Státům nebudou přerozdělováni přímo migranti, ale povinnost vyřídit jejich žádost o azyl, přiblížil obsah migračního paktu, který minulý týden schválili europoslanci, právník, politik a analytik Robert Kotzian. Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan sice říká, že je dohoda založená na flexibilní solidaritě, povinné relokační kvóty neobsahuje a že pro Českou republiku byla vyjednána vzhledem k přijetí vysokého počtu uprchlíků z Ukrajiny výjimka, nicméně Kotzian pro deník FORUM 24 vysvětlil, že tyto body nejsou v migračním paktu tak jednoznačné.

Europoslanci minulý týden ve středu schválili migrační a azylový pakt, na jehož konečné podobě se vyjednávači Evropského parlamentu, španělského předsednictví a Evropské komise dohodli už loni v prosinci. Česko se tehdy vzhledem k výhradám zdrželo, jelikož česká vláda dospěla k závěru, že finální podoba paktu o migraci a azylu je pro Českou republiku horší než ta, na níž se Česko podílelo při svém předsednictví.

Z pohledu české opozice – zejména hnutí ANO – se jedná o jednu z největších chyb vlády Petra Fialy (ODS) z doby českého předsednictví v Radě EU. Kritizuje zejména povinnou solidaritu a relokační kvóty, které podle ní pakt obsahuje.

Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan ovšem tvrdí opak. Podstatou reformy migrační politiky Evropské unie je totiž podle něj flexibilní solidarita postavená na rozhodnutí členských států, jak chtějí k řešení problému migrace přispět. Mají totiž tři možnosti, mohou uprchlíky na své území přijmout, finančně pomoci státům zasaženým nelegální migrací, nebo pomoci s ostrahou vnější hranice EU a s hraniční procedurou.

Povinné relokační kvóty pakt sice neobsahuje, ale že by v něm nebylo zahrnuto ani povinné přerozdělování migrantů, není tak zřejmé. Pro deník FORUM 24 to vysvětlil politik a právník Robert Kotzian.

„Relokace je slovo užívané v migračním paktu pro povinný přesun migranta z členského státu, ve kterém se nachází, do jiného členského státu,“ popsal s tím, že jde o druh takzvaného solidárního příspěvku v rámci mechanismu povinné solidarity. „Namísto relokace si členské státy mohou zvolit úhradu ‚pokuty‘, která vychází na 20 tisíc eur. Potud je pravda, že relokace povinné nejsou, protože členské státy si budou moci místo nich vybrat uvedenou ‚pokutu‘,“ dodal.

Státům nebudou přerozdělováni migranti, ale jejich žádosti o azyl

Kotzian ovšem upozornil, že migrační pakt, konkrétně Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR), obsahuje také náhradní mechanismus takzvaných offsetů. Offset v migračním paktu představuje povinné přerozdělování příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl. „Ten je aktivován, jestliže členské státy nepřislíbí nebo neprovedou alespoň 60 procent z počtu relokací, který bude každoročně stanovovat Rada EU. Spor se vede o to, zda tento mechanismus dopadne jen na některé členské státy, nebo na všechny. Pokud by dopadal na všechny, znamenalo by to, že migrační pakt obsahuje povinné přerozdělování migrantů,“ zdůraznil.

Státům tedy nebudou přerozdělováni přímo migranti, ale povinnost vyřídit jejich žádost o azyl. Členský stát, který se takto stane příslušný k vyřízení žádosti o azyl určitého migranta, bude muset o jeho žádosti rozhodnout. Buď azyl udělí, nebo žádost zamítne, vysvětlil Kotzian.

„Spor je o to, zda bude tento mechanismus dopadat jen na členské státy, do kterých migranti ze zemí prvního vstupu utekli – to je stanovisko ministerstva vnitra – nebo zda bude dopadat na všechny členské státy, což se obávám já,“ vysvětlil s tím, že migrační pakt je napsán natolik nejasně, že to, kdo má pravdu, ukáže až čas.

