Nespokojenost s vlastním životem, frustrace z nezaměstnanosti i nízkých příjmů a zklamání, že na ně politici zapomněli… Některé z pocitů voličů, které vynesly na výsluní Mariana Kotlebu, nevyprchaly ani čtyři roky poté, co lídr krajně pravicové Lidové strany-Naše Slovensko (LSNS) vyhrál souboj o křeslo banskobystrického hejtmana. Má šanci svůj úspěch v sobotu zopakovat?
Poslední předvolební týden nezačal pro Mariana Kotlebu ideálně. Objevilo se podezření, že na krajském úřadě v Banské Bystrici během svého čtyřletého mandátu falšoval dokumenty tak, aby se nepřišlo na to, že se na úřadě porušoval zákoník práce. Například tím, že zaměstnance nutil chodit do práce šest dní v týdnu.
Podezření padá kromě Kotleby i na šéfa jeho úřadu Milana Uhríka, který sám kandiduje na hejtmana (podle slovenské terminologie župana) v sousedním Nitranském kraji. Příslušný podnět k vyšetření celé kauzy už během týdne podal na generální prokuraturu publicista zabývající se extremismem Radovan Bránik.
Není to zdaleka poprvé, co na Mariana Kotlebu a jeho stranu padá podezření, že se ve volené funkci chová úplně jinak, než jak svým voličům kdysi sliboval. Svou kampaň v roce 2013 (i tu v roce 2016 do sněmovních voleb) postavil na kritice parlamentních politických stran, vlády, opozice, zkrátka všech.
Nejpozději od loňska, kdy se LSNS dostala do parlamentu, je ale sám celostátním politikem. Hejtmanem je už čtyři roky. A jeho bilance za tu dobu není přesvědčivá.
Know how od českých neonacistů
„Marian Kotleba snížil zadlužení kraje, protože dostával od státu (na daních) podstatně víc než jeho předchůdce ale zároveň klesla hodnota krajského majetku. Opravil silnice, protože je to jeho povinnost. Tvrdí, že to udělal levněji, ale teprve čas ukáže jak kvalitně. Kraj taky nedostal miliony z eurofondů,“ odpovídá na otázku, jestli vůbec a případně jak se kraj pod hejtmanem změnil Daniel Vražda, novinář Deníku N, který se s Kotlebou v banskobystrickém regionu potkává už řadu let, a teď o něm vydal knihu.
Kotleba v roce 2013 kandidoval na hejtmana s několika sliby: třeba, že sníží závislost kraje na eurofondech (Kotlebova strana spustila i petici za vystoupení Slovenska z EU) a že odstraní nespravedlivé zvýhodňování „nejen cikánských parazitů“ před slušnými lidmi.
V té době už se profiloval ostře protiromsky. Romové v průběhu let zaujali v jeho rétorice někdejší místo Židů, na které Kotleba v začátcích své extremistické kariéry útočil.
Za zlomový moment v Kotlebově extremistickém působení označuje novinář Daniel Vražda Kotlebovu cestu do Čech. Konkrétně do Litvínova v roce 2008.
Byl tam svědkem mohutných střetů policie a českých neonacistů na sídlišti Janov se silnou romskou komunitou. V davu byla i řada obyčejných lidí, kteří stáli s extremisty bok po boku a měli stejný cíl – Romy. Kotleba tehdy sice ještě v projevu mluvil „o zhoubném sionismu“, v hlavě už měl nové ale téma, které mu vydrželo dodnes.
Rodina je základ (státu)
Během čtyř let Kotlebova „bačování“ u sebe na úřadě hejtman zaměstnal své rodinné příslušníky, škrtl dotace několika divadlům i projektům na boj s extremismem.
Nechvalně proslulým se stal incident v Brezně, kde hejtman přerušil probíhající divadelní představení přímo uprostřed hry.
Podle Daniela Vraždy taky Kotleba vytvořil v kraji atmosféru strachu, kdy nejen jeho přímí podřízení, ale i zaměstnanci příspěvkových organizací kraje raději sklopili hlavu, než aby šli s hejtmanem do konfliktu.
Že se Banskobystrický kraj propadá v hodnocení otevřenosti veřejné správy, dokazuje i žebříček slovenské Transparency International.
Novinář Daniel Vražda má pro čtyři „Kotlebova léta“ ještě jeden příměr: „Je to jako byste jeli na čtyři roky pracovně do ciziny a mezitím zadali firmě, ať vám kompletně přestaví dům. Po návratu byste zjistili, že se skoro nic nezměnilo. Vyměněné parkety, vymalované pokoje, a nižší zůstatek hypotéky, protože firma se rozhodla, že nebude vylepšovat dům, ale víc splácet,“ říká v narážce na to, že se Kotleba chlubí, jak snížil zadlužení kraje.
„Namísto zhodnocení o investice hodnota vašeho domu podstatně klesla. Firma si z něj navíc udělala sídlo, vyměnila zahradníka, uklízečky a chůvu za své lidi.“
To všechno ve městě, které bylo před sedmi desítkami let centrem protifašistického povstání. Slavné SNP dnes ve městě připomíná muzeum a každoroční mohutné oslavy. To všechno pár kroků od úřadu hejtmana, který tvrdí, že Slovenské národní povstání byl bolševický puč a partyzáni bandité.
Pytel brambor už není legrační
Souboj o post hejtmana 4. listopadu mohl dostat právě tohle ústřední téma, kdyby se proti Kotlebovi postavil jako hlavní vyzyvatel šéf Muzea SNP Stanislav Mičev. Antifašista proti neonacistovi. Mičev ale nakonec vyhodnotil své šance jako malé a z boje o hejtmanský post měsíc před volbami odstoupil. Právě v tom je vidět, že Slovensko bere tentokrát Kotlebu mnohem víc vážně než před čtyřmi lety.
Demokratičtí protikandidáti se proti němu spojili, prezident Andrej Kiska (který v době Kotlebova zvolení hejtmanem ještě prezidentem nebyl) opakovaně varoval před nebezpečím extremismu, a dokonce i premiér Robert Fico přesvědčoval před volbami Slováky, jak jsou kraje (župy) důležité a jak moc ovlivňují každodenní život lidí. To se dá přeložit jako apel na voliče, aby šli hlasovat.
Právě nízká volební účast před čtyřmi lety Kotlebovi pomohla. K vítězství mu stačilo jen něco přes 71 tisíc hlasů, což odpovídá pouze 13,5 % všech oprávněných voličů v Banskobystrickém kraji.
Takhle malá skupina lidí spustila řetězovou reakci, se kterou se Slovensko bude vyrovnávat ještě dlouho. Sám Robert Fico mimochodem v roce 2013 ještě mezi prvním a druhým kolem hejtmanských voleb vtipkoval, že Kotlebu by porazil i „pytel brambor“. Nic takového už dnes neříká.
Vyšlo na webu Hlídacípes.org.
