Katastrofální výsledky české vlády v boji proti koronavirové pandemii a zejména pomalé očkování jsou v ostrém protikladu s dlouholetým marketingem vládního hnutí ANO. Odborníci na marketingovou manipulaci pánové Topinka, Prchal a Hanč nám vykreslovali vůdce Andreje Babiše jako schopného dříče. Babiš sám o sobě mluvil jako o krizovém manažerovi a dobrém hospodáři. Epidemie ale obnažila syrovou pravdu: Andrej Babiš je až překvapivě neschopný manažer. Je to vlastně záhada, že někdo, kdo se vyšvihl do pozice nejmocnějšího místního byznysmena, tak dokonale selhal při řízení státu v době krize.

Server Politico popsal, že Česko kvůli hloupé vyjednávací strategii na poli Evropské unie přišlo o sedmdesát tisíc dávek vakcíny Pfizer. Babišovi se totiž nelíbilo, že by větší poměr dávek dostaly i další země s horším průběhem epidemie. Podle europoslance za ODS Alexandra Vondry, který je členem parlamentní skupiny pro problematiku očkování, je ale daleko větším problémem fakt, že česká vláda na podzim objednala u Evropské unie o pět a půl milionu dávek méně, než mohla.

Zatímco některé jiné evropské státy, kupříkladu Dánsko, dosáhnou proočkovaného obyvatelstva už v červnu nebo v červenci, Česko se stěží dostane nad 40 procent. Před dvěma týdny Babiš sliboval, že se očkování zrychlí na 100 tisíc očkovaných denně, přičemž rychlost očkování v posledních dnech naopak klesla ze čtyřiceti tisíc na třicet. Takhle funguje Babišova vláda a takhle funguje Babišovo vládní hnutí ANO: Vedle všudypřítomného marketingu a velkohubého chlubení a vykreslování zářných zítřků tu stojí chudičká a trapná realita naší depresivní každodennosti. Jedno velké nic. To je výsledek Babišova vládnutí, vedle destrukce pravidel demokratického a právního státu.

Většina voličů Andreje Babiše se v roce 2013 zaklínala, že jejich důvodem k přechodu k nové politické formaci je korupce a morální selhání předchozích garnitur. Podrobnější průzkumy však ukázaly, že si od Babiše především slibovali efektivnější řízení státu. Zejména bývalí voliči pravicových stran se už nemohli dívat na pomalou stavbu dálnic a na jiné příklady zaostávání Česka oproti západním zemím. Mysleli si, že nové koště lépe mete a že stát se dá řídit věcně a pragmaticky bez politických ideologií. Navíc je fascinovaly Babišovy miliardy a považovali je za důkaz jeho mimořádných schopností.

Jistě, bylo tu i pár naivních voličů, kteří si vážně mysleli, že bývalý estébák a faktický boss dosavadního klientelistického systému zatočí s korupcí a zavede v politice mravnost. Tyto pohádky pro méně bystré Čechy ovšem sloužily jen jako veřejné vysvětlení přechodu od klasických politických stran k viditelně nedemokratické straně vůdcovského typu, kde je předseda faktickým majitelem strany a ministři, poslanci a funkcionáři strany nejsou ve skutečnosti žádnými politiky, ale pouhými zaměstnanci pana předsedy. Babišovy voliče mnohem více než údajná mravní obroda přitahovala vidina vlády pevné ruky. Jenže žádná rychlá stavba dálnic se nekonala a stát i přes neuvěřitelné bobtnání v počtu úředníků není vůbec efektivnější. Zaostávání v digitalizaci a mizerné fungování státu v mnoha směrech je po dlouhých letech Babišova panování očividné.

Pro mnohé lidi je to obrovská záhada. Proč je Babiš vlastně tak dokonale neschopný vést Českou republiku v době krize?

Vysvětlení tu je a není tak těžké na něj přijít. Lze ho vypozorovat z Babišovy minulosti i ze sledování jeho mělkých intelektuálních schopností, jak nám je sám prezentuje ve svých více či méně dementních veřejných výstupech. Andrej Babiš je skutečně mužem mimořádných schopností všude tam, kde jde pouze a pouze jenom o něj. Tam je král.

Babišovo grandiózním způsobem ztopořené ego ho posiluje všude, kde jde o dobývání majetku a pozic. Má obrovský dar se zcela koncentrovat na to, co potřebuje udělat pro sebe sama, aby byl ještě silnějším hráčem v byznysu. To mu pak částečně pomohlo i v politice. Obsedantní posedlost sebou samým a svým vládnutím stojí za Babišovým raketovým vzestupem, ale přitom nijak nesouvisí se schopností racionálního managementu a nevyžaduje žádné faktické vzdělání, žádný rozhled. K dobytí svého majetku Babiš potřeboval kombinační schopnosti, lstivost a vášeň pro bezskrupulózní propojování politické moci s vlastním byznysem. To všechno se už v mládí naučil v komunistickém podniku zahraničního obchodu a při své obchodní misi v Maroku, kde zastupoval komunistické Československo. Trhovec v Marakéši je ale úspěšný kvůli docela jiným vlastnostem, než by měl mít předseda vlády v České republice.

Babiš totálně selhal při vedení státu, protože v celém svém životě myslí jenom na sebe a vůbec nikdy na ostatní. Mnoha Čechům bohužel příliš nevadilo, že Babiš nemůže vést stát z důvodů morální nezpůsobilosti a kvůli svému faktickému odporu k demokratickému řízení státu. Mysleli si, že velký a hlasitý prevít bude také velký dirigent celého orchestru. Jenže dirigent musí mít hudební sluch a musí znát noty.

Nyní mají voliči možnost vidět, jak zoufale se spletli. Všude tam, kde se Babiš musí soustředit na pomoc jiným lidem, na systematické a koncepční řízení a na týmovou práci, katastrofálně selhává. Protože v těchto věcech nejde o něj, ale jde o stát a o společnost.

Je to tak a je to až zoufale prosté. Ani ten nejprohnanější podvodník není automaticky skvělým manažerem. Češi znovu objevují již dávno objevenou Ameriku a musí dohánět znalosti, k nimž ostatní národy dospěly už dávno. Je to smutný pohled na vlastní zemi.