V sobotu 24. září se na prostranství před americkou ambasádou potkala skupina asi 150 lidí vyjadřujících svou podporu prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi. Celkem nepřekvapí, že se tu setkaly „osobnosti“, které už jsou nějakou dobu známé z různých více či méně bizarních akcí proti islámu a uprchlíkům.

Kdo všechno dorazil? Tak například Daniel Solis (1968), který vystupuje jako „český politolog, právní ekonom, vysokoškolský učitel, politik, publicista a lidskoprávní aktivista“. Kdysi byl ve Straně zelených, pak v Demokratické straně zelených (byl asistentem poslankyně Olgy Zubové.) V roce 2013 kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny za politickou iniciativu Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru! Tentokrát kandiduje na Praze 6 za sládkovce. Na akci přišel v tričku s nápisem „Rusko války nezačíná, Rusko války končí“. To by samo o sobě pro normálního člověka stačilo, aby si udělal obrázek.

Daniel Solis je pilným přispěvatelem obskurních proruských webů jako třeba Czech Free Press. Napsal tam (20. 6. 2016) například článek o Tomáši Halíkovi, kde ho pojednává jako „společensky závadný fenomén“ a píše: „Tato osoba zdá se býti jakési nereálné, až přízračné simulacrum.“ Jeho jazyk je půvabný (nelogičnost věty, kde zřejmě chybí nějaké sloveso, ponecháváme a citujeme doslova): „Odborná veřejnost s vzrůstajícím zhoubným vlivem jedu, který kolem sebe šíří za vydatné podpory veřejnoprávních i jiných, zjevně svobodnými zednáři a jim podobnými společensky-rozkladně zaměřenými zájmovými lóžemi ovládaných medií, svými nabubřelými, velikášskými a veskrze hloupými, kvazi-intelektuálními výroky které jsou pronášeny bez jakékoliv sebereflexe, které jsou povětšinou pronášeny nadutým, egomanickým, sebestředným, až mesianistickým způsobem.“

V článečku opakuje nesmyslná tvrzení o tom, že Halík možná ani žádným knězem není. Je zajímavé, jak jsou slova o nabubřelých výrocích a egomaniakovi vhodná právě pro autora oněch řádků a mnohé další.

Martin Konvička (1969), entomolog a protiislámský aktivista je veřejnosti znám jako zakladatel různých protiislámských hnutí, která se dnes potírají mezi sebou a přou se, kdo je ten správný hlasatel antiislamismu. V poslední době se do povědomí veřejnosti zapsal především jako pořadatel různých protiislámských happeningů.

Záhadný Žarko Jovanovič při zvaní na sobotní akci napsal na serveru novarepublika.cz: „Odmítáme současnou politiku administrativy USA, která své vnitřní problémy zastírá a řeší strašením či harašením se zbraněmi a prosazuje zájmy lobby bez ohledu na myšlení zbytku světa.“

Výraz „harašení zbraněni“ musí všechny, kdo pamatují normalizační Rudé právo, úplně rozněžnit. Jovanovič vystupuje za spolek Hej občané, který vyhlašuje: „Jsme za silnou suverénní Českou republiku a spolupracující Evropu národních států, pro rovnocenné partnerství se Západem i Východem.“

Co znamená to „rovnocenné partnerství“, si dovedeme po našich zkušenostech s Moskvou docela dobře představit.

Jovanovič se vyjadřuje často k otázkám zahraniční politiky. Kam má naše země směřovat, je mu jasné, směrem k Americe určitě ne. Na Parlamentních listech (13. 10. 2015) například napsal: „Při obraně vlasti, se musíme spoléhat hlavně sami na sebe, NE na NATO. Spojence musíme hledat v našich sousedech a dlouhodobě přátelských národech, NE za oceánem.“ Je sympatizantem Miloše Zemana a samozřejmě odpůrcem Angely Merkelové.