Existují-li však podle Kotziana v takové zásadní otázce vážné pochybnosti, považuje za nepřijatelné, že nebyly odstraněny ještě před schválením migračního paktu. Jde totiž o to, že migrant musí být přítomen v příslušném členském státě, a pokud by platil výklad, kterého se Kotzian obává, znamenal by převod příslušnosti dříve či později také přemístění migranta. „Proto by byl efekt offsetů po faktické stránce podobný jako u relokací,“ dodal.

„Musím ještě dodat, že mechanismus solidarity je upraven ve dvou právních předpisech tvořících migrační pakt. Je ještě v nařízení o krizových situacích a vyšší moci v oblasti migrace. Tam se obávám, že může být situace ještě horší,“ řekl Kotzian.

Ministerstvo vnitra offsety vysvětlilo jinak. Členské státy by podle resortu měly posuzovat pouze žádosti o mezinárodní ochranu za osoby nacházející se již na jejich území, přestože k tomu podle kritérií stanovených nařízením AMMR není příslušný. „Proto to nejsou relokace,“ zdůraznil na dotaz deníku FORUM 24 ministr vnitra Vít Rakušan.

Ministr vysvětlil, že typicky je příslušná ta země, kde daná osoba podala žádost poprvé, což je v zasaženém členském státě. „Jinými slovy, členský stát jako akt solidarity převezme příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu u takové osoby, která se již na jeho území nachází, ač jeho žádost o mezinárodní ochranu by měla být za normálních okolnosti posuzována zasaženým státem. Offsety se dle nařízení AMMR aktivují pouze za zvláštních okolností. Tento postup již je v praxi známý dnes,“ uvedl.

Cena pro Česko

Finanční náklady pro členské země spojené se solidaritou zatím nejsou jasné. „Česká republika se bude na povinné solidaritě podílet cca dvě, někdo říká až tři procenta. Tento podíl se určuje podle HDP a počtu obyvatel,“ popsal Kotzian.

Pokud bychom vynechali náklady na úpravy a provoz azylového systému, které bude migrační pakt vyžadovat, lze podle něj uvažovat následovně. „Dejme tomu, že Rada EU v daném roce stanoví povinnost relokovat 100 tisíc migrantů. Minimální počet je 30 tisíc, ale s ohledem na počty příchozích lze očekávat, že rada nebude u tohoto minima zůstávat. Dejme tomu, že budeme zcela odmítat relokace migrantů na území České republiky. Pak budeme muset za každého z nich v daném roce zaplatit příspěvek 20 tisíc euro. Dvě procenta ze 100 tisíc jsou dva tisíce krát 20 tisíc eur. To je 40 milionů eur, to je zhruba jedna miliarda korun,“ vysvětlil.

Nicméně členské státy nejzatíženější migrací budou dostávat různé úlevy z povinné solidarity a to bude znamenat, že podíly ostatních členských států na povinné solidaritě úměrně tomu porostou, dodal s tím, že odhaduje, že to u České republiky může být až na cca 5 procent.

Vít Rakušan hovoří o výjimce pro Českou republiku s tím, že jako postižená země nebude muset do solidárního mechanismu momentálně přispívat nic. Ta ovšem podle Kotziana v paktu není. „Ministr Rakušan v této věci jednoduše řečeno dezinformuje. Poprvé jsem o tom psal už v červenci loňského roku. Dnes už to uznávají i jeho koaliční partneři. V migračním paktu je pouze mechanismus, podle kterého lze žádat o úlevu z povinnosti plnit příspěvky povinné solidarity,“ řekl a dodal, že počet ukrajinských uprchlíků je jen jedním z 21 kritérií, podle kterých se nárok na úlevu bude posuzovat.

