Před sedmi lety se konala mimořádná tisková konference bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty a olomouckého vrchního žalobce Iva Ištvana. Padla na ní závažná obvinění z rozsáhlé korupce, která vedla k pádu vlády. Její výstupy skončily blamáží, za kterou nikdo nenese odpovědnost.

Dále čtěte

Kdo přivedl zločince Švachulu? Babiš je lhář, byl to Faltýnek, tvrdí exposlanec ANO

Premiér Babiš vstoupil do řešení krize brněnské organizace ANO. Je to ale jen stavění Potěmkinových vesnic. V interním sporu, kdo…

V noci z 12. na 13. června 2013 odstartovali Ištvan se Šlachtou monstrózní razii, kdy do ulic vyrazily stovky policistů. Zasahovali na Úřadu vlády, v desítkách dalších nemovitostí a zadrželi a obvinili osm lidí. O den později se konala tisková konference, která vyvolala atmosféru největšího korupčního skandálu v historii České republiky. Takto o ní vzápětí referovaly i některé zahraniční agentury přebírající tuzemské zdroje.

Výbušné informace

„Do realizace bylo zapojeno kolem 400 policistů nejen z ÚOOZ, ale i dalších jednotek. Proběhlo 31 prohlídek, během kterých bylo zajištěno 120 až 150 milionů korun v hotovosti, desítky kilogramů zlata a dokumenty pro další vyšetřování,“ oznámil tehdy Šlachta. Kauzu tvořilo několik větví, které měla spojovat osoba Jany Nečasové (Nagyové).

Informace, které zazněly na tiskové konferenci, se staly rozbuškou mohutných rozměrů, přiživovanou masivními úniky do médií. Kauza působila svým on-line obrazem jistotou, že jsou známa nezvratitelná fakta o korupci mimořádných rozměrů související s ovlivňováním veřejných zakázek.

Novináři napojení na policejní zdroje tehdy psali o „atomové bombě“ a „organizované zločinecké skupině“. Policie však dodnes nepředložila žádné důkazy, jak zabavené zlato a peníze souvisí s tehdy obviněnými, což je bezprecedentní procesní lapsus.

Zmínka o zlatu a milionech byla chyba

Tuto blamáž přiznal samotný Šlachta o tři roky později v Lidových novinách v době, kdy se vyhrocoval spor o policejní reorganizaci a jeho lidé pracovali na diskreditaci tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

„Co se týká Úřadu vlády, na oprávněnosti zásahu trvám. Ta zmínka o zlatu a milionech ale byla chyba. To jsem povídat neměl, vyvolala se tím přehnaná očekávání,“ prohlásil bývalý šéf protimafiánského útvaru.

Dále čtěte

Ivan Trojan: Těžkostem chci čelit s čistým štítem. Vychází nové číslo Revue FORUM

Ivan Trojan ve filmu svého bratra Ondřeje hraje postavu naprosto odlišnou od toho, kým se sám cítí být. Přesto v…

Podobně s odstupem času reagoval olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan. Vysoká očekávání podle něj vytvořili novináři, nikoli orgány činné v trestním řízení. Jenže tato média někdo cíleně zásoboval úniky ze živých spisů a mohl to být jedině okruh policie nebo vrchního státního zastupitelství, jakkoli to popírají.

Vrcholem arogance je jeho odpověď na otázku, kde je konec „klientelistické síti, která bránila prověřování korupce“, o níž se Šlachtou hovořili na oné tiskové konferenci a která jediná by opravňovala masivní nasazení stovek policistů včetně zakuklenců a policejní techniky, kde chybělo snad jen vodní dělo.

„To řízení bylo odloženo,“ řekl Ištvan serveru iRozhlas.cz loni v březnu. „Nepodařilo se objasnit skutečnosti umožňující stíhat konkrétní osoby a zahájit tak trestní stíhání. To se děje velmi často,“ přiznal. Jenže podstatně méně často kvůli neadekvátně slabým a zčásti nulovým důkazům padá vláda.

