Ve dnech 3.−5. dubna probíhá v pražském kině Aero 10. ročník Festivalu tibetských filmů a filmů o Tibetu − FLIM 2017. Pořádající společnost Potala, o. p. s., přichází opět s několika filmy, prostřednictvím nichž chce seznámit domácí obecenstvo s tvorbou tibetských režisérů, žijících ať už v exilu, nebo v Číně. Stejně jako v minulých letech se můžete přijít podívat na historické i současné dokumenty o Tibetu, ale i na několik ukázek z autorské tvorby současných režisérů.

Festival začne v 18.00  poeticky laděným filmem z roku 2010 Starý pes. Režisér Päma Cchetän na základě sporu mezi mladou a starší generací dává šanci divákovi poznat, jak v dnešním Tibetu žijí obyčejní lidé. Příběh je zajímavý nejen tím, že je vyprávěn ze zvířecí perspektivy, ale i detailní prací režiséra s neherci a kombinací naturalistických detailů s romantickými přírodními metaforami. Režisér, který se sám narodil jako syn tibetských kočovníků, byl prvním tibetským absolventem nejprestižnější čínské filmové školy Beijing Film Academy a v současné době získává mnoho ocenění na festivalech celého světa.

Ve středu 5. dubna festival zakončí zakončí celovečerní dokumentární film Žijící Buddha − 17. Gjalwa Karmapa (1994). Film Clemense Kubyho je opravdovým životním příběhem znovuzrození jednoho z největších a duchovních učitelů Tibetu − Gjalwa Karmapy. Ten zemřel v roce 1981 v Chicagu a znovu se zrodil v roce 1985 v Tibetu. Ještě před smrtí předal dopis se svou předpovědí, který napomohl v úspěšném hledání jeho znovuzrození. Režisér následoval skupinu pověřenou vyhledáváním a dokumentoval všechny postupné kroky až do doby, kdy 17. Karmapa ve věku osmi let předával své první veřejné požehnání.

Je třeba upozornit na to, že většina filmů není v nejvyšší technické kvalitě, což je vysvětleno omezenými možnostmi filmařů. Ti točili často v extrémně těžkých podmínkách, na území Tibetské autonomní oblasti potom i s citlivým politickým podtextem. O to zajímavější a autentičtější možná jejich pohled bude.