Předseda výboru pro IT a Smart city David Procházka FOTO: David Procházka / se souhlasem
FOTO: David Procházka / se souhlasem
Celkové nastavení politiky je o generační obměně. Mladí lidé do politiky přicházejí s více altruistickým přemýšlením, chtějí městu pomoci a dělat to v mnoha ohledech správně, řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 zakladatel dárcovské platformy Donio David Procházka (STAN), který je čerstvým zastupitelem hl. m. Prahy a předsedou výboru pro IT a Smart city. Prozradil svůj pohled na komunální politiku optikou člověka z podnikatelské sféry, představil své plány na magistrátu a mimo jiné řekl, že chce s Doniem expandovat na Ukrajinu.
Hnutí STAN vás oslovilo s nabídkou čtvrtého místa na pražské kandidátce. Víte, čím jste je zaujal? A proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?
V červnu byla situace turbulentní pro celou stranu. Bylo to bezprecedentní, nic takového se historicky ve STANu nikdy nestalo a v rámci magistrátu a celoměstského dopadu to mělo velký vliv. STAN věděl, že pokud se chce do zastupitelstva dostat, musí udělat rázný krok a tím byla výměna prakticky první patnáctky kandidátky. Jenže bylo týden nebo 14 dní před jejím uzavřením.
Můj případ byl asi nejsložitější. STAN je hodně založený na dlouhodobé práci starostů a místostarostů na malých městských částech a najednou vzali mladého 28letého kluka úplně z venku, ze startupu a dali ho na čtvrté místo. První bariéra tedy byla vnitrostranicky tento krok obhájit, což si myslím, že se podařilo. Velkou zásluhu na tom měl Petr Hlaváček, který mě v první fázi oslovil s tím, že chtějí na kandidátku mladé funkční lidi. A když jsme se s Petrem několikrát sešli, tak jsem si začal říkat, že je mi to vlastně sympatické, jak vidí město a jakou práci by chtěl odvést.
Druhý faktor, který byl pro mě rozhodující, byl, co tomu řeknou opinion makeři, jako je Tomáš Čupr, Michal Menšík nebo Ivo Lukačovič, v rámci naší startupové bubliny. Ti mě podpořili s tím, že budou rádi, když bude na magistrátu někdo z našeho prostředí, s kým se budeme moci bavit o spolupráci.
Také jsem přemýšlel nad tím, jaký to může mít dopad na Donio. Nechtěl jsem, aby se od nás lidé odvraceli, protože nechtějí být spojováni s politikou, ale vyhodnotil jsem si, že rizika nejsou tak velká, a po zvážení všech faktorů jsem si řekl, že nemám co ztratit.
Takže toto všechno proběhlo zhruba během týdne?
Ano, s Petrem Hlaváčkem jsme se sešli čtyřikrát během týdne.
Jste zastupitelem hl. m. Prahy a předsedáte výboru pro IT a Smart city. Je to pro vás nové, co na to říkáte? Baví vás to?
Výbor měl formálně v tomto přechodném období poměrně široké kompetence, respektive měl nějakou politickou váhu. V normálním období, pokud není silový jako například finanční nebo kontrolní, takovou váhu nemá. Je to poradní orgán zastupitelstva. S Petrem Hlaváčkem jsme tedy diskutovali o tom, jakou bych mohl mít tvůrčí činnost. Tím, že se koalice dohodla na vládním půdorysu, radním pro inovace bude Daniel Mazur z Pirátů. Máme spolu nepsanou dohodu, že mi nechá dva nebo tři projekty, kterým se budu čtyři roky věnovat a díky kterým se vyprofiluji v rámci veřejnosti. Na reálnou práci se těším, protože jsem ji zatím ještě nezažil.
Dokázal byste to porovnat s podnikatelskou sférou, se kterou máte zkušenosti?
Beru to optikou, dejme tomu, středně menšího startupu a překvapilo mě, že je to v určitých ohledech mnohem komplexnější. Do rozhodování je potřeba zakomponovat mnoho aspektů a názorů. Někdo například přijde s validním argumentem, ale ten kompromis, ústupek, je zkrátka potřeba někde udělat. Uvědomil jsem si, jak důležitý úřad vlastně je. Magistrát Prahy má dva tisíce úředníků a abyste něco prosadili, potřebujete, aby s vámi chtěli spolupracovat. Přestože jste třeba hierarchicky nad nimi, když se rozhodnou nesouhlasit, neuděláte s tím vůbec nic. Je důležité, aby vás úředníci brali a měli vás rádi.
V podnikání, když jste jediným majitelem, je to jednodušší. Rozhodovací pravomoc máte v podstatě sám. A od toho se odvíjí efektivita. Ve městě trvají všechny procesy dlouho. Největší, co ve srovnání bije do očí, je časová efektivita. Schůze trvají opravdu dlouho a často se nic nevyřeší. Například v Doniu jsem zavedl pravidlo, že žádný meeting k běžné agendě nesmí trvat déle než 45 minut, a pokud trvá déle, byla na něj špatná příprava.