Západ podle něj (PL 25. 11. 2015) podporuje v Sýrii „lidskou zvěř, která si v ničem nezadá s nacisty“. 14. 12. 2015 zalitoval volební porážky Marine LePen a o volby označil za „trapnou frašku o politickém soupeření, svobodném střetávání se názorů a prosazování zájmu voličů“. Že Marine Le Pen za slib půjčky od ruské banky slíbila, že nebude vystupovat proti ruské anexi Krymu, nikde neříká.

Zúčastnil se také bývalý voják a účastník zahraničních misí Martin Zapletal, který se proslavil, když na kolonu projíždějících amerických vojáků ukazoval zadek.

Nechyběl ani sociolog Petr Hampl, který svůj postoj vyjádřil jasně už na svých stránkách: „Válku proti Donaldu Trumpovi vedou stejné síly, které vedou válku proti nám. Georg Soros a jeho špinavé peníze, velké banky, korporace,  saudští princové a především mezinárodní byrokracie a mezinárodní neziskovky.  Proto sledujeme úsilí Donalda Trumpa se zatajeným dechem. Protože jeho boj je i naším bojem a jeho vítězství bude i naším vítězstvím.“

Celé panoptikum doplňovali panáci z Československé národní gardy.

Co vlastně spojuje tyto podivné bytosti, že se slétly na tentýž sabat? Je to skutečně pestrá společnost, kde vidíme jedince, kteří vypadají jako pomocní dělníci na jatkách, stejně jako akademické činitele. Společným jmenovatelem je – kromě postavy amerického populisty a miliardáře s poněkud nevyjasněnými názory na to, jak má ona nová údajně „velká Amerika“ vypadat – několik společných rysů. Ačkoliv se tváří jako bojovníci za obnovu západní civilizace, jsou to většinou hlasití řečníci, kteří trpí nenávistí vůči současné západní společnosti. Dal by se na ně použít pojem „nepřátelé otevřené společnosti“. Využívají strachu z vnějšího ohrožení, které v tomto případě představují imigranti v Německu, Francii, Rakousku a Švédsku skuteční, u nás pouze mýtičtí. Spojené státy považují hlasatelé muslimské apokalypsy za zdroj všeho zla v zahraniční politice a svou kritiku nikdy neobracejí směrem k autoritativním ruskému režimu nebo vůči různým takzvaným sekulárním diktátorům, kteří jediní jsou podle nich schopni udržet temné hordy muslimů trochu v kázni. Dávají najevo, s kým by se mělo zatočit, až se poměry otočí. Využívají slovníku přebujelého nacionalismu dosti zjednodušeného čítankového typu, podle kterého bychom snad měli věřit, že byl Čechem i Karel IV. a Tomáš Garrigue Masaryk.

Společné je jim také to, že jejich idolem je populistický Miloš Zeman, na němž se jim nejspíše líbí jeho sympatie k Východu a sprosté vyjadřování, protože k českému antiuprchlictví a antiislamismu sprostota už dávno neodmyslitelně patří. zeman sám si vystačí s několika prostopravdami, které jsou s to proniknout do mozkových závitů lidu a jsou už natolik předžvýkané, že není potřeba žádného dalšího úsilí k jejich strávení.

Potěšitelné je, že v politice tyto síly nehrají žádnou reálnou roli a podpora stran a spolků, které představují, se blíží statistické chybě. To nic nemění na tom, že jejich existence je jakýmsi lakmusovým papírkem ukazujícím náladu značné části české veřejnosti. Podařilo se vytvořit ideu hrozby, která přichází z vnějšku a kterou představují mladí, svalnatí, snědí muži s moderními mobily, kteří se štítí práce a práci nám seberou. To strašení je o to účinnější, oč méně lidí ve svém životě narazilo na skutečného uprchlíka, takže i jejich rétorika, která se často objevuje internetových debatách a podle které je třeba na uprchlíky střílet, nebo je topit, se setkává s nadšeným přijetím.

