KOMENTÁŘ / “Progresivistická dystopie“ bude podle některých kritiků výsledkem nového skotského zákona o ochraně menšin. Objevila se i srovnání s Orwellovým slavným románem 1984. Ta jsou ovšem používána tak často, že úplně ztrácí na významu. I v tomto případě jsou mimo. Zákon totiž obsahuje všechny standardní pojistky včetně toho, že důkazní břemeno nese obžaloba a v případě pochybností má soud rozhodnou ve prospěch obžalovaného. Zůstává legitimní otázka, zda je potřeba, aby takový zákon existoval. Zároveň jsou některá jeho ustanovení hodně otevřená interpretaci. Žádné progresivistické peklo ale sám o sobě nezakládá.

Skotsko, podobně jako zbytek velké Británie i většina civilizovaného světa, už zákony zabývající se zločiny z nenávisti a nenávistnými projevy dávno má. Ten nový, který má začít platit v pondělí, je posouvá v tom, že rozšiřuje definici toho, kdo je příslušníkem menšin, které požívají ochranu proti nenávistným projevům. V tom je první kámen úrazu, protože nově zahrnuje i transgender osoby.

Transgeder jako noví homosexuálové

Problematika transgender osob je komplexní. Skutečně jí rozumí jen menšina lidí. To neznamená, že by nebylo o čem diskutovat. Například problematika detranzice (situace, kdy se člověk po změně pohlaví rozhodne pro návrat k původnímu genderu, pozn. autora), či účasti transgender osob ve sportovních kláních jistě stojí za pozornost. Kdyby měl nový zákon omezovat debatu na tato témata, šlo by skutečně o dystopické peklo.

Jenže onen zákon, alespoň soude dle jeho textu, nic takového nedělá. Problém je spíš v tom, že poté, kdy se v USA a západní Evropě homosexualita stala široce akceptovanou, zastánci „tradičních hodnot“ se vrhli na transgender. Čím je téma komplikovanější, tím pro ně lepší, i když oni sami jeho komplexitu nereflektují.

Zákon hodně otevřený interpretaci

Kritici mají pravdu v jednom. Zákon je lidově řečeno „gumový“. Je to vidět například na v části 3. Tam najdeme odstavec 4, v němž stojí, že vyvoláváním nenávisti se míní chování či projev, „který by rozumný člověk považoval za výhružný, násilnický, či hrubě urážlivý (insluting).“ Právě sousloví „hrubě urážlivý“ zákon krom nově definovaných menšin přidává.

To skutečně vzbuzuje pocit, že soudy budou trestat i jen politicky nekorektní vyjádření. Jenže ve stejném odstavci o pár ustanovení dále najdeme, že soud musí vyhodnotit, zda v kontextu situace nebyla vyjádření opodstatněná. Aby došlo k odsouzení, musí obžaloba nade vší pochybnost prokázat, že tomu tak nebylo. V případě pochybností musí soud obžalovaného osvobodit.

Navíc je v zákoně explicitně napsáno, že tato opodstatněnost má být hodnocena v kontextu práva na svobodu projevu definovaného v Evropské úmluvě o lidských právech a principu, že toto právo se vztahuje i na myšlenky, které mohou urážet (offend), šokovat (shock) a rozrušit (disturb).

Domovní prohlídky

Dalším trnem v oku jsou pak možnosti domovních prohlídek. Jenže i tady platí, že ty musí povolit soudce. V tomto případě tzv. „justice of the peace“, což je nejnižší stupeň skotské soudní soustavy. Policie nemůže jen tak k někomu nakráčet, protože napsal na internet něco, co někoho urazilo.

Pravda ale je, že podobně jako v případě hodnocení toho, co je jen urážlivé (offensive) a co už hrubě urážlivé (insulting), dává zákon velkou roli soudci. Jeho samotný jazyk je ale poměrně opatrný a hlavně stále obsahuje důležité principy jako je třeba prokázání úmyslu a to, že důkazní břemeno nese obžaloba. Dystopie vypadá opravdu jinak.

Slušnost vynucená zákonem

Zákony, které kriminalizují nenávistné projevy, které lze chápat jako narušení práv jednotlivce, nebo případně mající potenciál vyvolat nenávist vůči celé skupině, nejsou nic nového. Konec konců jedním z odsouzených v Norimberku byl Julius Streicher, kterému dal soud trest smrti za zločiny proti lidskosti „jen“ za vydávání antisemitského plátku Der Stürmer.

Princip, že i nenávistná slova mohou být zločinem, je zkrátka jedním z poučení z nacismu. Nový skotský zákon je kontroverzní především v tom, že k výhružnému a násilnickému projevu přidává projev hrubě urážlivý. Je nasnadě se ptát, zda má stát zákonem vynucovat slušné chování. Je možné, že tady stát překračuje svou roli. Rozhodně ale nejde o zákonem nařízené dystopické progresivistické peklo.