Pražské Gymnázium Na Zatlance se věnuje integraci ukrajinských studentů FOTO: Pavel Hrdlička / Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Pavel Hrdlička / Wikimedia Commons / volné dílo
Minulý rok přinesl českému vzdělávacímu systému novou velkou výzvu. Zatímco předešlé dva školní roky byly charakterizovány protipandemickými opatřeními a s nimi spojenou distanční výukou, aktuálně čelí české školství nutnosti integrovat desítky tisíc ukrajinských dětí, které uprchly do Česka kvůli agresi Putinova Ruska. Dle údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) bylo v září 2022 registrováno na českých základních školách 39 478 školou povinných ukrajinských žáků. I tak lze dopočítat, že do školních lavic zasedlo zhruba 80 % z těch ukrajinských dětí, které od února získaly v Česku pobytový azyl.
Na straně druhé se však od začátku ruské agrese proti Ukrajině zapsalo na české střední školy 4523 Ukrajinců z cca 26 000 ve věku 15 až 18 let, kteří do České republiky uprchli. To je tedy pouze 19 %. Ještě horší je situace v české metropoli, kde dle údajů Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) studovalo k 19. září 2022 pouze 707 ukrajinských středoškoláků z celkového počtu více než 6000 ve městě registrovaných. Většina ukrajinských středoškoláků tedy zůstává mimo vzdělávací systém. Jaké jsou příčiny a rizika takové situace a kde lze hledat příklady dobré praxe?
Nejen neznalost jazyka
Na úvod je vhodné připomenout, že na ukrajinské adolescenty se již nevztahuje povinná školní docházka, tím se zásadně liší od žáků mladších 15 let. Dle údajů MŠMT se přibližně 50 % mladých Ukrajinců navíc účastní on-line výuky zajišťované po celou dobu války ukrajinským ministerstvem školství, a tedy nemají o český vzdělávací systém zájem. Tato skutečnost samozřejmě nezřídka platí i pro ještě školou povinné žáky do 15 let. Někteří mladí Ukrajinci také v Česku již pracují, aby podpořili své rodiny, které často disponují pouze omezenými finančními zdroji. Část běženců se navíc postupně vrací do vlasti dle toho, jak statečná ukrajinská armáda osvobozuje jejich domovy.
Přes tyto skutečnosti zůstali v Česku i tací uprchlíci v příslušné věkové kategorii, kteří by měli o středoškolské studium zájem. K přijímacímu řízení pro školní rok 2022–2023 se jich však přihlásil jen zlomek. Dle údajů CERMATU se například na maturitní obory přihlásilo 2095 mladých Ukrajinců, tedy ani ne 10 % na jaře v Česku přítomných. Důvodů tohoto faktu je hned několik.
Prvním a naprosto klíčovým faktorem byla a bohužel zůstává neznalost jazyka. Zadání státních přijímacích zkoušek z matematiky sice dodalo MŠMT, resp. CERMAT v ukrajinském jazyce, ale zároveň nechalo uchazeče o studium dělat zkoušky z českého jazyka. Bylo tedy zřejmé, že ukrajinští studenti zůstanou bez šance na přijetí. Pro přijímací řízení na jaře 2023 připravilo ministerstvo školství úpravu, na jejímž základě by státní přijímací zkoušku z češtiny nahradil pro ukrajinské zájemce o středoškolské studium pohovor, v jehož rámci by sama škola posoudila úroveň jazykových dovedností studenta. Bude tedy hodně záležet na přístupu a vstřícnosti ředitelek a ředitelů škol, jak celou situaci vyhodnotí.
Znalost jazyka je však nutná nejen pro složení přijímacích zkoušek, ale také pro samotné studium. Střední školy budou muset podat pomocnou ruku i těm studentům, kteří přijímacím řízením projdou, aby záhy ze studia nevypadli. Znalost jazyka je však nutná i z jiných důvodů. Například na učilištích je v rámci odborného výcviku nezbytně nutné dobré porozumění kvůli bezpečnosti práce. Ministerstvu školství slouží ke cti, že alespoň zajistilo finanční zdroje ve výši 150 milionů korun na intenzivní jazykové kurzy pro Ukrajince ve věku 14 až 18 let.
Absence komplexního řešení
Jazykové kurzy však nejsou jediné, co lze pro ukrajinské adolescenty udělat. Bylo by jistě dobré, kdyby stát začal být aktivnější a integraci centrálně řídil a systémově podporoval. Vítané a ceněné kroky některých nestátních subjektů, jakými jsou například neziskové organizace, musí být podpořeny a doplněny finanční pomocí a meziresortní spoluprací. Odpovědnost neleží jen na MŠMT, ale také na Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu vnitra a krajích, které jsou zřizovateli středních škol. Například sdílení dat o počtech a místech pobytu ukrajinských uprchlíků je navýsost tristní, což komplikuje cílení pomoci.
Bohužel, žádné komplexní řešení MŠMT nechystá. Ministr Balaš prohlásil, že hybridní model, kdy řada Ukrajinců studuje on-line svou střední školu a zároveň navštěvuje jazykové kurzy, je dostačující. Jejich integrace prý bude probíhat v rámci volnočasových aktivit. Leč právě na nich mladí Ukrajinci participují velmi málo. Velmi často o nich ani neví. Na naše politiky také čeká úkol, aby české veřejnosti vysvětlili, že případné přijetí ukrajinských studentů ke středoškolskému studiu nelze interpretovat tak, že zabírají místo českým vrstevníkům. V době, kdy se řada politiků uchyluje k lacinému populismu s nacionalistickým odérem, to jistě nebude snadná práce.
