Demokraté momentálně řeší veliký rébus. Jak porazit stávajícího prezidenta ve volbách v příštím roce, když ekonomická čísla vypadají více než slušně, republikánský nájemce Bílého domu vystřídal po dvou funkčních obdobích demokrata a obhájce má vždycky výhodu? Za takových podmínek by jeho porážka byla z historického pohledu menší senzací. Američtí voliči mají tendenci vyvažovat. V poválečných dějinách se jen jednou stalo, že by svůj úřad neobhájil prezident, který nastoupil po osmi letech vlády prezidenta druhé strany. Výjimku tvoří Jimmy Carter, kterého ke dnu stáhla především hrozivá ekonomická čísla druhé poloviny jeho mandátu.
Šéf současné administrativy je ale vše jen ne konvenční a tak mnohé průzkumy napovídají, že by ho mohlo být možné porazit. Podle některých dat, která unikla přímo z prezidentova týmu, dokonce prohrává se všemi významnými uchazeči o demokratickou nominaci do souboje v několik klíčových státech, které v roce 2016 vyhrál, včetně Floridy a de industrializací zasažených Michiganu a Pensylvánie. Demokraté si ale budou muset ujasnit napřed to, koho do voleb vlastně vyšlou a tím i, jaké bude jejich hlavní téma.
Největší potíž strany je v tom, že úspěšné volby do Sněmovny reprezentantů v minulém roce posílily progresivní křídlo strany, jehož neoficiální mluvčí se stala Alexandra Ocasio-Cortézová. Přirozenou cestou se tedy mnohým zdá větší vymezení proti současnému prezidentovi a to jak v otázce ochrany přírody, ekonomiky, tak v otázce práv sexuálních menšin, imigrantů a azylantů, práva na potrat. Naproti tomu ale mnozí z řad progresivnějších zástupců strany s hrůzou sledují, jak prozatím průzkumům vládne Joe Biden a to navzdory tomu, že by z jejich pohledu stárnoucí zástupce stranického establishmentu měl prohrát se zástupcem či zástupkyní nové generace.
Biden je často obviňován z lenosti, ale to není — jak je konec konců vidět i na úřadujícím prezidentovi — překážka k tomu, aby volby vyhrál. Navíc se zdá, že bývalému viceprezidentovi, který se o získání demokratické nominace již v minulosti dosti neúspěšně pokoušel, v průzkumech absolutně neubližují žádné skandály. Několik žen vystoupilo s tím, že jim jeho chování přišlo nevhodné. Joe Biden je často i v televizních záběrech vidět, jak různým ženám zezadu pokládá ruce na ramena a líbá je na hlavu. Je důležité zdůraznit, že jej žádná z žen neobvinila ze sexuálního obtěžování, ale i toto chování nerespektující osobní prostor může být pro voliče problematické.
Joe Biden se navíc sice omluvil, ale poté žertoval, že si napříště vyžádá svolení, aby mohl někoho obejmout. Jedna z žen, které prohlásily, že jim jeho dotyky byly nepříjemné, pak toto žertování označila za nestoudné. To se stalo v dubnu, ale na jeho podpoře v průzkumech to není znát. Ještě na začátku června vyslovil Biden také podporu tzv. Hydeovu dodatku, který zapovídá, aby z federální kasy byla financována většina potratů, které jsou ale jinak legální. Bývalý viceprezident tento dodatek, který de facto omezuje přístup k potratům ženám, kterým zdravotní péči tím, či oným způsobem platí ústřední vláda, podporoval už od jeho vzniku v roce 1976 a to navzdory tomu, že jeho spolustraníci jej většinou odsuzovali.
Po kritice z řad progresivní části strany však otočil a s odkazem na drakonické protipotratové zákony v některých státech prohlásil, že za tímto dodatkem již nestojí. Tato otočka, která je navíc pro mnohé levicovější straníky jen málo přesvědčivá, ho měla také stát hlasy. Průzkumy dělané po tomto datu to opět nepotvrdily. Je to možná proto, že jeho tým si lépe než ostatní uvědomuje jednu věc. Momentálně jsou registrovaní demokraté a voliči v primárkách v průměru starší, než je celá populace. Joe Biden tak možná ví, ke komu mluví, a je mu jasné, že tyto tradiční demokratické voliče zajímá ekonomika víc, než tzv. kulturní a morální otázky, které motivují víc republikány.
Z levého křídla strany ale přitom opakovaně zní prohlášení o tom, že demokraté musí zvolit někoho se skutečně transformačním potenciálem. Takoví se v poli uchazečů o nominaci nacházejí, ale vnucuje se otázka, jaké jsou jejich šance proti Trumpovi, když zatím drtivě prohrávají s Bidenem mezi vlastními progresivnějšími voliči. Zároveň je dobré si uvědomit, že byť v mnohých stabilně demokratických obvodech vyslali voliči do Sněmovny progresivnější kandidáty než v minulosti, k vítězství Demokratické straně významně napomohl zisk mnoha dlouhodobě republikánských obvodů.
Ze 12 volebních okrsků v nichž v roce 2012 zvítězil republikán Mitt Romney, ale v roce 2016 Hillary Clintonová, získali demokraté v roce 2018 jedenáct z nich. V devíti z nich navíc demokrat nevyhrál patnáct a více let, ve čtyřech od sedmdesátých let a ve třech nikdy od jejich založení. V případě, že by kandidátem, či kandidátkou byl někdo, po kom volám Ocasio-Cortézová, tyto obvody by mohli republikáni snadno získat zpět. Biden je naproti tomu kandidát, který by mohl přilákat ty republikánské voliče, kteří Trumpa nemusí, ale je pro ně snesitelnější, než třeba Sanders, Warrenová či jiní levicovější uchazeči o nominaci.