Je třeba přiznat, že na šíření podobných nálad mají svůj podíl i média – od seriózních, přes ta zaprodaná Rusku či Ruskem přímo vlastněná, až po různé mediální mudrce, kteří se příliš nezatěžují fakty, statistikami a seriózními analýzami. Spíše s potěšením zmiňují, kde kdy jakým uprchlík někoho znásilnil, nebo se vymočil do bazénu. Fackovacím panákem, tedy spíše panenkou, je pro ně německá kancléřka Angela Merkelová a k jejich hrdinům patří Marine Le Pen, maďarský premiér Orbán a rakouský prezidentský kandidát Hofer. Mnozí celkem nepokrytě dávají najevo sympatie vládě silné ruky, kterou nejspíše představuje ruský prezident Vladimír Putin, který stále dál postupuje na své cestě k osobní diktatuře. Rusko ale nevadí.

Martin Konvička například hovoří o „klaunovsky zpozdilé hře na studenou válku s Ruskem“. Přiznává sice, že „Rusko neznamená žádnou spásu“, ale na druhou stranu říká: „Je záhodno, aby se krachující Západ do ruských věcí nepletl.“ Zatím krachuje Rusko, ale to těmto lidem nevadí.

Petr Hampl se nechal slyšet, že „Dr. Husák nevedl řeči o reformách, ale dokázal přebudovat poststalinistický režim na socialismus s lidskou tváří, ve kterém se mnoha lidem žilo lépe než dnes.“

O Zemanovi tvrdí: „V rámci možností si počíná velmi dobře. Ve všech případech, kdy se dostal do konfliktu s vládou nebo s pražskými intelektuály, byla pravda na jeho straně. Nenapadá mě, co bych mu mohl vytknout.“

Hampl chce „svrhnout vládu elit“. „Rusko nebezpečím není, nebylo a nebude. Skutečným nebezpečím pro civilizaci je islám. A to nejen v té nejagresivnější podobě, jakou představuje Islámský stát. Ale jednoznačně největším nebezpečím pro západní svět jsou jeho vlastní elity.“ O Putinově režimu soudí: „Doufám, že vydrží. Je v našem bytostném zájmu, aby přežil.“ Jinak prý nastane chaos.

To amerika je teď říše zla. Hampl na pražském sabatu vykládal: „Jsme připraveni být Spojeným státům americkým dobrým spojencem. A chtěli bychom, aby i ona byla naším spojencem.

Je ale spojencem ten, jehož velvyslanec se chová jako říšský protektor? Je spojencem ten, kdo ponižuje hlavu našeho státu? Je spojencem ten, kdo se snaží vnést rozkol mezi nás a naše další spojence? Je spojencem ten, kdo idiotským rozvracením blízkovýchodních režimů vytváří jednu krizi za druhou? Je spojencem ten, kdo podporuje řízené migrační toky a genocidu evropských národů?“ Celkem to vypadá jako výstřižek z Haló novin.

Takže Rusko není problém, problémem je islám, který u nás prakticky neexistuje a také uprchlíci, kteří u nás nejsou, mimo jiné i díky nenáviděné Angele Merkelové, která je absorbovala do Německa a sklízí za to posměch a výčitky od lidí, kteří nemají celkem žádné praktické recepty. Tedy krom pokřikování na mýtincích a siláckých řečí ve stylu čtvrté cenové skupiny.

Jisté je, že od těchto lidí velké nebezpečí nehrozí. Pokud by se k moci někdo dostal po vysněném „svržení elit“, bude pro ně toto hejno vos celkem nepotřebné, jako byli pro nacistické okupanty nepotřební čeští fašisté. Protektoráty, v našem případě sotva islámské, potřebují ke kolaboraci jiný typ služebníků. Na otrávení společenské atmosféry však činnost těchto lidí stačí. Až odvedou svou práci, přijdou na řadu jiní sekáči. A ti se nezakecají.