KOMENTÁŘ / Za znásilnění podmínka. A bohužel to není poprvé. Ano, řeč je o aktuálním případu Aničky, kterou asi dva roky znásilňoval její nevlastní otec, jehož za to odvolací soud neposlal do vězení, ale vyměřil mu jen podmíněný trest. Tento rozsudek vyvolal silnou reakci veřejnosti a otevřel mimořádně důležitou debatu. Obávám se, že ještě před několika lety by takový rozsudek stejnou vlnu emoce nevyvolal, což jasně ukazuje, že téma sexualizovaného a domácího násilí je společností stále více vnímáno jako závažné.
Za mě by měl stát této oblasti trestné činnosti věnovat zvýšenou pozornost. Důvodů je hned několik. Vyjmenuji ten nejdůležitější. Nějakou formu sexuálního obtěžování nebo násilí zažilo 39 procent Čechů. Každý jedenáctý má zkušenost se znásilněním, ale jen 5 procent obětí je nahlásí. Takže problém sexuálního domácího násilí je mnohem vyšší a dotýká se mnohem větší části populace, než si myslíme. V souvislosti s tím si tedy kladu několik otázek: Jak je možné, že pachatel z případu Aničky odešel s podmínkou? A co je příčinou takto nízkých trestů?
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to dané špatným a příliš benevolentním zákonem. Když se však podíváme do trestního zákona, tak je zřejmě, že za znásilnění formou soulože je možné uložit trest 2-10 let. Chyba tedy není v zákoně, ale v tom, jak je zákon aplikován soudci… Příčina rozsudku a takto mírného trestu je tedy v tom, jak soudce hodnotil jednotlivé okolnosti daného případu, jakou míru závažnosti jim přikládal a jak vyzněly znalecké posudky.
Nechci a ani nemůžu hodnotit, zda soudci nebo soudní znalci pochybili, případně jak moc a zda je zde důvod ke kárným žalobám. Každopádně, je moc dobře, že se případem nyní zabývá ministerstvo spravedlnosti, které daný spis prověřuje. Za sebe ale můžu jednoznačně říct, že je zcela neobhajitelné, aby u takto závažného trestného činu, kde hrozí trest až 10 let, odešel pachatel s podmínkou. I když soud dospěl k závěru, že existují polehčující okolnosti (typu pachatel se k trestné činnosti doznal apod.), měl by u takto závažného činu uložit nepodmíněný trest.
Co nám to signalizuje? Že nemalá část společnosti, včetně těch, kteří o trestu rozhodují, tuto trestnou činnost bagatelizují a nevnímají ji jako jeden z nejzávažnějších trestných činů. Důsledek je pak dvojí. Zaprvé, když oběti vidí, jak mírné tresty jsou ukládány, o to více se zdráhají trestnou činnost nahlašovat. A zadruhé, když potenciální agresoři vidí, že za znásilnění lze vyváznout s podmínkou, tedy bez faktického trestu, posílí to jejich odhodlání tuto trestnou činnost páchat. Zcela se tak vytrácí role trestu jako něčeho, co má nejenom sankcionovat pachatele, ale současně také odradit ostatní možné potenciální.
Pak je na místě si přiznat, že pokud budou takto české soudy nadále rozhodovat, nebudou počty trestných činů sexuálního násilí klesat… A to je za mě do budoucna alarmující zpráva.
Autor je europoslanec za TOP 09.