Obvyklý zdroj neotřelých myšlenek neselhal ani tentokrát. Žijící legenda naší žurnalistiky Jaroslav Kojzar 10. 3. odhalil, že výsledek voleb na Slovensku ovlivnili intrikami všeho schopní Američané. Píše: „Za vším hledej CIA, napsal jistý publicista zpoza našich hranic. Ne, nebyl to Rus ani někdo, koho strávila ruská propaganda. Byl to Američan. Čistokrevný. Jmenoval se James D. Cox.“
Poté, co si zajistil důvěryhodnost své vlastní výchozí teze použitím Američana, pokračuje: „ Vzpomněl jsem si na něj, když jsem se poprvé seznámil s výsledky voleb na Slovensku… Jak totiž mohly získat takovou mediální podporu na Slovensku strany, které se předtím potácely v nepřežití? Osm stran se dostalo do parlamentu a každá má zájem se podílet na vládnutí… Pokud tedy by nastoupila pravicová vláda složená ze sedmi, či kolika pravicových stran a byla proamerická, nedělejme si iluze, že by byla proevropská, pak by o umístění americké základny s raketami, doletícími až na Moskvu odněkud z Vihorlatu nebo kraje pod Duklou, mohlo být konečně rozhodnuto.“
Tolik Kojzar, který tu zaoceánskou intriku samozřejmě prokoukl. Zatím nejspíš jako jediný na světě. Nakonec praví: „Nedivte se mi, že v tom vidím zase jen a jen ruku CIA.“ Tak to my se nedivíme. Opravdu ne. To bychom se spíše divili, kdyby v tom viděl něco jiného, takhle je to úplně v pořádku.
Zcela náhodou jsem se díval, co psala Peroutkova Přítomnost v březnu roku 1938, aby Ovčáček nebyl jediný, kdo se tím probírá. Našel jsem tam článek Josefa Krejčího z 9. 3. 1938, kde se píše o „jednobuněčných lidech“, kteří za vším vidí spiknutí bolševismu nebo trockismu. Nacisté šli proti bolševikům, Moskva proti trockistům a lhali všichni. V závěru článku pod mezititulkem „Proč jest třeba se komunistů varovati“ autor píše:
„… rozhodli jsme se odmítnouti jakoukoli diskusi s mluvčím komunistické strany, a to prostě z primitivní opatrnosti. Rozsudek sovětského nejvyššího soudu totiž ukázal, že naprostá většina, ba vlastně téměř všichni zakladatelé, teoretikové a vůdci komunistické světové organisace byli sprostí zločinci a placení špioni. Nejde o jednotlivé případy, a důkazy nepodává nacistický nebo fašistický soud, nýbrž nejvyšší soudní dvůr jediného komunistického státu na světě. Nemáme proto důvodu předpokládati, že jde o nepřátelskou zaujatost nebo o pomluvy proti komunismu.
Nejvyšší sovětský soud nás ujišťuje, že jde o placenou špionáž od samého začátku, která trvala celá desetiletí. Svět znal mimo Lenina zakladatele, teoretiky a učitele světového komunismu: Trockého, Zinověva, Bucharina, Rykova, Kameněva, Radka, Rakovského, Pjatakova, Smirnova, Krestinského, Joffeho, Tomského atd. Všichni tito lidé bez výjimky jsou podle ujištění nejvyššího soudu placení vyzvědači cizích zemí, vrazi a bandité.“
Autor pak dochází k logickému závěru, že nemá důvod, aby „mladým pánům, kteří si u nás hrají na komunistické vůdce“ věnoval větší osobní důvěru než těmto zakladatelům. „V politice – jako ostatně v každé vědě – musíme se řídit zákonem největší pravděpodobnosti. Pravděpodobnost, že mluvčí komunistické internacionály jsou placení špioni a zločinci jeví se podle rozsudků sovětského nejvyššího soudu alespoň v poměru 10:1.
Každý poctivý člověk musí se již při mnohem menší pravděpodobnosti vystříhati jakéhokoli dotyku s lidmi, kteří jsou tak podezřelí a pocházejí z tak podezřelého prostředí. Nebezpečí, že se přitom dopustíme vůči někomu křivdy, je velmi malé, totiž 1:10, a musíme s ním počítat.“
Komunistická historie je sérií údajných „odhalení“ o prohnilosti nebo aspoň pomýlenosti bývalých vedení. Jak má člověk věřit komunistům a jejich píšícím myslitelům, když jsou součástí hnutí, kde jsou nakonec všichni významnější lidé odhaleni jako podílníci na nějakém spiknutí?
Teď s. Kojzar odhalil rejdy CIA na Slovensku. Jenže když už jednou rozjedeme spiklenecké myšlení, nedá se to zastavit. Co když je Kojzar sám agentem CIA, který má komunistickou stranu psaním pitomostí kompromitovat? Nebo co když je agentem ruské tajné služby, který má občany znejistit a naočkovat teoriemi o spiknutí, aby občané usoudili, že se nikomu nedá věřit a chtělo by to odněkud záchranu?
Něčí agent asi bude, přece to chudák nemůže mít z vlastní hlavy. To by to s ním bylo vážné.
