Bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) FOTO: CTK
FOTO: CTK
NÁZOR / Poslanec ANO Radek Vondráček vyhrožuje, že se po volbách zahraniční politika Česka zásadně otočí. Protože je naše dnešní orientace prozápadní, proevropská, demokratická a podporujeme bránící se Ukrajinu, měli bychom tedy nejspíš čekat opak.
„Premiér Petr Fiala má smysl pro černý humor. V reklamní kampani na sebe tvrdí, že jeho vláda vrátila Česku respekt v zahraničí. Sám musí vidět realitu. Kvůli politice vlády nás nikdo nebere vážně. Po volbách čeká českou zahraniční politiku zásadní rekonstrukce,“ tvrdí Vondráček na sociální síti X.
Významné zahraničněpolitické počiny Radka Vondráčka už jsou poněkud pozapomenuty, což je škoda, protože krásně dokreslují profil této všestranné osobnosti a dávají nám možnost nahlédnout, jak to nejspíš myslí.
Když v říjnu 2018 jako předseda sněmovny mířil na cestu do Ruska, naplánoval si, že bude jednat i s předsedy obou tamních parlamentních komor Vjačeslavem Volodinem a Valentinou Matvijenkovou, kteří jsou na sankčním seznamu Evropské unie i Spojených států kvůli anexi Krymu. Dne 12. října dostal Vondráček v České televizi otázky ohledně témat, o kterých se v Rusku (ne)bude mluvit. Výsledek byl příznačný.
Dotaz: „Řeknete slovo Krym, Ukrajina?“
„To jsou myslím otázky, kde jsou naše postoje jasné. Já považuju Česko za suverénní samostatný stát.“
Následný dotaz: „Řeknete je tam?“
Vondráček: „Otázka je, jestli budou vůbec zmíněny. Protože jednak my nepřekvapujeme své spojence, naše postoje jsou jasné a ty postoje jsou jasné i ruskému protějšku. Tak já si nemyslím, že tyto otázky bychom tam řešili. Budeme hledat to, co nás spojuje, protože Rusko je země, která je například členem Rady bezpečnosti, Rusko je země, se kterou můžeme nalézt nějaké společné body, jako je například boj proti terorismu.“
Nebohý Vondráček tehdy nemohl vědět, že na Rusko v roce 2021 praskne jím zorganizovaný teroristický útok na muniční sklady ve Vrběticích. Kremelská říše ovšem byla odpradávna známá jako sponzor a organizátor terorismu. Bylo to čtyři roky po anexi Krymu a sestřelení civilního letadla společnosti Malaysia Airlines nad Ukrajinou ruskou střelou BUK a čtyři roky také běžela Ruskem nevyhlášená válka proti Ukrajině na Donbasu. Ruští agenti zavraždili poloniem bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka ve Velké Británii už v roce 2006. V Británii provedli útok novičokem na Sergeje Skripala a jeho dceru ruští agenti půl roku před Vondráčkovou cestou do Moskvy.
Musíme uznat, že v Rusku o terorismu dost vědí, jen si nejsme jisti, že by se chtěli o své zkušenosti dělit s Radkem Vondráčkem.
Náš znalec mezinárodní politiky do východní velmoci šťastně dorazil. O nějakém velkém přínosu se historie nezmiňuje, ale když už tam byl, stačil pomluvit česká média, že jsou rusofobní a že zbytek našeho obyvatelstva prý takový není. Prostě představitel hrdé a suverenní země, jako když vyšije.
Vondráčkovy názory (ve skutečnosti Babišovy, protože Vondráček žádné vlastní nemá) na zahraniční politiku jsme mohli slyšet v televizní debatě s ministrem zahraničí Janem Lipavským koncem října. Vondráček se tehdy dojal nad tím, jak to mají Ukrajinci těžké.
„Myslím, že už jsou opravdu vyčerpaní, mají obrovské lidské ztráty a jenom vynakládání dalších finančních prostředků do jejich vyzbrojování a do jejich materiální podpory není recept na konec této války. To je moje hluboké přesvědčení a na tom se asi nikdy neshodneme,“ tvrdila tvář hnutí ANO.
V situaci, kdy mají Ukrajinci mnohem méně zbraní, než potřebují na udržení Putinových hord, a kdy si Kreml pro jakákoli jednání klade absurdní podmínky, dokázal Vondráček jen cosi blábolit o potřebě vyjednávat.
Jak by vypadala „rekonstrukce“ zahraniční politiky podle ANO, si umíme docela dobře představit podle toho, jak Andrej Babiš horlivě podporoval největší proruské kolaboranty a kapitulanty v Evropě Viktora Orbána a Roberta Fica. To jsou zřejmě politici, které podle mínění Vodráčka někdo bere vážně. Otázka je, kdo by to měl být. V normálních zemích pohrdají potentáty, již natahují ruku pro evropské dotační peníze, které pak končí v jejich vlastních kapsách, načež unii pomlouvají a podlézají východním diktaturám.
Jestli někdo na Západě osoby jako Orbán, Fico a Babiš bere vážně, tak nejspíš zpravodajské služby, které si na ně dávají pozor. Pokud bude mít potenciální spolčení politické divize Agrofertu s nahnědlým Tomiem Okamurou a rudou Kateřinou Konečnou tyto ambice, jistě se jim to může podařit.
