Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček se přidal k premiéru Babišovi a kritizoval opozici za projednávání daňového balíčku. Za jeden den obstrukcí by se podle něj postavila školka. Jenže celkový rozpočet Sněmovny je nižší než roční dotace pro Agrofert a parlamentní debata nejsou porady holdingu.
Hnutí ANO ztrácí trpělivost, napadá opozici, viní ji z průtahů při projednávání kontroverzních vládních návrhů a hodlá omezit délku vystoupení poslanců. Problém se standardními parlamentními procedurami vyplývajícími z jednacího řádu má dlouhodobě především premiér Andrej Babiš, který po Leninově vzoru označuje Poslaneckou sněmovnu za „žvanírnu“.
Nemůžu tady sedět
Šéf ANO vyhrožuje, že už do ní přestane chodit úplně („nemůžu tady sedět a poslouchat ty nesmysly“), ačkoli má už tak mizivou účast na hlasování 27 procent. Před volbami v roce 2013 přitom sliboval, že pokud se stane poslancem, bude do Sněmovny řádně chodit. Kriticky se tehdy vymezil vůči průměrné 40procentní účasti poslanců, kteří podle něj nechodí do práce a jenom vysedávají v bufetech.
Nyní se k premiérovi v nedělní Partii (10. 11. 2019) připojil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). „Jeden den v Poslanecké sněmovně stojí pět milionů korun. Školku byste za to postavili, za ty obstrukce,“ vyčetl Havlíček opozici její vystupování při projednávání daňového balíčku.
Babiš zopakoval totéž v jednom ze svých hlášení na facebookovém profilu, když se vyjádřil k „šíleným obstrukcím“. „Musíme změnit jednací řád, aby odpovídal vyspělé demokracii a míň blázinci, kde každý mluví sám pro sebe,“ prohlásil, aby tak údajně ušetřil peníze daňových poplatníků.
400 školek za dotace pro Agrofert
Havlíčkovo přepočítávání, co by se dalo za jeden jednací den pořídit jiného, je nehorázné. Celkový rozpočet Poslanecké sněmovny dnes dosahuje 1,3 miliardy korun, z čehož lze jen naprostý zlomek přičlenit obstrukčnímu chování opozice, bránící přijetí z jejího pohledu škodlivých zákonů.
To je podstatně méně, než dostává Agrofert ročně jen z dotací, nepočítaje další miliardy z daňových úlev a veřejných zakázek. Pokud Babišovy firmy loni čerpaly dvě miliardy korun dotací z peněz daňových poplatníků, za tuto sumu by se dle Havlíčkova příměru postavilo 400 školek. Vláda navíc meziročně zvyšuje výdaje státu o 113 miliard korun a dalo by se dlouho polemizovat, které položky jsou zbytné, a kde by se dalo ušetřit v miliardových částkách.
Vláda se nemůže divit, pokud takto opozice postupuje, jelikož projevuje nulovou snahu dohodnout se aspoň na kompromisu. Mnohým se některé změny nemusí líbit, a proto je odpor opozičních stran, zastupujících zájmy jejich voličů, legitimní.
Licoměrně se v této souvislosti zachoval ministr kultury Lubomír Zaorálek, když zaútočil na opozici, že nechce nechat vládu vládnout. Sociální demokracie přitom na jejím místě používala tuto taktiku vůči pravicové vládě v mnohem ostřejší míře, když mnohahodinové i noční obstrukce trvaly několik dní, a Zaorálek tehdy tento postup hájil britským vzorem. Dnes chce jakešovský klid na práci.
Sporný daňový balíček
Problematický daňový balíček obsahuje zvýšení spotřebních daní z alkoholu a tabáku, což výrazně zvýší ceny (krabička cigaret až o 13 korun) a nepovede k deklarovanému záměru bojovat se závislostmi, nýbrž k rozvoji černého trhu a přeshraničních prodejů.
Vláda chce současně obrat pojišťovny o 10 miliard korun zdaněním jejich technických rezerv, což rozkolísá jejich bilanci a povede ke zdražení pojistek. Pokud ministr Havlíček v Partii tvrdil, že nikoli, není v obraze, nebo záměrně lže.
Vláda údajně bojuje s hazardem, přitom výrazně zvyšuje daň z loterií, zatímco zdanění rizikovějších automatů ponechává na původní úrovni. Odvodovou zátěž zvyšuje i zdvojnásobením poplatku za vklad do katastru nemovitosti. Nově za něj lidé zaplatí dva tisíce korun.
Daňový balíček zkrátka vyvolává polemiku, ostatně jako vše z dílny ministryně financí Aleny Schillerové, a proto je humbuk rozpoutaný hnutím ANO kolem jeho projednávání nepatřičný. Důvody k výhradám může mít naopak opozice, jelikož sněmovní rozprava ve třetím čtení byla po dohodě ANO, ČSSD a KSČM ukončena předčasně a hlasování proběhlo zjevně v rozporu s jednacím řádem.
Opoziční strany už avizovaly, že kvůli tomu podají stížnost k Ústavnímu soudu, podobně jako v případě stejného ukončení debaty o EET. Ústavní soud tehdy rozhodl o porušení jednacího řádu, ale ponechal zákon v platnosti. Jak rozhodne podruhé, když se rozporná situace opakuje, lze těžko předjímat.
Parlament není Agrofert
Mezitím chce parní válec ANO změnit jednací řád a omezit délku projevů ve Sněmovně. Opozice je proti a nechce najednou účelově bourat třicetiletou tradici. Nyní pomiňme, že úpravy vystoupení v parlamentu jsou v Evropě různé, žádná nedominuje a vycházejí z různých ústavních tradic. Problém leží někde jinde a parlamentní debatu už částečně regulovat lze.
Vláda často není sama schopna zorganizovat a prosadit plynulejší projednávání vlastních zákonů. Pokud si premiér Babiš stěžuje, že ve Sněmovně leží 260 neprojednaných zákonů, není to způsobeno hlavně neschopností vládní koalice, která má s komunisty pohodlnou většinu 115 hlasů, a to jí ještě často vypomáhá Okamurova SPD?
Takto obrovský počet přijímaných zákonů je absurdní a pro přehlednost a kvalitu právního řádu nevěstí nic dobrého. Nemluvě o dopadech na občany, zejména na podnikatelské prostředí. Často by se spíše hodilo zbytečné a otravující normy rušit, než přijímat stále nové předpisy.
Pokud tedy premiér Babiš hovoří o „blázinci“, vytváří si ho vláda často sama. Populistické okopávání Sněmovny pak jen svědčí o hlubokém nepochopení, že parlamentní demokracie je něco jiného než porada představenstva Agrofertu, kde se schvalují návrhy jako na běžícím pásu.