Říkalo se mu rostovský řezník, často také s odkazem na Jacka Rozparovače rostovský rozparovač. Andrej Čikatilo, vrah, který má na svědomí minimálně 52 obětí, z nichž některé i ochutnal. V komunistickém Sovětském svazu tehdy došlo k nepochopitelné situaci. I když už zabijáka vyšetřovatelé chytili, musel být propuštěn s tím, že sérioví vrazi jsou pouze v Americe. Navíc byl Čikatilo členem strany, proto dostal volnost. Tu využil k dalším vraždám.

Čikatilo se narodil na Ukrajině, kde zažil německou okupaci i hladomor, který jeho rodinu postihl v letech 1946-47. Tehdy slýchával o tom, jak jeho bratra unesli, zabili a snědli lidé, kteří také neměli žádnou potravu. V době, kdy se vyprávělo, že pokud potkáte na ulici dobře živeného občana, jedná se o kanibala, tomu malý Čikatilo věřil.

V osobním životě měl velký problém s impotencí, ale i přes to se mu podařilo v roce 1965 zplodit dceru a rok na to i syna. Sexuální deviace se u Čikatila projevila poprvé v době, kdy se jako učitel pokusil zneužít několik svých studentů.

V roce 1978, konkrétně 22. prosince se však obtěžování změnilo v nejhorší zločin. V ten den vylákal útočník devítiletou Jelenu Zakotnovovou do odlehlé oblasti, tam se ji pokusil znásilnit, ale protože se mu to nepodařilo, dívenku uškrtil a ubodal. Přestože se našly důkazy, které dokazovaly Čikatilovu účast na vraždě, kvůli tomu, že byl členem komunistické strany, nebyl obviněn. Za smrt holčičky tak byl odsouzen k smrti Alexandr Kravčenko, který se po mučení u výslechu k činu, který nespáchal, doznal.

Další brutální vraždy spáchal Čikatilo až v osmdesátých letech. Rok 1983 například přinesl šest mrtvých, převážně dětí. To už probíhalo důkladné vyšetřování, které však bylo ztěžováno komunistickými pohlaváry. Ti odmítali nejen požádat o pomoc a potřebné vybavení FBI, ale také nechtěli jakékoliv informace o řádění šílence sdělit veřejnosti. Ta se totiž nesměla dozvědět, že sérioví vrazi mohou žít i v komunistickém Sovětském svazu, nejen v USA.

Policie tak zaměřila své pátrání úplně jiným směrem, konkrétně na homosexuální komunitu, jejíž několik členů zatkla a posléze uvěznila. Vraždy však pokračovaly a vyšetřovatelům bylo jasné, že jsou na špatné stopě. Čikatila přitom měli doslova na dosah. V roce 1984 byl zatčen za přestupek a dokonce na čtvrt roku uvězněn.

Poté si Čikatilo našel novou práci v Novočerkassku. To mu však nezabránilo v tom, aby pokračoval ve svém řádění. Mnoho svých obětí si vytipoval na nádraží, nebo přímo ve vlaku, kterým jezdil na služební cesty. 6. listopadu 1990 se Čikatilo naposledy sexuálně uspokojil při vraždě. Při vycházení z lesa, kde Světlanu Korostikovou zabil, ho ovšem legitimoval policista, kterých v té době hlídkovalo na nádražích velké množství. Vrah sice vyprávěl o tom, že byl pouze hledat houby, ale kvůli tomu, že policista pochyboval o jeho slovech, byl zadržen.

K zatčení však došlo až 20. listopadu 1990. Po sledování Čikatila, který oslovoval děti ve městě, policie konala. Tím ovšem neměli vyšetřovatelé vyhráno. Všechny důkazy totiž nebyly dostatečně silné, aby stačily k obžalobě. Proto se do hry dostal i psycholog, který dokázal Čikatila přesvědčit, že mu jako psychicky nemocnému člověku nehrozí odsouzení. Vrah se po rozhovoru s lékařem doznal k 56 vraždám.

Soud s Čikatilem probíhal za značného zájmu médií i veřejnosti. Sériový vrah si celé jednání vyloženě užíval a strhával na sebe pozornost. Svlékal se, při výslechu dopodrobna vyprávěl, co s obětmi dělal. Kvůli riziku napadení byl Čikatilo v soudní síni umístěn v kleci.

Následné odsouzení k smrti se očekávalo. V lednu 1994 tehdejší prezident Ruska Boris Jelcin zamítl Čikatilovu žádost o milost a bestie byla 14. února 1994 zastřelena.

Přesto však zůstala vzpomínka na hrůzy, které Čikatilo spáchal a vědomí, že k nim nemuselo dojít, kdyby se sovětští úředníci nerozhodli, že komunista nemůže vraždit.

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora