Západní sankce nikdy nebyly navrženy tak, aby zasadily rychlý knokaut, píše Nick Trickett, komoditní analytik společnosti Fitch Solutions. Místo toho je lepší o nich uvažovat jako o prostředku, který má zkratovat schopnost Ruska provozovat dobyvačnou válku a manipulovat s jejími zničujícími dopady.

Ruský vicepremiér Denis Manturov dostal za úkol, aby ve válečné době a pod tlakem sankcí zmobilizoval všechny prostředky s cílem zachránit ruský průmysl před nejhorší krizí, jaké čelí od 90. let. Může se něco takového vůbec aspoň trochu povést?

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Průvodce opoziční nenávistí

Nový Týdeník FORUM se tentokrát podíval na temnou stranu síly, kde se dvě největší populistické strany ve stylu „kdo chce…

V článku na Themoscowtimes.com Trickett připomíná, že státní zásahy a kontrola ekonomických rozhodnutí mají v Rusku tradici. Teď je ale na nějaké manévry velmi špatná výchozí situace: „Sankce způsobují, že klíčové zboží je vzácné, včetně zboží, které podniky potřebují pro zřízení nových továren a nahrazení dovozu. V takovém případě ceny prudce rostou a obchod mezi firmami a odvětvími prudce klesá, což způsobuje, že se firmy a spotřebitelé potýkají s problémy.“

Takže vicepremiér Manturov sdělil tisku, že vláda hodlá opustit „absolutní“ tržní politiku a přejít k zajištění „technologické suverenity“. Teoreticky by ruský stát podle Tricketta mohl „přinést zdroje a koordinaci potřebné k odstranění hromadících se úzkých míst dusících ekonomiku“. Trhy teď nemohou reagovat dostatečně rychle, aby řešily problémy, které se objevují. Prakticky se bude Rusko osamostatňovat dost obtížně.

„Bohužel pro Manturova a další politické kurátory bude cokoli, co udělají, pronásledováno hříchy minulosti. Hluboký nedostatek dlouhodobého plánování a politické upřednostňování stagnace v putinismu přišly ruskou ekonomiku – a národní válečnou mašinérii – v uplynulých třiadvaceti letech draho.“

V čem si Rusko zadělalo na dnešní problémy? Po roce 2000 vláda hospodařila s obrovskými rozpočtovými přebytky, vytahovala peníze z ekonomiky a nedokázala dostatečně upřednostnit dlouhodobé investice do infrastruktury. „Vládní politika odkládala ročně 5–6 procent HDP. Jestliže ropa a plyn byly motorem ruského boomu v letech 1999–2008, tyto nevyužité peníze se staly ruční brzdou, která trvale brzdila růst. Finanční ‚obezřetnost‘ státu byla svěrací kazajkou pro investice a životní úroveň po více než deset let.“

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Stát peníze neinvestoval, ale rozdal je na různé podpory a překonání sankcí. Teď chybí k vedení války a efektivnímu řízení válečného hospodářství. Dovážené komponenty by bylo možno nahradit jen tehdy, kdyby se vyráběly doma, ale na vybudování takového průmyslu je třeba hodně kapitálu a „schopnost dovážet potřebné komponenty, obchodní politiku, která umožní domácímu průmyslu pomalu postupovat nahoru v hodnotovém řetězci, a dostatečnou poptávku po všem, co se vyrobí“.

Nic z toho dnes Rusko splnit nemůže. „Nemůže snadno dovážet mnoho potřebných komponentů nebo za to platí vyšší cenu. Po dvě desetiletí systematicky oslabuje domácí poptávku a za posledních 15 let se nachází ve velké recesi. Utratit biliony rublů na vybudování kapacit, které by nahradily nesčetné množství věcí, jež Rusko dováží ze zahraničí, bylo možné před 24. únorem.“ Teď by to přineslo vysokou inflaci.

Co bude chybět? Těžební zařízení, proprietární software sdílený zahraničními firmami, které nyní opouštějí ruský trh, generátory, průmyslové pece, součástky do letadel a automobilů. Deficitní hospodaření s cílem výrazně rozšířit výrobu zvýší ceny nedostatkového zboží potřebného k vybudování nových průmyslových odvětví. Bude klesat počet pracovních sil a zpomalí se pracovní migrace.

Dále čtěte

Rusko posílá do války své poslední zálohy pozemních sil, říká vojenský analytik

Podle Olega Ždanova, vojenského analytika, je vyslání ruského 3. armádního sboru na Ukrajinu známkou toho, že Rusům docházejí síly, a…

„Pokud je pravda, že vnitřní kruh kolem Putina rozhodl o invazi na Ukrajinu v roce 2021, neexistuje žádný důkaz, že by se ekonomicky připravoval na to, co následovalo. Možná to odráží upřímný šok z toho, že západní partneři a spojenci dokázali úspěšně koordinovat různá sankční opatření. Duma v červenci přijala jakási opatření umožňující přerozdělení zdrojů z civilní ekonomiky na vojenské účely, ale to neřeší skutečný problém.“

Analytik Nick Trickett nakonec uzavírá: „‚Technologická suverenita‘ je jen nejnovější slovní salát pro impotentní pokusy Ruska o dosažení ekonomické autonomie. Je nemalou ironií, že sovětská ekonomika byla složitější než její ruská nástupkyně a lépe se k tomuto úkolu hodila. Navzdory svým nesčetným nedostatkům stále disponovala institucemi schopnými koordinovat politická rozhodnutí a řídit investice. Manturov má nyní za úkol obnovit zlomek těchto schopností s výhradou, že může být nahrazen, kdykoli to bude výhodné.“

A nakonec ta základní otázka: „Se všemi těmito omezeními může Rusko stále vést válku. Nedostatky ruského politického systému a jeho uchopení hospodářské politiky však vyvolávají otázku, kterou si klade příliš málo lidí: Pokud je cenou za vítězství zničení ekonomiky, může si Rusko dovolit vyhrát?“