Stranická legitimace člena Komunistické strany Československa FOTO: ČTK / Švancara Petr
FOTO: ČTK / Švancara Petr
Mezi kandidáty, kteří se ucházejí o post senátora za Komunistickou stranu Čech a Moravy v letošních říjnových volbách, patří i redaktor Haló novin a člen Komunistické strany Československa Roman Blaško. O senátorský post se utká na Praze 5, kde svede souboj například s bývalým ministrem zdravotnictví a ředitelem Fakultní nemocnice v Motole Miloslavem Ludvíkem, současným senátorem Václavem Láskou či někdejším diplomatem a ředitelem Knihovny Václava Havla Michaelem Žantovským. Je neuvěřitelné, že partaj s názvem Komunistická strana Československa vůbec existuje, a neméně neuvěřitelné je i to, že se s ní KSČM Vojtěcha Filipa nestydí spolupracovat.
Roman Blaško kandidoval za KSČM už v loňských volbách do Evropského parlamentu. Zajímavé přitom je, že sám není členem této partaje, nýbrž strany s názvem Komunistická strana Československa. Ta byla založena v roce 1995 a do roku 1999 nesla název Strana československých komunistů. Jejím dlouholetým generálním tajemníkem byl někdejší vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán.
Symbolem strany, jak se píše na jejích webových stránkách, je „tradiční rudá pěticípá hvězda se srpem a kladivem“. Už to samo o sobě je skandální. Na webu partaje se však dočteme i horší věci. Například v její deklaraci z roku 2005: „S hlubokou úctou si připomínáme jména zakladatelů KSČ – zvláště těch, kteří pod vedením nezapomenutelného Klementa Gottwalda prosadili ve straně bolševickou linii a položili základy socialismu.“
Ale může být ještě hůř, mnohem hůř. Na samotném konci uvedeného textu se totiž píše: „Nechť znovu zazní slova pronesená soudruhem Stalinem ve chvíli, kdy už se reakce radovala, že je socialismus nadobro zničen. Slova, která v těžkém okamžiku stmelila lid a ohlásila příští triumf – slova, která tak jasně promluvila z duše národa a dodala mu novou odvahu – ‚Naše věc je spravedlivá, vítězství bude naše!’“
Komunisté Vojtěcha Filipa by se od takové strany měli držet nejdál, ve skutečnosti činí pravý opak a do senátních voleb za sebe posílají jejího člena. Z toho je patrné, že KSČM ohledně svého vztahu k minulému režimu nemá vůbec jasno a minimálně její významná část se k němu dokonce otevřeně hlásí.
Komunistické hnutí a budoucí spolupráce
Sám Blaško ke své senátní kandidatuře za KSČM v rozhovoru pro Haló noviny uvedl: „Zaprvé mě k tomu vyzval OV KSČM Prahy 5, přesněji jeho tehdejší předseda Michal Drobílek, se kterým naše strana (KSČ) spolupracuje dlouhá léta a má s ním vynikající vztahy ještě z doby, než jsme naši stranu znovu obnovili… Tehdejší předseda Drobílek samozřejmě ví o rozdílných věcech a přístupech mezi našimi stranami, ale od prvopočátku je mu jasné, že komunistické hnutí je jen jedno a je nutno v těchto stranách udržovat vazby pro budoucí spolupráci. A taky od této linie nikdy neuhnul a za to mu patří obrovský dík.“
Spolupráce se stranou, ve které Blaško působí a která se svým názvem hrdě hlásí k předlistopadové KSČ, o Komunistické straně Čech a Moravy hodně vypovídá. Kdyby komunisté pod vedením Vojtěcha Filipa měli aspoň trochu soudnosti a slušnosti, udržovali by si od této partaje co největší distanc a nechtěli by s ní mít nic společného.
KSČM o sobě na jedné straně tvrdí, že je demokratická strana, která se vyrovnala s minulostí, a na straně druhé spolupracuje s uskupením, které se odkazuje na Gottwalda, Stalina a jehož symbolem je rudá hvězda se srpem a kladivem. Kandidaturou Romana Blaška tak Filipovi komunisté dávají za pravdu svým největším kritikům a odpůrcům.
Funkcionářská aristokracie a příštipkaření
Paradoxní přitom je, že sama Komunistická strana Československa si vůči větší komunistické kolegyni na svém webu servítky nebere. Ve zmiňované deklaraci například píše, že KSČM se sice ohání radikální rétorikou nutnou k uklidnění nespokojených členů, ale ve skutečnosti se konformně zapojila do politického dění „na bázi polistopadového politického systému“.
A tvz. štěpánovci jdou v napadání strany Vojtěch Filipa ještě dál: „Vedení KSČM po listopadu 1989 uchvátilo členskou základnu shora, zneužilo silně zakořeněného smyslu řadových členů pro disciplinu a věrnost straně, zneužilo symbolů komunistického hnutí a majetku KSČ, vytvořilo novou funkcionářskou aristokracii, která se vznáší nad stranou v pohodlí polstrovaných poslaneckých lavic, a vytyčilo oportunistický program příštipkaření a konformismu maskovaného podle potřeby radikální frazeologií.“
V podobném duchu obviňování Komunistické strany Čech a Moravy pokračuje a ukazuje, jak nepřátelsky naladěná je Blaškova partaj vůči polistopadovému režimu a jak pozitivně se naopak vztahuje k režimu bolševickému: „V KSČM jsou ve vysokých funkcích lidé, kteří se otevřeně hlásí k listopadu 1989 a proklamují jeho prospěšnost, kteří veřejně odmítají Únor 1948 a zpochybňují principiální správnost generální linie výstavby socialismu v naší vlasti.“
KSČM tak spolupracuje se stranou, která je nejenom nepřátelská vůči současnému režimu, ale dokonce i vůči samotné partaji Vojtěcha Filipa. Roman Blaško sice hovoří o tom, jak je nutné, aby se spojovaly síly komunistického hnutí a levice, ale podle výše uvedeného to asi úplně žhavé a upřímné směrem ke KSČM nebude.
Blaško si přitom pochvaluje, jakou podporu mu KSČM při jeho kandidatuře do horní komory parlamentu poskytuje. „Místopředseda KV KSČM v Praze Luboš Petříček mi vytváří podmínky přesně takové, jaké potřebuji. Předsedkyně Komise mládeže Petra Prokšanová, jež je také součástí mého volebního týmu, zase zúročuje své vysoké odborné manažerské znalosti a podobně… Předsedkyni KV KSČM Praha Martě Semelové se v současnosti podařilo sestavit mladý energický tým a tímto jí také děkuji za skvělé podmínky pro volební kampaň,“ uvedl kandidát do Senátu v rozhovoru pro Haló noviny.
Ne, KSČM se vůbec nemůže divit, pokud jí někdo předhazuje její vztah k minulému režimu nebo zpochybňuje to, že jde o demokratickou stranu. Spoluprací s Komunistickou stranou Československa Filipova partaj popírá to, že by jí jakkoli mohlo záležet na demokracii a demokratických hodnotách.
