Záběry, které se k nám dostávají z budovy Kapitolu, kde zasedá americký Kongres, jsou neuvěřitelné. Něco podobného jsme zvyklí vídat tak maximálně v rozvojových zemích světa. Příznivci Donalda Trumpa prorazili policejní kordon a vtrhli do budovy zákonodárného sboru ve chvíli, kdy obě komory jednaly o námitce některých republikánů proti započtení volitelů z několika států, v nichž Joe Biden dle Trumpa vyhrál podvodem. Není to náhoda. Prezident už dlouho před volbami mluvil o tom, že prohrát může jedině nekalým způsobem. Od voleb svou rétoriku ještě stupňuje. Za současnou situaci nese přímou zodpovědnost nejenom on, ale i jeho spojenci, kteří se republikánským voličům báli říci pravdu do očí.
Když prezident před volbami tvrdil, že svou případnou porážku nemusí uznat, protože se bojí podvodů, mnozí jej omlouvali. Prý je naprosto legitimní počkat, až jak volby proběhnou. Je to Trumpův styl, tak co. Když po volbách prezident odmítl přiznat porážku a začal s žalobami, bylo to jeho právo.
I přes to, že soudy tyto žaloby jednu po druhé odmítly jako naprosto nedůvodné, nepodložené a v některých případech naprosto frivolní, pořád se našli lidé, kteří prezidentovu neochotu nadále uznat prohru hájili. Je to prostě bojovník, slyšeli jsme. To, že se nevzdává, je přeci jeho hlavní politická výhoda.
Sud prachu, doutnák a sirka
Donald Trump polarizaci americké společnosti nezpůsobil. Ta byla zřejmá už v době, kdy se rozhodl kandidovat. Do příslovečného sudu s prachem ale ještě poctivě přisypával. Po prohraných volbách se pak rozhodl natáhnout doutnák a zapálit sirku. Na delegitimizaci voleb pracoval dlouho dopředu. Nelze ale zapomínat ani na jeho spojence.
Republikáni ve státech jako Pensylvánie, Michigan a Wisconsin úspěšně blokovali jakoukoliv snahu začít korespondenční lístky zpracovávat před dnem voleb, jako je to běžné například na Floridě, či v Texasu. Vzhledem k nerovnoměrnému rozdělení republikánských a demokratických hlasů v jednotlivých způsobech hlasování tak zajistili, že Trump bude zpočátku vést a teprve postupně se bude situace vyrovnávat, případně otáčet.
Bez jejich zásahu by prezidentův narativ o ukradených volbách neměl takovou sílu. Stejně tak je třeba vzpomenout federální zákonodárce Louieho Gohmerta, který po soudní prohře veřejně prohlásil, že teď už mají jedinou možnost, jak situaci zvrátit, lidé sami. Přidal i výzvu k násilí.
Zbabělí zákonodárci
Poslední skupinou, která má na hrozivých událostech lví podíl, jsou republikánští zákonodárci, kteří se rozhodli bránit započtení volitelů z tzv. sporných států. K tomu docházelo v omezené míře i v minulých volbách. V roce 2000 demokratičtí členové Sněmovny rozporovali floridské volitele. Jelikož se k nim ale nepřidal žádný senátor, námitka byla smetena ze stolu.
Tím, kdo ji odmítl, byl paradoxně poražený kandidát Al Gore, tehdejší viceprezident. V roce 2004 se našla jediná demokratická senátorka, která bylo ochotna připojit se ke stížnosti týkající se volitelů z Ohia. Hlasování v senátu dopadlo 74 ku 1 hlasu. Nepřipojil se k ní žádný další demokrat.
Letos se našlo 14 republikánských senátorů a senátorek, kteří se ke stížnosti připojili, a přes 140 členů republikánského klubu ve Sněmovně. To je v moderních dějinách naprosto bezprecedentní. To všechno v situaci, kdy všechny soudy rozhodly naprosto jednoznačně a všichni guvernéři včetně těch republikánských výsledky ve svých státech certifikovali.
Pozdě zařazená zpátečka
Prezident Trump tweetoval, aby jeho příznivci zůstali klidní a k násilí se neuchylovali. To je jistě chvályhodné, ale bohužel to připomíná situaci, kdy se řidič rozjede autem proti zdi. Prezident šlapal vědomě místo brzdy na plyn a teď, když se auto zběsilou rychlostí ke zdi přibližuje, chce zařadit zpátečku.
Podobně je dosti zvláštní sledovat farizejské překvapení těch republikánských zákonodárců, kteří s Trumpem drželi basu a teď se diví, že to jeho příznivci vzali vážně. Měla to být přeci hra. Oni budou odmítat započíst Bidenovy volitele z Georgie, Pensylvánie, Michiganu a Wisconsinu, ale hlasování stejně prohrají. U Trumpových fanoušků si šplhnou a na výsledku se nic nezmění, tak co?
Trumpův odkaz
Jediným možným pozitivním následkem je, že právě tahle extrémní událost umožní Republikánské straně vymanit se z Trumpova vlivu. Šéfredaktor deníku New York Post, který byl vždy silným Trumpovým zastáncem a jedním z těch, co věří v jeho revoluci, v prosinci prorocky napsal, že neschopnost uznat porážku a odejít se ctí změní odkaz Trumpovy revoluce na pouhou anarchii a tu Američané odmítají.
Bez ohledu na to, zda byl ten který aspekt prezidentovy ekonomické, bezpečností či zahraniční politiky dobrý nebo špatný, jeho nejvýraznějším zápisem do dějin bude bezpochyby právě to, co se děje teď. Prezident za to nese plnou zodpovědnost. Potvrdil, že demokratické instituce a procesy jsou mu naprosto cizí.
Jako by levicově orientovaní lidé neměli na normalizaci vzpomínat optikou sociálních dávek, neměli by pravicově orientovaní lidé na Trumpa vzpomínat optikou snižování daní a regulací. V sázce bylo a je mnohem více.
