Velkolepé vojenské projekty vymýšleli v Moskvě odjakživa, ale praxe někdy dost kulhala. Za Stalinovy vlády se objevil nápad na postavení velké letadlové lodě, jenže z toho nakonec nebylo nic.
Válka už byla v plném proudu i na Východě, když v roce 1943 zahájila skupina evakuovaných inženýrů v Samarkandu práci na jedinečném projektu letadlových lodí. Tento ambiciózní vývoj Stalinovy éry zůstal jen na papíře. Nikita Chruščov měl odlišné názory na podobu vojenského námořnictva a projekt poslal k ledu i v jeho skromnější variantě.
Historii sovětské letadlové lodě, která zůstala jen v plánech, popisuje ve své knize Linejnije sily sovetskovo flota (2018) historik ruského námořnictva Andrej Platonov.
Víme, že se na plánech podílela tajemná postava poručíka jménem Kostromitinov, o kterém toho jinak moc známo není. Neznáme ani jeho křestní jméno, ani jméno po otci. O jeho díle ale bylo napsáno mnoho vědeckých článků a dokonce i knih.
Projekt byl v té době revoluční a inovativní. Objevuje se v době, kdy už největší válečné nebezpečí pominulo a bylo možné uvažovat o tom, kam půjde vývoj vojenské techniky v budoucnosti. V roce 1943 dostali zaměstnanci Námořní akademie evakuovaní do Samarkandu z Leningradu originální nápad. Vědci (včetně příslušných členů Akademie věd SSSR) vypracovali plány pro ideální letadlovou loď, přičemž vzali v úvahu anglické a americké vzory. Znali také ze svého pobytu v Německu předválečný německý plán lodi Graf Zeppelin. (Samozřejmě nezaměňovat se vzducholodí téhož jména.) Zaujalo je, že loď byla celokovové konstrukce a to je inspirovalo.
Podle vzpomínek viceadmirála SSSR Leonida Gončarova, který vedl diplomovou práci „tajemného“ Kostromitinova (byla to souběžná práce projektu), měla navrhovaná sovětská letadlová loď mít výtlak více než 50 tisíc tun a maximální rychlost přes 30 uzlů. Vyzbrojena měla být 16 děly kalibru 152 mm. Kostromitinovy plány počítaly se stovkou letadel, 66 stíhacích a 40 lehkých bombardérů.
Objevila se ale celá řada problémů. Hlavním byla celá koncepce, totiž snaha mít vše najednou. Loď měla mít protiletadlovou ochranu jako bitevní loď a rychlost lehkého křižníku a měla být plně chráněna před 152 mm děly. Co do velikosti odpovídala moderní bitevní lodi a její cena se jí blížila. Vzhledem k tomu vypadala letecká skupina 60 letadel dost bezvýznamně, a tak vyvstala otázka, k čemu tak drahá loď bude. Od roku 1945 se proto myšlenky konstruktérů zabývaly otázkou návrhu letadlové lodi mnohem menších rozměrů nebo přestavby trupů stávajících lodí.
Nakonec se nepostavilo nic. Projekt zastavil sovětský vůdce Nikita Chruščov, který měl svou vlastní vizi letadlových lodí. Jednalo se o „Projekt 85“. Ten nakonec také skončil jen u plánů.
Sovětské a ruské letadlové lodě vzaly vesměs smutný konec. Čtyři už byly sešrotovány, jedna slouží jako hotel a jedna jako muzeum. Další dvě se prodaly Indii a Číně. U jedné byla stavba zrušena na samém počátku. Zbyl už jen známý Admirál Kuzněcov (dříve Leonid Brežněv). Ten byl loni v říjnu v doku v Murmansku, když tam došlo k havárii, a loď tak přišla o své jediné opravárenské zařízení a její další osud je nejasný.
(Prameny: Platonov A.: Linejnije sily sovetskovo flota (2018), russian7.ru, warspot.ru.)