„Nejedná se o výjimku jen pro Česko, ale je to tak, že toto ustanovení navrhla Česká republika a ostatní země i komise s ním souhlasily,“ reagoval Rakušan a uvedl, že jde ve zkratce o to, že počet držitelů dočasné ochrany se musí vzít v potaz při posuzování, zda je stát zasažen migračním tlakem, a Evropská komise při každoročním zhodnocení situace v členských státech vezme v potaz i přítomnost vysokého počtu držitelů dočasné ochrany. „Takové státy by pak měly být vyňaty z povinnosti přispívat solidárními příspěvky v rámci solidárního mechanismu nebo by solidární příspěvky měly být sníženy, to je tedy takzvaná výjimka,“ řekl s tím, že o výjimku může požádat i stát, který Evropská komise původně jako zasažený stát neidentifikovala.

O tomto návrhu na vynětí budou rozhodovat členské státy, a to podle pravidel stanovených v paktu. Toto ustanovení se nachází v Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR). „Jedním z cílů návrhu je totiž zajistit celkovou rovnováhu v migračních politikách členských států, a to v situaci, kdy azylové a migrační systémy členských států mohou být zatíženy různými podobami, včetně enormního počtu osob požívajících dočasné ochrany v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajinu,“ dodal.

Motivace pro nelegální migranty

Na Českou republiku nelze v souvislosti s migračním paktem pohlížet izolovaně od zbytku Evropské unie. Zvláště jsme-li společně s ostatními v schengenském prostoru, kdy hranice mezi státy existují pouze právně, ne však fakticky, upozornil Kotzian.

Migrační pakt bude podle něj z více důvodů pro nelegální migranty fungovat motivačně. „Obávám se také, že prohlášení politiků, že budeme odmítat relokace, jsou silná slova, která se ale v tvrdé unijní politice nemusí naplnit. Politici se mohou pragmaticky uchylovat k příslibům relokací výměnou za jiné ústupky ostatních členských států. Že na české politiky v tomto směru bude vyvíjen nátlak, považuji za velmi pravděpodobné,“ řekl. Obává se proto, že kromě finanční zátěže to bude znamenat vážné riziko, že i u nás postupně začnou vznikat migrantské komunity. A to bez ohledu na to, jak nakonec bude zodpovězena otázka o faktických kvótách vyplývajících z náhradního mechanismu offsetů.

Migrační pakt se ochranou vnějších hranic nezabývá

Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) migrační pakt umožní účinnější ochranu vnějších hranic Evropské unie a rychlejší vyhošťování. Robert Kotzian ovšem uvedl, že se dohoda ochranou vnější hranice nezabývá a nemá s ní prakticky nic společného. „Za ochranu vnějších hranic obsaženou v migračním paktu jsou často falešně vydávána střediska umístěná v blízkosti vnějších hranic, ve kterých bude probíhat tzv. hraniční azylová procedura. Ano, migrační pakt taková střediska vyžaduje. Přestože budou zpravidla u vnější hranice, pořád to bude na území EU. A jakmile se migrant dostane na území EU, je velmi těžké a často prakticky nemožné se jej zbavit,“ vysvětlil.

Kapacita středisek bude zároveň poměrně nízká, a tak se obává, že se budou často zahlcovat, a ani institut hraniční procedury proto nebude dobře fungovat.

Kotzian zdůraznil, že je zcela zásadní, aby se migranti fyzicky vůbec nedostávali na území Evropské unie, a jde tedy podle něj v prvé řadě o fyzickou ochranu vnějších hranic. „Jenže toho se migrační pakt netýká. Jakmile se migrant na území Evropské unie dostane, taháme za kratší konec. Bez migračního paktu i s ním. Migrační pakt sice dílčí zpřísnění znamená, ale jsou to detaily. Zásadní problémy neřeší,“ uvedl.

Ani sebelépe napsaný migrační pakt podle Kotziana nepřekročí základní právní problém, kterým je přebujelý systém lidských práv a na něj navazující zdivočelá judikatura Evropského soudu pro lidská práva, ale také Soudního dvora EU. „Může to znít radikálně, ale začít se mělo reformou celého lidskoprávního systému. Na to ale evropské politické elity nemají odvahu a obávám se, že ani sílu,“ dodal.