Tím spíše, že právě v roce 2023 zamíří k přijímacím řízením populačně nejsilnější ročník za posledních 14 let. A kapacity středních škol, zejména v Praze a některých dalších velkých městech, jsou již nyní nedostatečné. Byly to právě krajské politické reprezentace, které z nepochopitelných důvodů ignorovaly demografické údaje a kapacity škol průběžně v posledních letech nenavyšovaly. Na jejich hlavy ať padá zloba rodičů dětí, které nebudou přijaty ke studiu, nikoliv na Ukrajince, kteří utekli před ruskými agresory.
Systematická pomoc ukrajinským studentům není jen otázkou morálky a humanity, ale je také v zájmu samotných občanů České republiky. Je dobré si uvědomit, že období dospívání je charakteristické především rozvojem a zkvalitňováním kognitivních funkcí a psychosociálním zráním. Stagnace procesu učení a absence vrstevnické skupiny v každodenním životě tak může narušit přirozený vývoj ukrajinské mládeže a ještě více prohloubit negativní dopady války na jejich budoucí život. A to na život, který řada Ukrajinců stráví v Česku, protože na základě zkušeností z obdobných uprchlických vln lze usuzovat, že nezanedbatelná část běženců se do válkou poničené vlasti nevrátí.
Je tedy v zájmu České republiky, aby se mladým Ukrajincům dostalo vzdělání a zapojili se později do pracovního trhu jako kvalifikovaná síla, která bude přispívat skrze daně a odvody do „státní kasy“. Naopak ti, kteří se nenaučí jazyk a zůstanou jen u základního vzdělání, budou pro systém značnou zátěží.
Příklad dobré praxe
Nastalá situace nemá snadné řešení, přesto je možné se inspirovat u subjektů snažících se ukrajinským středoškolákům pomoci. Jednou ze čtyř pražských škol, která nečekala na kroky ministerstva, bylo Gymnázium Na Zatlance. To od září otevřelo „nultý ročník“, ve kterém se snaží o podporu vzdělávání a integraci 16 ukrajinských válečných běženců ve věku 15–16 let. Gymnázium za tento projekt, stejně jako zbylé tři pražské školy, obdrželo cenu EDUína 2022.
Hlavním obsahem přípravně-adaptačního kurzu je výuka češtiny (v rozsahu 12 hodin týdně), matematiky (v rozsahu 10 hodin týdně) a rozvoj sociokulturních kompetencí vztahujících se k životu a hlavně studiu v Česku. Nechybí však ani poskytování psychosociální podpory, kariérového poradenství a zájmového vzdělávání.
A protože co je zadarmo, toho si lidé neváží, byla jako motivační složka od zákonných zástupců studentů vybrána vratná záloha ve výši 3000 Kč. Pokud žák splní všechny smlouvou stanovené podmínky včetně povinné docházky, na konci prvního pololetí se záloha automaticky přesune do druhého pololetí a na konci roku bude za stejných podmínek vrácena zpět zákonným zástupcům. Účastníkovi bude navíc vystaven certifikát o úspěšném absolvování kurzu.
Projekt byl odstartován na základě výzvy pražského magistrátu a zejména díky iniciativě a odvaze vedení gymnázia, ale je hezké, že pomocnou ruku podala i nedaleká evangelická farnost, která nabídla pro nultý ročník prostory, kterých se v budově gymnázia kvůli probíhající půdní vestavbě nedostává. Dalšími zapojenými subjekty jsou organizace UNICEF a Meta, poskytující gymnáziu své dlouhodobé zkušenosti s problematikou integrace uprchlíků.
Stranou pomoci nezůstali ani studenti školy, kteří uspořádali charitativní akci, jejíž výtěžek věnovali právě na účely nultého ročníku. Ukrajinští studenti jsou také postupně zapojováni do vybraných aktivit, například 17. listopadu 2022 měli možnost se po boku studentů gymnázia zúčastnit karnevalového průvodu Prahou s názvem Sametové posvícení, jehož hlavním motivem byla právě připomínka ukrajinských uprchlíků. Aby se integrace ukrajinských studentů prohloubila, plánuje škola jejich zapojení do některých vyučovacích hodin českých vrstevníků. Taktéž se rozbíhá systém patronů, tedy vybraných studentů školy, kteří se ukrajinských adolescentů ujímají a ve studiu jim v rámci možností pomáhají.
S aktivitou školy a „pomocných sil“ poněkud kontrastuje skutečnost, že ač projekt běží od začátku školního roku, až do listopadu na něj nedostalo gymnázium od příslušných orgánů, pražský magistrát nevyjímaje, ani korunu. Navíc se ukázaly další systémové problémy, jakými je třeba skutečnost, že ukrajinští adolescenti zapojení do nultého ročníku nemají status studenta, a tedy s ním spojené benefity. Někteří již také adaptační skupinu opustili. Příklad Gymnázia Na Zatlance a dalších odvážných škol dává naději, že sice řada Ukrajinců přišla kvůli Putinově agresi o domovy a blízké, ale nemusí ještě ztratit budoucnost.
PhDr. Radek Aubrecht je učitelem dějepisu a základů společenských věd na pražském Gymnáziu Na Zatlance.
