Leo Luzar patří mezi nejvýraznější poslance KSČM. Upozornil na sebe obhajobou totalitního režimu během rozpravy o zřízení komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů v Česku. Za čtyřicet let komunismu se podle něj podařilo více než v polistopadovém období, nehledě na ostnaté dráty.

Dále čtěte

Rezoluce Evropského parlamentu k paktu Molotov-Ribbentrop, která rozlítila Putina a KSČM

Kremlu a českým komunistům stále nedá spát zářijová rezoluce Evropského parlamentu odsuzující ostudný pakt Molotov-Ribbentrop. Tento „pakt o neútočení“ bezprostředně…

O vzniku komise mapující ruské a čínské vlivy na našem území zatím nebylo rozhodnuto, jednání Sněmovny bude pokračovat koncem ledna. Komunistický poslanec Luzar této situace využil k propagaci čtyřiceti let totality. Prohlašoval, že současná KSČM nemá s tou předlistopadovou nic společného, aby vzápětí vychválil komunistický režim, který byl podle něj úspěšnější než éra svobody a demokracie.

Podařilo se nám víc

Komunisté potřebovali odvést pozornost od nepříjemného tématu, kdy se jejich šéf Vojtěch Filip pozastavoval nad vlivem Spojených států. Nelze od nich očekávat, že budou rozlišovat, kdo je a kdo není spojencem České republiky. Luzarovo vystoupení bylo přesto zarážející a nastavuje zrcadlo současné tváři KSČM.

„Nenechává mě to klidným, když slyším, jak jsme špatní, jak jsme netransformovaní,“ rozhořčoval se poslanec. „Ano, je mezi námi hodně členů, kteří mají předlistopadovou minulost v KSČ, ale KSČM se poučila ze svých chyb, změnila se,“ ujišťoval. Zdůraznil, že „nová“ komunistická strana nemá s tou „starou“ nic společného.

Vzápětí si protiřečil. „Když se podíváte na těch čtyřicet let po nás, která tady byla, kolik bylo postavených elektráren, přehrad, kolik se vybudovalo měst. Bavme se o dalších zařízeních a stavbách. Ano, říkalo se tomu stavby mládeže,“ hlásal Luzar ve Sněmovně.

„Je tady minimální rozdíl mezi dobou vládnutí, co se podařilo za čtyřicet let a co se podařilo za těch třicet let. Dejte to na misku vah a potom suďte, co se dělo. A jestli tu byl ostnatý drát nebo nebyl – občané si to pamatují, bydleli tady,“ vyzval k porovnání s polistopadovou érou.

Nevyčíslitelné krádeže

Poslanec KSČM se pustil na tenký led, nicméně je jisté, že jeho názory mají ve straně širokou ozvěnu. Snaží se odstřihnout negativní průvodní jevy zavádění direktivního sovětského řízení ekonomiky a společnosti, které padly za oběť stovky popravených a stovky tisíc poškozených spoluobčanů.

Budovatelskými „úspěchy“ se dodnes chlubí představitelé strany, která po únoru 1948 zahájila frontální útok na soukromý majetek. Znárodnila velké průmyslové podniky bez původně slibované náhrady. Později v rozporu s tehdejší ústavou připravila o majetek i malé podnikatele, živnostníky a zemědělce.

V červnu 1953 komunisté okradli miliony občanů o úspory, když podle představ sovětských poradců spustili měnovou reformu, ačkoli prezident Antonín Zápotocký do poslední chvíle lhal, že jsou to jen „fámy, které šíří třídní nepřátelé“.

Celkové finanční dopady majetkových zločinů komunistického režimu, který dodnes řada politiků KSČM velebí, se nedají ani vyčíslit. Bez vyvození jakékoli odpovědnosti.

Zaostávání za Západem

Ani s oním budovatelským úsilím to nebylo tak slavné, zvláště v porovnání se západními zeměmi. Centrálně řízená a stoprocentně postátněná ekonomika se začala propadat v žebříčcích výkonnosti, přestože byla veškerá energie upřena na plnění pětiletek.

Problém byl už v samotné orientaci hospodářství na těžký průmysl a na obchod s východním blokem, jehož podíl stoupl na 80 procent, zatímco před válkou dosahoval pouhých devíti procent. Dnes se tento poměr zase prakticky obrátil.

Plány se sice „na papíře“ plnily, ale zboží se vyrábělo na sklad bez ohledu na základní pravidla poptávky a nabídky. Na východních trzích se často prodávalo pod cenou, dotované byly i domácí potraviny.

Éra nedostatku

Postupem času se situace ještě zhoršovala, prohlubovalo se technologické zaostávání země. Značná část investic se stále vynakládala do neefektivních výrob, produktivita práce zaostávala za vyspělými zeměmi, společnost chudla.

Pokud Luzar apeluje na paměť spoluobčanů, jistě si mnozí také pamatují na éru nedostatku základního zboží včetně potravin, pracích prášků nebo toaletního papíru. Jistě vzpomínají i na podpultový prodej nebo vekslování s bony, za které bylo možné v několika prominentních obchodech koupit nedostatkové zboží dovezené ze Západu.

Zatímco civilizované evropské země doháněly výkonnost Spojených států, Československo se propadalo. Názorně je to vidět na příkladu sousedního Rakouska. Zatímco ještě v roce 1950 zaostávalo za Československem v porovnání HDP na hlavu, v roce 1989 u nás tento ukazatel dosahoval jen 58 procent rakouské úrovně.

Obrat po roce 1989

K obratu došlo až po roce 1989, kdy se začala Česká republika výkonností ekonomiky znovu přibližovat k průměru EU. Podařilo se jí z vyspělých zemí přeskočit Řecko, Portugalsko a Španělsko. Soukromí vlastníci se o své majetky starají s větší péčí než stát, firmy tvrdě pracují na své konkurenceschopnosti. Nabídku zboží a služeb tehdy a dnes snad ani nemá smysl porovnávat.

V osmdesátých letech se ekonomika dostávala do krize, kterou nemohly napravit žádné pokusy o „perestrojku“. Komunisté to totiž slovy generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše v proslulém projevu v Červeném Hrádku s řízenou ekonomikou „přepískli“. Co tehdy řekl doslova nejvyšší představitel KSČ mimo jiné k ekonomické situaci?

Jako kůl v plotě

„Proč ta složitost je v naší zemi. Poněvadž my řídíme tu ekonomiku. Tedy víceméně jsme za všechno zodpovědni. Není chleba. Co dělá vláda, co dělá strana, jak to řídí, že není chleba? Ptá se v kapitalismu někdo na takovouto otázku? Vůbec ne. Vůbec ho nenapadne spojovat svoji vládu, že pekař neupek chleba. Kritizujou pekaře, kterej neupek chleba, a nejdou k němu podruhé. My třeba takovou možnost ne vždy máme, abychom nešli k němu,“ vykládal Jakeš.

Apeloval na to, aby se strana nemíchala do řízení podniků a nerozhodovala i o tom, jakou si má pořídit technologii či jak postavit stroje. „Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejeme, podívejte – lid to žádá! A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.“

Jakešův projev unikl do médií a stal se ikonickým symbolem neschopnosti komunistů řídit stát čtyři měsíce před listopadovými událostmi. Ač se to zdá neuvěřitelné, téměř to vypadá, že vůdce komunistů tehdy mluvil o hospodářské situaci jasnozřivěji než dnes Leo Luzar a jeho soudruzi. V každém případě platí, že komunisté, kteří dnes drží nad vodou vládu Andreje Babiše,  zůstávají při hodnocení minulého režimu sami jako pověstný kůl v plotě.