Ištvanova senzace se nekonala

Olomoucký vrchní žalobce přitom sehrál užitečnou roli v partii, kterou v nestabilní situaci po demisi vlády rozehrál prezident Miloš Zeman ve snaze posílit svoji moc. Původně neveřejně slíbil, že bude dodržovat parlamentní postupy, ale slovo nedodržel.

Pozval Ištvana na Hrad a vyslovil mu podporu. S odkazem na jeho ujištění, že vyšetřování skončí v řádu několika týdnů a další „senzační“ odhalení budou následovat vzápětí, jmenoval bez dohody s Parlamentem svoji soukromou vládu Jiřího Rusnoka.

V té době existovala koaliční „stojednička“ připravená pokračovat, ale Zeman si vzal Ištvanovo ujištění jako záminku pro svůj mimoústavní postup, který nakonec vedl k předčasným volbám.

Dva roky poté Zeman přiznal, že Ištvanovi naletěl. „Veřejně se prohlašovalo, že byla odhalena rozsáhlá korupční síť, zabaveny kilogramy zlata. Říkal jsem si, no výborně, konečně policie začíná pracovat na odhalování skutečných korupčníků. Co z toho zbylo? Kabelky. A to je trochu málo,“ řekl. Příliš pozdě a licoměrně.

Nezákonné trestní stíhání

Co zbylo z legendární tiskové konference? Jedna z větví kauzy, údajné uplácení tří bývalých poslanců „trafikami“ výměnou za jejich odchod ze Sněmovny, měla od počátku vyvolat dojem bezprecedentního korupčního jednání na nejvyšších místech.

Dále čtěte

Babišovi jsem věřil a spletl jsem se, tvrdí dnes Šlachta. Přitom chtěl být policejním prezidentem

Bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta dnes tvrdí, že Andreji Babišovi věřil, že chce vymýtit korupci, ale zmýlil se. Odmítá, že…

Nejvyšší soud však brzy stíhání exposlanců kvůli imunitě zastavil, o jejich vzetí do vazby navíc protiústavně rozhodoval místně nepříslušný soud v Ostravě. Ministerstvo spravedlnosti se jim muselo omluvit „za nezákonný postup, nezákonné trestní stíhání, jakož i za nezákonnou vazbu“. Zároveň jim stát vyplatil odškodné ve výši 1,9 milionu korun.

Soudní řízení se zbývajícími třemi obžalovanými, včetně samotného expremiéra Petra Nečase, přesto nadále probíhá. Podobných případů jsou však desítky či stovky.

Ostatně „trafiku“ náměstka ředitele Celní správy dostal i Robert Šlachta ve formálně zinscenovaném výběrovém řízení, kde byl jediný uchazeč a nesplňoval požadavek celní zkoušky. Stalo se tak po jeho odchodu od policie v době války o policejní reformu v roce 2016, kdy stál v jednom šiku s ministrem financí Andrejem Babišem a o svém zařazení jednal s jeho tehdejší náměstkyní Alenou Schillerovou.

Výsledkem tři podmínky

Jediným dosud pravomocným rozsudkem jsou tři podmíněné tresty v kauze Vojenského zpravodajství. Padly až poté, kdy byla na návrh olomouckých žalobců vyměněna soudkyně Králová, která vynesla zprošťovací rozsudky. Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) na ni podal kárnou žalobu ve snaze zbavit ji soudcovského taláru.

Tato žaloba byla neúspěšná. Pelikánova akce však v té době působila jako politický nátlak na soudce, ale i jako marketingový tah ANO před volbami. Nová soudkyně už rozhodla jinak, nicméně i v této věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu.

To je také zatím jediný hubený výsledek policejní operace, která byla vzhledem k nasazeným prostředkům a vyvolanému očekávání naprosto nepřiměřená.

Komentátor Bohumil Doležal už tři dny po památné tiskové konferenci Šlachty a Ištvana položil otázku, zda „se někdo zabýval podezřením, že celé obvinění může být také jen účelový slepenec, jehož smyslem není očista koalice, ale politická změna“. Následující vývoj mu dal za pravdu.