Americký prezident Donald Trump při oznámení zavedení cel. FOTO: Bílý dům / se souhlasem
FOTO: Bílý dům / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Lze říct, že se to dalo čekat. Donald Trump dělá z velké části to, co v kampani slíbil. Ne že by mu jeho bombastické sliby třeba ohledně ukončení války na Ukrajině vycházely, ale aktivita se mu ale upřít nedá. Deportace jsou sice rozsahem menší než za Bidena, ale zato probíhají bez řádného procesu a často v rozporu s rozhodnutím soudu. Cla vyvolala ohromný chaos ve světové ekonomice, obavy z recese a s tím i spojený pád cen ropy. Trumpovi klesá popularita. Staví se proti němu i mnozí z těch, kteří ho volili. Proč, když dělá vlastně to, co slíbil?
Mnozí voliči hodili svůj hlas Trumpovi, protože tak nějak očekávali, že podobně jako ve svém prvním funkčním období nejextrémnější části svého programu plnit nebude. Třeba cla sliboval už v roce 2016, a změny do roku 2021 byly v porovnání s těmi současnými v podstatě nicotné. Donald Trump se choval přes přehnanou rétoriku vlastně docela racionálně. Dost lidí uvěřilo, že tomu tak bude i v jeho druhém funkčním období.
Trump 2.0 a vláda patolízalů
Jenže na rozdíl od prvního funkčního období, kdy Trump zjevně nebyl na své vlastní vítězství nijak dobře připravený, letos začal od prvního dne. V roce 2017 se musel spolehnout na odborníky a ministry z řad klasických republikánů. O čtyři roky později jeho tým vypadá úplně jinak. Tvoří ho lidé, kteří jsou mu především bezpodmínečně oddaní. Ostatní věci, včetně jejich způsobilosti, jsou vedlejší. Asi nikdo to nesymbolizuje lépe než ministr obrany Peter Hegseth.
Prezident je zároveň daleko odvážnější vlastně ve všem, co dělá. Troufnul si skutečně zavést vysoká cla, před kterými většina ekonomů varuje. Daleko radikálněji řeže do americké zahraniční politiky, která už jako by snad ani nerozlišovala mezi spojenci a protivníky. Také si daleko víc dovolí vzhledem k americkému systému brzd a protivah. Je si nejspíš dobře vědom, že republikáni v kongresu se mu postavit neodváží.
Směr exekutivní dominance, konečná stanice diktatura
Amerika tak nastoupila cestu k tomu, aby exekutiva válcovala moc zákonodárnou i soudní. Exekutivní nařízení, která Trump vydává jedno za druhým, se často odvolávají na stav nouze, který prezidenta dle zákonů zmocňuje jednat v mnoha věcech bez souhlasu kongresu, a tudíž bezodkladně. Idea byla, že zneužití takového institutu se postaví samotný kongres. Jenže republikáni namnoze mlčí.
Nejděsivější je ale asi ignorování rozsudku Nejvyššího soudu, že má vláda zprostředkovat návrat nesprávně deportovaného Kilmara Abrega Garcíi. Administrativa se tváří, že se jí rozsudek de facto netýká, protože García je už v cizí zemi. Takový precedent by ale znamenal, že vláda může de facto kohokoliv bez následků vyvézt do vězení ve třetí zemi, pokud to stihne před tím, než zasáhne soud. Vzhledem k Trumpovým veřejným prohlášením, že do Salvadoru bude vyvážet i vězně z řad amerických občanů, je to hodně mrazivý vývoj.
Skutečné výsledky téměř nula
Mohou být ale voliči spokojení alespoň s tím, že dal Trump ekonomiku do pořádku, jak sliboval? Pro podstatnou část to bylo zjevně důležitější, než co udělá někdo, kdo se pokusil zvrátit výsledek voleb s americkou demokracií. Podle průzkumů se zdá, že radost moc nemají. Především v ekonomické oblasti má Trump rekordně nízká čísla podpory.
Není divu, když jeho cla způsobila výkyvy na akciových trzích, přinášejí už teď zdražování a podle některých odhadů americká ekonomika v prvním čtvrtletí tohoto roku dokonce klesla. Přitom po Bidenovi ji Trump zdědil ve slušném stavu. Jedinou výjimkou jsou schodky a celkový stav zadlužení.
Právě to měl zázračně vyřešit Muskem vedený DOGE, ale Musk teď končí a i podle odhadů samotného úřadu ušetřil místo původně avizovaných dvou bilionů jen 160 miliard dolarů. To navíc za cenu značného chaosu.
V oblasti zahraniční politiky se Trumpovi podařilo odradit dosavadní nejpevnější spojence včetně třeba Kanady. Zároveň po několika měsících i sám americký prezident uznal, že ho možná Putin s mírem na Ukrajině tahá za nos. I kdyby tato lekce ale vedla ke změně jeho přístupu, Ukrajinu přišla zatraceně draho. Zastavení vojenské pomoci a sdílení zpravodajských informací bylo pro Kreml vyloženě dárkem.
Navíc se nelze spolehnout na to, že Trump zase neotočí. Rusku zatím vždycky stačilo přijít s nějakým náznakem a americký prezident v tom našel důvod, proč nezavádět nové sankce a podobně. Mezitím prezident neohlásil žádný nový balíček pomoci Ukrajině, přestože má i bez kongresu ještě pár miliard k dispozici.
Trump má ještě čas, aby situaci napravil. Jeho katastrofických prvních 100 dní může být jen škobrtnutím, i když tomu zatím nic moc nenaznačuje. Každopádně by měli voliči u nás pozorně sledovat, jak se velkohubé sliby o snížení cen a všeobecném blahobytu mění při střetu s realitou. Trumpův nástup k moci je svého druhu laboratoří populismu a zatím to tedy vypadá dost mizerně.
