Možné padělané listiny, podivný převod většiny Agrofertu tehdejším ředitelem Babišem, jeho následné vyhození a žaloba. Začátky Agrofertu nebyly zdaleka tak idylické, jak se je snaží Andrej Babiš vykreslovat. Reportéři ČT zjistili řadu zajímavých skutečností.
Společnost Agrofert byla v první polovině devadesátých let dceřinou firmou slovenské společnosti Petrimex, pro kterou člen KSČ (a možná i agent StB) Andrej Babiš už před rokem 1989 pracoval. A protože byl navíc dítětem prominentní komunistické rodiny, mohl pracovně i do zahraničí. Na konci vlády komunistů už byl zasloužilým kádrem, kterému se i díky známým podařilo udržet se u moci i po roce 1989, kdy se přerodil v manažera a podnikatele. A tak mu vedení Petrimexu dalo pozici ředitele Agrofertu, dceřiné firmy mateřského Petrimexu.
[ctete]110551[/ctete]
To mu po čase bylo zřejmě málo. Při zasedání v dubnu 1995 zjistili členové dozorčí rady Petrimexu, že už jejich společnost není 100% vlastníkem své společnosti Agrofert, ale pouhým 25% vlastníkem. Co se stalo? Stačil jeden papír. Někdy někde museli zasednout tři členové (Babiš, Anton Rakický a Elena Trenčianská) pětičlenného představenstva Petrimexu a museli rozhodnout o navýšení základního jmění Agrofertu a zároveň, že se Petrimex vzdává majoritní pozice ve své dceřiné firmě. Zápis z tohoto pro život Babiše naprosto klíčového zasedání, má však mnoho trhlin, jak zjistili Reportéři ČT. Například jedna ze tří účastníků onoho zásadního zasedání Elena Trenčianská byla v té době zřejmě na služební cestě v Anglii. Dalším problémem bylo, že o tomto zasedání nevěděli členové dozorčí rady. Dokonce to, že se uskutečnilo a že fakticky přišli o svou společnost, se dozvěděli až po dvou měsících. Reagovali však hned. Babiše podle reportáže odvolali a vyhodili. Sepsali žalobu a chtěli svou společnost zpět. Kvůli tomu, že jim zasedání bylo zatajeno, však žalobu podali až po lhůtě. Nebyla tudíž uznána. Petrimex tak přišel díky jednomu zápisu o mnohamilionovou společnost.
Mateřskému Petrimexu zbylo pouhých 25 % Agrofertu. Na základě výše uvedeného podezřelého zápisu totiž do Agrofertu vstoupily majetkově dvě společnosti. Spolana získala podíl 10 % za 400 tisíc korun a tajemná firma O.F.I. se sídlem ve Švýcarsku 65 % za 2,6 milionu Kč. Podíl O.F.I. získal za krátkou dobu Babiš přímo na své jméno. Později za podezřele nízkou částku odkoupil i podíl Spolany. Z vyhozeného ředitele se tak stal díky jednomu zápisu miliardář.
Ke společnosti O.F.I. Babiš uvedl, že patřila jeho spolužákům ze střední školy, na kterou chodil ve Švýcarsku. I tato teorie podle Reportérů ČT mírně pokulhává. Zjistili totiž, že do oné školy ve Švýcarsku chodil Babiš jen několik měsíců ve svých šestnácti letech. Tedy v roce 1970. Krajně nestandardní akce okolo Agrofertu se uskutečnila v roce 1995. Reportéři tak pokládají otázku, zda mohli mít neznámí čtyřicetiletí byznysmeni ze Švýcarska důvěru v člověka z donedávna komunistického Československa, kterého viděli naposledy před 25 lety, a to několik měsíců ve školní lavici. Otázkou spíše je, jestli si Babiše vůbec pamatovali. A s tím souvisí to nejdůležitější, podpořili by jeho byznys částkou 2,6 milionu Kč, za kolik tehdy koupili podíl v Agrofertu?
Babiš nikdy nesdělil jména oněch spolužáků, personální obsazení O.F.I. se zatím nepodařilo rozkrýt ani žádnému novináři.
Vzhledem k tomu, že je Babiš opakovaně přistižen při lži a to, že je lhářem, potvrdili i poslanci, je tak možné, že příběh o spolužácích může být jen pohádkou. Tou nejdůležitější otázkou by pak bylo, kdo za O.F.I. stál a odkud pocházely peníze, které umožnily odebrání Agrofertu mateřskému Petrimexu. Evidentně nešlo o čistou hru.
Reportáž najdete zde.