Pak je tu faktor, jak moc je politika čisté prostředí, což pořád nedokážu úplně objektivně posoudit, protože v tom nejsem až tak dlouho. Když chcete něco prosadit, potřebujete, aby s vámi spolupracovali ostatní politici a dali vám hlas. V koalici je to jednodušší, tam by hlasy měly být garantovány, ale aby vám někdo dal hlas, chce většinou něco na oplátku. Tam jsou pak vidět dva druhy politiků. Altruističtí, kteří chtějí pomáhat a odvádět dobrou práci, a pak pragmatičtí, kteří vidí příležitosti, ze kterých by mohli mít nějaký užitek.
Myslíte si, že z vaší pozice máte šanci, sílu na to něco s efektivitou udělat?
V rámci mého výboru ano. Diskuzi mohu kdykoliv otevřít, uzavřít a kdykoliv výbor ukončit. To se ovšem odráží na ochotě ostatních členů spolupracovat. Je potřeba dát prostor k vyjádření všem, i opozici, pro kterou je negování jediná možnost, jak se mohou zviditelnit, takže toho využívají velmi rádi.
Nemám ideály, že bych něco změnil v rámci efektivity, ale myslím, že se dá změnit něco v rámci přístupu. Jako největší problém vnímám společenskou diskuzi. Lidé spolu nemluví a to dnes způsobuje tu největší neefektivitu. Například jednotlivá vedení městských organizací, které se věnují inovacím, spolu nekomunikují, takže si každá jede svým směrem místo toho, aby byl jasně daný strategický cíl, kam v rámci inovací město kráčí, a firmy šly stejným směrem. Svou přidanou hodnotu vnímám právě v tom, že bych mohl být mediátorem diskuzí inovačního sektoru.
Co hodláte na výboru řešit do budoucna?
Teď si to musí sednout. Zajímá mě Pražský inovační institut, se kterým je potřeba něco udělat, protože neplní svůj účel. Je potřeba uchopit celoměstskou strategii a zcentralizovat ji a vytvořit inovační strategii města, která tady chybí.
V programu jste měl projekt Prague Inovation Invest…
S Danielem Mazurem jsme se domluvili, že můžeme být dobrá dvojice a doplňovat se. On je spíše akademický typ, zná univerzity, městské a státní prostředí a já jsem spíše zástupcem soukromého, technologického, inovačního a startupového sektoru.
Jedním z prvních bodů je ustanovení poradní komise z lidí ze startupů, která bude spolurozhodovat o inovacích, které se budou v Praze dít, a to je něco na způsob Prague Inovation Invest, akorát že v menším. Měli by v ní být Tomáš Čupr, Michal Menšík (Dodo) a Michal Šmída (Twisto). I s lidmi ze startupů jsme se shodli, že není potřeba, aby Praha investovala vlastní kapitál. Peněz pro kvalitní projekty na trhu je hodně. Většinou to dopadá tak, že město dává peníze projektům, které by je na trhu nedostaly, a to něco znamená.
Pak jsem se s Danielem Mazurem, jak jsem říkal, domluvil, že si vyberu dva projekty, které bych chtěl do řízení města zakomponovat, a těm se budu čtyři roky věnovat, ale ještě sám nevím, které projekty to budou.
Jak konkrétně chcete propojit podnikatelskou, startupovou sféru s městem?
Například firmy, které mají data o městě, je budou městu poskytovat, což se ne vždy děje. Dnes to dělá například Tomáš Čupr (Rohlík). Poskytuje městu data od svých kurýrů, kterých je zhruba 1600, čímž městu pomáhá například řídit dopravu. Pro Prahu jsou to cenná data, protože jde o velký kvantitativní vzorek. Pak to jsou užší spolupráce právě v rámci komise, která vznikne.
Na jaké úrovni je podle vás Praha v souvislosti se Smart city?
Když se podíváte na oficiální statistiky, jsme hluboko pod průměrem. Na druhou stranu co se týče využívání dat, což je dnes největším základem pro Smart city projekty, je Praha jedna z nejlepších na světě. Máme data, ale co nám chybí, je rozhodování na jejich základě. Rozhodování je dnes ještě pořád, typicky v dopravě nebo územním rozvoji, ovlivněno ideologií, tím, zda si myslím, že město má být spíše pro auta, nebo pro cyklisty a pro chodce. Dobře to dělá IPR, ale jinak rozhodování na základě dat do komunální úrovně zatím ještě nepostoupilo.
Myslíte, že je to způsobeno tím, že je ve vedení Prahy málo mladých lidí?
Asi to může být jeden z důvodů. Mladí lidé k rozhodování na základě dat více inklinují. Druhá věc je ochota úřadu data zohledňovat. Je to o celkovém mind setu struktury. To musím dát za pravdu Pirátům, za čtyři roky v tomto ohledu udělali celkem dost, byť se to dá samozřejmě vždy dělat lépe.
