesáti hektarech vinic hospodaří v okolí Chrámců a Mostu Kateřina Kreisinger, dcera zakladatele vinařství Ivana Váni.

Jsme za polovinou října, na konci sklizně. Teď už je možné zhodnotit letošní rok. Jak jste dopadli?

Byl to jediný rok v historii našeho vinařství, kdy jsme nevyrobili ani litr vína. Ty škody na květech byly po jarních mrazech u nás zhruba 85 %. K tomu se během sezony přidalo poškození od zvěře, plísně, navíc letos jsme měli i velké poškození od ptáků. Ti nám zlikvidovali téměř všechny modré hrozny. Takže modré hrozny jsme vůbec nesklízeli, ani jsme nevyrobili žádný červený mošt. Z bílých jsme sklízeli malé množství Rulandského šedého a malou část Ryzlinku rýnského. To jsme vše spotřebovali na burčák a mošt. Už od mrazů jsem věděla, že ta sklizeň bude velmi malá, ale člověk si vždy dělá nějaké naděje a doufá, věří. Ale bohužel.

Takže konečná bilance je u vás jaká?

Sklidili jsme přibližně 10 % hroznů. Kromě mrazů to bylo padlí v červenci, potom ptáci a nakonec extrémní horka.

Opravdu smutně nezapomenutelný rok. Je ho s čím srovnat? Už jste takový zažili?

Pamatuji různé roky, například 2011 jsme měli 85 % poškození mrazy, a i přesto jsme nakonec vyrobili 40 tisíc litrů vína. Slabý byl také rok 2014, kdy byly velké škody způsobené plísní šedou. S tou se v dnešní době už téměř nesetkáme, protože se díky teplotám sklízí o měsíc dříve. Takže byly různé roky, ale abychom nevyrobili ani litr vína, to je opravdu poprvé.

Hospodaříte na sedmdesáti hektarech, kolik na to potřebujete zaměstnanců?

Celkem mám 13 zaměstnanců plus já, za které odvádím odvody. Už od dubna řeším, co budou zaměstnanci dělat, když jsme v podstatě nesklízeli. Protože by zhruba na měsíc neměli žádnou práci. Poslední hrozny jsme sklidili 30. září, zimní řez daleko. Takže jsem vymyslela, že místo sklizně budeme vysazovat. Děvčata teď čistí kmínky, traktoristi hloubí díry pro výsadbu a teď na podzim vysadíme tisíc sazenic odrůdy Souvignier gris. Vnášíme naději do nových výsadeb rezistentních odrůd, ale i s novými výsadbami máme velké starosti kvůli suchým letům.

Jedna věc je vymyslet zaměstnancům náplň práce a druhá, podstatně složitější, je mít na ně peníze. Jak velký negativní zářez do ekonomiky vaší firmy letošní rok je? Jak to zvládnete po tak mizerné sklizni?

Dva roky jsem se snažila prodat menší vinici se sklepem, která pro nás byla dlouhodobě prodělečná. Tu se letos podařilo prodat. Sami bychom nebyli schopni to utáhnout. Zvládneme to jen díky prodeji tohoto majetku. To nás zachránilo. Jinak bych musela drasticky omezit počet zaměstnanců. To by nám ale zase komplikovalo péči o vinice v dalších letech. Protože bez zaměstnanců žádné hrozny nevypěstuji. Sklep se dá zvládnout, ale 70 hektarů vinic bez zaměstnanců nezvládnu.

Takže teď musíte věřit, že se příští rok povede.

Ano, že bude pěkná úroda, že nepřijdou mrazy a tak dále. V posledních letech nám klesl prodej vína o třicet procent, nedostáváme se už tolik do obchodních řetězců. Takže pro nás jsou ziskové měsíce od září do prosince díky prodeji burčáku. Ostatní část roku je spíše ztrátová.

Jaká prodejní cesta se vám nejvíce osvědčila? Řetězce to tedy nejsou?

Ne, byli jsme třináct let v Tescu. To bylo období, kdy jsme prodávali nejvíce vín. Tam jsme prodali velkou část naší produkce. Potom se tam změnilo vedení a postupně jsme zmizeli z těchto regálů. Trošku prodáváme v Globusu a Kauflandu. Byly doby, kdy jsme prodávali přes řetězce 80 % produkce, nyní je to asi 20 % maximálně. Ostatní prodáme přímo ve vinařství, ve farmářských obchodech, část přes e-shop a v posledních třech letech jsme zhruba polovinu prodali v burčáku. Naše cesta asi směřuje k menším šaržím, děláme různé specifické etikety a podobně. Pro nás jsou velmi zajímavé exkurze, vinařská turistika, jezdí k nám výpravy z Německa. Škoda, že jich není více.

Co budete prodávat za víno, když z letošního roku není nic?

Červeného máme z předchozích let dost. S tím nebude problém, stejně jako s růžovým. Část bílých z předchozích let máme a část jsem nakoupila v naší vinařské podoblasti. Jsou typově shodná jako z našeho vinařství. Mohla jsem nakoupit vína z Moravy nebo zahraničí, ale to neudělám. Lidé k nám nejezdí kvůli tomu, aby ochutnali moravská vína, ale chtějí naše ze severu.

Jaká je budoucnost vinařství v Čechách z obchodního hlediska? Jak se dostat k zákazníkovi?

V našem případě jsou to malé šarže, košer vína, košer mošty. V obchodních řetězcích se asi už moc objevovat nebudeme. Jejich nákupní ceny jsou pro nás velmi nízké. Postupem času se z našeho středního vinařství stává vinařství malé. Ale stále věřím, že přijdou dobré roky.

Jak funguje prodej vína přes internet?

Funguje stabilně během roku. Prodáme touto cestou přibližně pět procent produkce. Více se prodává například během židovských svátků.

V příštích týdnech budete sázet rezistentní odrůdu Souvignier gris. Jsou nové odolné odrůdy budoucností vinařství v Čechách? Nebo mají klasické odrůdy své pevné místo?

Máme Muscaris, Solaris a teď budeme mít ještě zmíněný Souvignier gris. Myslím si, že zastoupení těchto PIWI odrůd bude do deseti procent. Odrůdy jako Müller Thurgau, Ryzlink ryzlink nebo Rulandské šedé jsou z mého pohledu nenahraditelné.