Fotografie, která vznikla těsně po atentátu na Donalda Trumpa. FOTO: Profimedia / AP Photo / Evan Vucci
FOTO: Profimedia / AP Photo / Evan Vucci
ROZHOVOR / „Doufám, že nejde o rozhodující moment, přece jen do voleb ještě zbývá pár měsíců, ale jak říkáte, jde o zásadní událost,“ říká k atentátu na Donalda Trumpa politická psycholožka Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR a SYRI. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří také o významu fotografií a dalších záznamů z celé události. Klicperová zároveň vysvětluje, proč se v této souvislosti přímo vnucuje paralela mezi USA a Evropou.
Jak zásadním milníkem je útok na Donalda Trumpa v předvolební prezidentské kampani v USA?
Doufám, že nejde o rozhodující moment, přece jen do voleb ještě zbývá pár měsíců, ale jak říkáte, jde o zásadní událost. Především pomáhá Trumpovi potvrdit roli oběti, do které se snažil stylizovat, když čelil obviněním a dokonce i rozsudkům za své četné zločiny a prohřešky. Navíc se tak stalo právě před začátkem republikánského konventu, stranického sjezdu, kde bude pozornost médií zcela zaměřena na něj, na jeho program a na to, koho si vybere za viceprezidenta.
Trump v minulosti podobné akty vůči svým odpůrcům zlehčoval. Nyní se stal obětí on sám, jakým způsobem to může proměnit jeho rétoriku?
Jedna věc je rétorika, Trump údajně přepsal svůj projev pro konvent. Možná situace využije, aby „ukradl“ Bidenovi roli benevolentního sjednotitele země, alespoň pro tento okamžik. Jinak si nedělám iluze, že by upouštěl od svého stylu nadávek a podněcování k násilí.
Vedle rétoriky ale do prezidentské kampaně mluví především vizuální informace. Snad žádný strategický poradce a vizážista by nedokázal lépe naaranžovat ten výmluvný snímek odhodlaného, vlastní krví potřísněného Trumpa s bojovně zvednutou pěstí, obklopeného dalšími tvrdými muži i ženou, s vlající americkou vlajkou nad hlavou. Něco na způsob ikonického obrazu, jak Washington překračuje zpěněnou řeku Delaware při americké válce za nezávislost.
Podprahově může působit i takový zdánlivý detail, jako je nezvyklá pozice té vlajky, která je umístěna mírně obráceně. Obrácená americká vlajka, s hvězdnatým polem dole, je odedávna znakem nebezpečí a volání o pomoc, je to starý námořnický signál, který někdy užívají moderní političtí, i liberální aktivisté. Ovšem obrácení vlajky obvykle konzervativci odmítají jako výraz neúcty. Na snímku je vlajka obrácená jen trochu, dost na to, aby mohla signalizovat nestabilitu a zneklidnění, aniž by koho urazila.
Každopádně je jisté, že tento snímek nahradí ten dosavadní, který byl mezi trumpovci oblíbený. Jeho policejní snímek s obzvlášť zavilým výrazem. Bude se hezky vyjímat na tričkách Trumpových příznivců.
Jak se útok včetně Trumpovy bezprostřední reakce odrazí na jeho reputaci? Jak je nyní v očích svých voličů vnímán? A mohl by se naopak obraz Trumpa proměnit v očích jeho odpůrců?
V rozpolcené Americe se nezmění názor ani jedné, ani druhé vyhraněné strany. Jeho příznivci i odpůrci mají jasno o jeho charakteru i o politických cílech. Demokraté si jsou velice vědomi toho, že zvolením Trumpa se tentokrát do politiky naplno vpustí superkonzervativní Heritage Foundation a její Projekt 2025, který hrozí z podstaty přebudovat americký státní systém. Sami mluví o tom, že připravují Druhou americkou revoluci.
Ku pomoci konzervativcům bude i Nejvyšší soud, který se během Trumpovy vlády změnil, z rovnovážného stavu se vychýlil do poměru 6:3 pro konzervativce. Došlo tak k zásadnímu porušení demokratické rovnováhy tzv. brzd a protivah, které dosud bránily tomu, aby jedna či druhá politická strana uchvátila moc v zemi. Minulý měsíc Nejvyšší soud bezprecedentně posílil imunitu prezidenta. Před tím vzal ženám právo na potrat. Systém je v pohybu. Nadcházející volby budou skutečně důležité.
Snad žádný strategický poradce a vizážista by ten výmluvný snímek nedokázal lépe naaranžovat.
Ve volební kampani jde především o to – za a) aktivizovat příznivce, aby nebyli líní, zvedli se a šli volit – a za b) strhnout neinformované potenciální voliče na svou stranu. Z tohoto nevyhraněného středu si zajisté teď Trump ukousne podstatný kus….
Zaznívá, že útok Trumpovi vyhrál volby, je to tak i podle vás? Jakou roli v tom hraje čas? Byl by dopad jiný, kdyby se volby v USA konaly třeba za týden?
Dnes by vyhrál, už před atentátem měl Trump průzkumy na své straně a tenhle incident mu určitě pomohl. Čas ale dokáže emoce tlumit, volby jsou až v listopadu, respektive v říjnu, protože mnozí Američané využívají možnosti předběžné korespondenční volby. Čas ale není nutně ani na Bidenově straně, jeho stařecké symptomy čas nezlepší.
Jak to ovlivnilo již tak oslabenou pozici Joea Bidena?
Biden je v nešťastné situaci. Bojuje na dvou frontách – proti republikánům a zároveň i proti polovině vlastních demokratů, která si přeje jeho odstoupení a náhradu nějakým mladším demokratem. Schopných mladých kandidátů je dost, zejména z řad osvědčených demokratických guvernérů několika států.
Je možné hledat nebo vidět v incidentu paralelu mezi USA a Evropou v souvislosti s nedávným atentátem na slovenského premiéra Roberta Fica?
Paralela se přímo vnucuje. Jak Fico, tak Trump jsou zastánci silové, hrubé politiky. Vybízeli k násilí proti svým oponentům a poněkud překvapivě se sami objektem násilí stali, nikoli však fatálně, a tak je šťastné okolnosti umístily do středu zájmu a paradoxně jim přiznaly roli „oběti“. Jejich oponenti se pak ze slušnosti stáhli do pozadí. Je to nešťastná ironie osudu, která odměňuje hrubost a trestá slušnost. Pro demokracii je to neštěstí.
Co to vypovídá o společnosti, ať už té americké, nebo evropské? Normalizuje se násilí v politice?
Nechce se mi říkat, že se násilí normalizuje, i když jsme svědky jeho současného vzrůstu a větší viditelnosti extremistů. Když se na události zkusíme podívat s odstupem, vidíme, že se jedná spíš o cyklický jev, o vlny, kdy je nějaký čas relativní klid a pak se zase vlna teroristických událostí pozvedne. Velká vlna anarchistického terorismu třeba trápila Evropu na počátku 20. století, v 70. letech byly centrem teroristických incidentů Anglie a Německo, mezi tím byly války, ale také klidnější období, vlny, kdy vítězil rozum, mír a demokratizace světa.
Faktem je, že právě teď jsme zase na té vzestupné vlně násilí, jsme svědky demokratického odlivu. Sami z první ruky pociťujeme sílící tlak domácího primitivního populismu a brutální rozpínání Ruska. Už se nemůžu dočkat, až se vlna násilí zase začne lomit dolů, směrem k nenásilí a rozumné demokratické domluvě. Shromažďováním informací, uvážlivostí a slušností k tomu můžeme přispět každý z nás.