Myslím si, že celkové nastavení politiky je o generační obměně. Mladí lidé, kteří do politiky přicházejí, přicházejí s více altruistickým přemýšlením, opravdu chtějí městu pomoci a dělat to v mnoha ohledech správně. Zato vysvětlit lidem, kteří tu jsou třicet let, že se dají věci dělat podle dat, je nemožné. Brání se tomu. Největším nepřítelem digitalizace jsou dnes úředníci, protože vědí, že mají být součinní v něčem, co je nahradí, a to nikdo nechce. Důvodem, proč v Česku není rozvinutější e-government, je to, že úředníci nechtějí spolupracovat, protože by šli sami proti sobě.
Jak dlouho to tedy podle vás může trvat?
Nikdo neví. Nejhorší je, že světlo na konci tunelu v tomto případě není nijak blízko. Je nereálné, abychom mohli říct, že za čtyři roky zdigitalizujeme úřad. Zase je to o celospolečenské diskuzi. Je potřeba vysvětlovat, že nechcete nikoho nahradit, ale že to děláte například kvůli tomu, abyste pomohli, úředníci toho měli méně a aby jejich práce byla zajímavější. To mi přijde, že se neděje.
Jste stále v čele Donia?
Jsem. Nechal jsem si tam strategický level. Chci mít na starosti to, kam Donio směřuje, ale nemám už na starost exekutivní část. Tu jsem předal.
Půjde vedení Donia s vaší funkcí na magistrátu skloubit?
S pozicí neuvolněného předsedy výboru se to skloubit dá a každý s tím počítá. Neuvolněná pozice znamená, že máte o 80 procent menší plat a asi nikdo neočekává, že tu bude někdo za 15 tisíc dělat fulltimovou pozici. I to je důvod, proč v Doniu zůstávám, a když to vidím teď zevnitř, je to naprosto slučitelné.
Jací jsou podle vás Češi dárci?
Češi se hodně rychle nadchnou, ale strašně rychle je to pustí. Nejlépe to vystihují situace typu tornádo, covidová pandemie nebo válka na Ukrajině. Když se stane něco velkého, lidé přijdou a přispějí desítkami až stovkami milionů, ale aby to dělali pravidelně, to se v Česku neděje.
Má to samozřejmě historické důvody. Kultura dárcovství tu za komunismu, socialismu nebyla a charity neexistovaly. Lidé na to nebyli naučení a ta generace k tomu tedy nevede ani svoje děti. U nás jde tedy o to, podchytit mladší generaci ve věku 25 až 35 let. U těchto lidí je největší pravděpodobnost, že se naučí pravidelně darovat.
Když se bavíme o dárcích, jde o určitou sociální bublinu, nebo jde o Čechy napříč generacemi, vzdělanostními úrovněmi a podobně?
Musím říct, že je to docela diverzifikované. Za tři roky, co fungujeme, u nás přispělo 600 tisíc lidí z Česka a podle dat je 50 procent z nich ve věku 35 až 45 let, žijících ve velkých městech, se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Nemohu ale říct, že by ostatní byli méně zastoupeni. Tím, že jsou sbírky různorodé, tak se cílová skupina většinou váže na zakladatele sbírky.
Kdo nebo co je na Doniu nejvíce podporované?
Děti a rodina. Váže se to na viralitu a lidé na to slyší. Naopak nejhůře se komunikují senioři, zvířata a psychické problémy. Duševní zdraví je stále tabu, a to například i u firem. Firemní dárci z devadesáti procent chtějí podporovat rodiny. Duševní zdraví se špatně komunikuje, protože nemůžete prodat výsledek například fotkou a podobně. Neberu to ale negativně, protože tím, že chtějí, aby to bylo vidět, mohou inspirovat další.
A co dál s Doniem plánujete?
Chtěli bychom expandovat. Daří se nám na Slovensku a chtěli bychom zkusit Ukrajinu. Bude nebo je tam řada lidských příběhů. Líbilo by se mi, kdyby Donio.ua bylo mezinárodním místem, na kterém si lidé z celého světa budou moci přečíst příběhy a podpořit je. A pokud by se to povedlo, je v tom samozřejmě i byznysová příležitost.
Na druhou stranu si uvědomuji, že bude složité ohlídat tok peněz. Ačkoliv mám k Ukrajině sympatie, jaké mám, korupce tam jede ve velkém. Ve chvíli, kdy tu budeme vybírat několik miliard ročně, ohlídat to, že peníze doputují tam, kam mají, může být složité. Stačí jedna zkažená sbírka a hned máte projekt poškozený.
V jakém časovém horizontu?
Chtěli bychom to začít řešit tento rok, sestavit tým, vytvořit si zázemí, ze začátku asi ve Lvově kvůli bezpečnosti, a začít komunikovat s neziskovými organizacemi. Bude také klíčové, aby to zaštítila ukrajinská vláda jako oficiální projekt.
