Andrej Babiš, který se v kampani v roli „stínového premiéra“ navážel hlavně do vlády, nyní zaútočil na své hlavní soupeře. Majitel obří korporace, jež prorostla do státních struktur, prohlašuje, že je nezávislý, nejzkušenější a není ničí loutka.
Kandidát na prezidenta Babiš ostudně propadl před školáky v učivu základní školy, když mimo jiné zařadil mezi planety Měsíc a Slunce. Skalnímu elektorátu ANO může mizivý společenský a kulturní rozhled jejich favorita spíš imponovat a přinejmenším nevadí. Jeho odpůrci naopak žasnou, jak může někdo s takovou vědomostní výbavou vůbec pomýšlet na ústavní funkci.
Vzdušné zámky
Ve stínu tohoto trapasu ovšem nelze pominout jiné závažnější výroky a představy šéfa ANO, jež poskytuje v aktuálních rozhovorech. Prezentuje se v nich jako zkušený politik a manažer, jenž by jako hlava státu korigoval zcela neschopnou vládu, dirigoval by Českou národní banku a prakticky řídil zahraniční politiku. Je to jen malování vzdušných zámků. Nic z toho neodpovídá ústavním prezidentským kompetencím.
Zároveň s tradiční rétorikou odmítá všechny pochybnosti, jež se objevují kolem jeho osoby, ať už probíhající soud („Proč by mě odsoudili, když jsem nic neudělal?“), nebo jeho bezvýsledná snaha zbavit se estébácké zátěže („Na rozdíl od pana Pavla jsem o své minulosti nelhal.“).
Babiš se v rozhovoru pro E15 poprvé výrazněji vyjádřil k nejsilnějším protikandidátům Petru Pavlovi a Danuši Nerudové. Vymezil se vůči nim, že je nezávislý, což je v případě lídra opozičního hnutí protimluv, a není loutka nikoho, zatímco „tihle dva kandidáti mají za sebou mraky byznysmenů a lobbistů“. To říká velkopodnikatel, který expandoval svým lobbingem za vlád ČSSD.
Mne si nekoupí
Na námitku, že je sám byznysmen, reagoval, že si ho nikdo nemůže koupit. To jistě ne, ale funguje to naopak. Sám si může koupit, koho si umane a kdo se nechá. To platí nejen pro blízké spolupracovníky, ale především pro média, jež mu devět let umetají cestu a slouží jeho politickým a obchodním zájmům. V poslední době stále otevřeněji.
Z toho důvodu zní komicky Babišovo vyjádření, že média Agrofertu si nevybrala žádného kandidáta na Hrad. Proto prý má podle něj výhodu Nerudová, údajně podnikatelský záměr jejího manžela (aniž by doložil jaký), za kterou je plno sponzorů. Oligarcha je nepotřebuje, veškerý provoz politické a mediální divize ANO je v jeho režii.
Umí si ale někdo představit, že by šel některý ze zaměstnanců vydavatelství Mafra proti zájmům svého majitele? Takový odvážlivec by druhý den skončil na dlažbě, jenže to už dávno nehrozí. Platí pravý opak, jako v případě bývalého šéfredaktora Lidových novin Ištvána Léka, který se ostře pustil do předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského.
Masivní obrana
„Nechtěl bych, aby došlo k agrofertizaci naší země. A doufám, že Ústavní soud nikdy nebude součástí Agrofertu, který se snaží ovládnout naši zemi,“ prohlásil Rychetský. Pro něj je „těžká představa, že by se hlavou našeho státu stal člověk, který byl do poslední chvíle nejen režimním komunistou, ale byl i evidovaný jako agent Státní bezpečnosti“.
Léko Rychetského odsoudil, že se „rozhodl kopnout do prezidentského kandidáta Andreje Babiše způsobem, který nemá v civilizované zemi obdoby“. Není mu jasné, jak by mohl Agrofert ovládnout naši zemi v době, kdy vládne Fialova vláda.
„Nedělo se to ani v časech, kdy Andrej Babiš byl ministrem financí či premiérem, protože za osm let ve vládě neprotlačil svého člověka do čela žádné významné instituce, ačkoliv mohl,“ tvrdí Léko, jako by tehdy nežil v této zemi. Plošné čistky zasáhly státní správu, ale i bezpečnostní složky zvláště poté, co Babiš stanul v čele vlády.
Masivní obrana zájmů oligarchy státními orgány se projevila nejviditelněji v době, kdy se hájil před evropskými orgány, jež konstatovaly jeho střet zájmů stvrzený dvěma rezolucemi Evropského parlamentu.
Mezitím Agrofert zdvojnásobil příjem z dotací a posílil i penězovody z veřejných zakázek – mimo jiné v dodávkách bionafty pro státní podnik Čepro v gesci ministra financí. Že by to všechno byla jen shoda okolností?
Rychetský ale podle Léka šíří o Babišovi lži a nesmysly. „Vědomě klesá hluboko pod úroveň i toho nejzaslepenějšího propagandisty. Jeho skandální postoj k volbě prezidenta by proto měl být varováním pro budoucí hlavu státu, aby příští rok do čela Ústavního soudu nejmenovala opět politického aktivistu.“
Krátce poté vyšlo najevo, že Zeman chce jmenovat nového předsedu Ústavního soudu s odloženou účinností půl roku před koncem mandátu Pavla Rychetského. Že by šlo o jednu z dohod Zemana a Babiše, který tento Zemanův záměr nekomentoval?
Agrofert si nechám
Rychetský měl ve své podstatě pravdu. Babiš v rozhovoru pro Novinky přiznal, že se případným zvolením prezidentem nijak nemění jeho pozice k Agrofertu.
Agrofert neprodá, protože je ve svěřenských fondech. Odmítl výhrady, že se bude hlavně starat o svůj byznys. „To je nesmysl. Nikdy jsem neoslovil žádného úředníka, abych z toho měl profit,“ reagoval. Tomu se dá i věřit, na to měl v aparátu svoje lidi.
Stále tvrdí, že na svoje firmy nemá žádný vliv a nic z nich nemá – tedy kromě každoroční výplaty devadesáti milionů korun z korunových dluhopisů Agrofertu. Může tomu někdo věřit, když holding prakticky bezbolestně proplul covidovou krizí, zatímco tisíce malých firem postižených lockdowny zkrachovaly?
Dnes Babiš jako opoziční lídr nemůže kontrolovat a usměrňovat miliardové penězovody do svého impéria, což je pro něj jistě jednou z hlavních motivací zůstat v politice. Ať už v roli prezidenta, kdy by tuto práci pro něj vykonávaly jeho loutky v čele se Schillerovou, Havlíčkem a Dostálovou. A když to nevyjde, tak pokusem o osobní návrat do čela vlády v nejbližších volbách.
V prezidentské roli by měl Babiš paradoxně jednodušší pozici, jelikož by se na něj nevztahoval střet zájmů ze zákona, platný pro členy vlády. Úspěchem v prezidentské volbě by posílil svůj vliv.
Nepochybně hrozí, že by mohl svoje politické a obchodní zájmy uplatňovat efektivněji než v současné době, kdy nechodí do práce a předvádí v médiích svůj obvyklý mix lží, populismu, narcistní sebechvály, ale nově i tragického všeobecného povědomí.