Druhého února roku 1959 se v pohoří Ural udála dosud nevyjasněná událost, která je dodnes obestřena tajemstvím, a jsou s ní spojeny mnohé konspirační teorie. Výprava, známá jako Ďatlovova, podle jejího vedoucího, skončila smrtí devíti studentů, kteří se vydali na Horu mrtvých. Zabila je lavina, UFO, sovětští vojáci, nebo dokonce ruský sněžný muž? Názory se různí.

Skupina deseti zkušených horalů se vydala na cestu k vrcholu hory Otorten 25. ledna 1959. To účastníci výpravy dorazili do města Ivděl. Poté následovaly další přesuny a odpojení Jurije Judina, který si stěžoval na problémy s revmatem, proto byl raději poslán domů.

První únorový den se výprava začala blížit k hoře Otorten skrz průsmyk, který se dnes označuje jako Ďatlovův. Zhoršené povětrnostní podmínky donutily devět studentů utábořit se na úbočí hory Cholat Sjachyl, kam začali mylně stoupat. V ten moment zřejmě naposledy devítka horalů ulehla ke spánku.

Dlouhých dvacet dní skupinu nikdo nepostrádal. Bylo totiž domluveno, že se Ďatlov ozve telegramem, až se všichni vrátí do osady, ze které vycházeli. Vzhledem k tomu, že nikdo přesně nevěděl, jak dlouho by mohla cesta na Otorten a zpět trvat, nebyl nikdo nervózní z toho, že Ďatlov nedává vědět. Příbuzní členů výpravy ovšem zalarmovali několik studentů a ti se vydali výpravu hledat. Později se přidala i policie a armáda.

K prvnímu nálezu došlo 26. února. Stržený stan, v němž bylo nalezeno oblečení, boty, ale i osobní věci účastníků Ďatlovovy výpravy, byl podivně na několika místech zevnitř rozpárán. To podle některých teorií značí, že studenti očekávali něco, čeho se báli, a proto si vyrobili otvory, kterými sledovali, zda se ono nebezpečí neblíží. Daleko od stanu byly nalezeny první dvě mrtvá těla Georgije Krivoniščenka a Jurije Dorošenka. Oba byli pouze ve spodním prádle a bez bot.

Stromy v okolí měly polámané větve minimálně do čtyřmetrové výšky, což často zmiňují podporovatelé teorie o útoku sněžného muže.

Další tři mrtvoly, konkrétně Igora Ďatlova, Ziny Kolmogorovové a Rustema Slobodina, byly nalezeny v průběhu dalších dnů, zbytek výpravy našli během následujících měsíců. 4. května byli nalezeni i zbylí čtyři mrtví studenti, kteří na sobě nepochopitelně měli roztrhané šaty jiných členů výpravy.

Prvních pět nalezených mrtvol bylo podrobeno pitvě, která nepotvrdila cizí zavinění a studenti tak byli označeni za oběti podchlazení. Další čtyři těla ovšem začala vyvolávat nejasnosti a budit obavy. Rozdrcená lebka, polámaná žebra a vnitřní zranění, která podle lékařů dokázala způsobit pouze extrémní síla, které byla těla vystavena. Ludmila Dubininová neměla jazyk.

Spekulace vyvolává také fakt, že někteří účastníci expedice byli pouze ve spodním prádle, ačkoliv se teploty mohly pohybovat až okolo dvaceti stupňů pod nulou. To se však někteří odborníci snažili vysvětlit teorií o paradoxním svlékání, které se vyskytuje u podchlazených lidí. Ti najednou začnou mít dojem, že je jim velké teplo a odhazují proto oblečení.

Celé vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že členové Ďatlovovy výpravy zemřeli vlivem spontánní přírodní síly, které nebyli schopni vzdorovat. Takovou sílu nemohl způsobit člověk, protože by nebyl schopen ji vyvinout. Navíc ani nebyly nalezeny žádné stopy, které by dokazovaly přítomnost dalších osob. Jiné zdroje ovšem odkazují na netradičně velkou stopu, která se měla nacházet poblíž zničeného stanu.

Kolem podivné smrti devíti mladých lidí se postupem let vyrojila celá řada spekulací, které mají vysvětlit, co může za tragédii v horském průsmyku. Nejdříve byli za pachatele útoku na horaly označeni Mansijové, domorodí obyvatelé, kteří údajně tvrdě trestali všechny, kdo vstoupili na jejich území. Obě hory, tedy Otorten a Cholat Sjachyl ovšem nepatřily mezi mansijská posvátná místa. Navíc zranění některých členů nemohla být způsobena člověkem. I teorie o lavině se zdá jako nepodložená. Sklon svahu totiž nebyl dostatečný na to, aby se jakákoliv lavina mohla stát smrtonosnou.

Útok jiné skupiny, nebo roztržka mezi členy výpravy taktéž nepadají v úvahu, to spíš se hovořilo o vojenském projektu. Ten je i vyobrazen ve filmu Záhada Hory mrtvých, který využívá hrozivého názvu místa, které je ovšem špatně interpretováno. Správný překlad totiž zní Mrtvá hora a název vznikl proto, že se zde nedaří žádné vegetaci a hora tak nenabízí dobré podmínky pro život čehokoliv, včetně rostlin a zvířat.

Nejvděčnější teorií však zůstává útok ruského yettiho. V nepropátraném území Uralu by se totiž údajně mohly nacházet živočišné druhy, které dosud nebyly objeveny. I Mansijové, kteří zde žijí rádi živí pověry o sněžném muži, který napadá divou zvěř a například byl mnohokrát nalezen jelen, kterému chyběl jazyk. Zdejší yetti totiž má prý nejraději měkké tkáně. Vzhledem k tomu, že některým členům Ďatlovovy výpravy chyběl nos, oči, nebo jazyk, mají někteří lidé jasno, že zaútočil sněžný muž. Navíc se mezi snímky, které byly na místě pořízeny studenty, objevila fotografie, na níž je podivná postava, vycházející z lesa.

Záhada výpravy, která se vydala na Mrtvou horu, zůstane zřejmě navždy nevysvětlena. Oblast kolem hory Otorten ovšem zůstává i nadále cílem zájmu ruské armády. Zda zde probíhají vojenské testy, nebo pátrání po sněžném muži však nikdy Rusové nepřiznají.

Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora