Cenu Arnošta Lustiga, kterou její laureáti dostávají za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost, ve středu v poledne obdrží výkonný ředitel a zakladatel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. V České televizi to řekl předseda výboru ceny kardiochirurg Jan Pirk. Cena se udílí každoročně jednomu z žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako spisovatel Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot. V minulosti ji získali například chirurg Pavel Pafko, biskup Václav Malý nebo hlasatelka Kamila Moučková.

Šimon Pánek byl v roce 1989 jedním z výrazných studentských vůdců sametové revoluce a krátce zasedl i v parlamentu. Před politikou dal ale přednost charitativní činnosti, začal se věnovat projektům humanitární a rozvojové pomoci a stál u zrodu společnosti Člověk v tísni. Dnes je stále ředitelem této největší středoevropské organizace svého druhu, která působila v mnoha krizových a válečných oblastech.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Pražská Ukrajinka si dojela pro mámu s bráchou do Mariupolu. Cesta jí trvala 12 dní

Nové vydání Týdeníku FORUM ve svém titulním článku zkoumá důvody, pro něž prezident Miloš Zeman hodil přes palubu Andreje Babiše,…

Podle Pirka Šimon Pánek splňuje všechna čtyři kritéria – lidskost, spravedlnost, odvahu a statečnost – zcela jednoznačně. „Nedá se nic vypíchnout, protože oni často poskytují pomoc v zemích po přírodních katastrofách, ve válečných konfliktech, na těch nejzapadlejších koutech světa a k tomu všemu je potřeba všechny ty čtyři vlastnosti,“ podotkl Pirk.

Organizace Člověk v tísni operuje ve 30 zemích, v Česku a na Slovensku působí ve více než 60 městech. Pomáhá nejen po přírodních katastrofách, například povodních a loni po tornádu na Moravě, ale zaměřuje se i na problematiku inkluzivního vzdělávání, dluhů, neadekvátního bydlení a nezaměstnanosti. Člověk v tísni stojí i za festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V současné době výrazně pomáhá lidem zasaženým válkou na Ukrajině.

Pánek byl za svou práci již několikrát oceněn. V roce 2002 převzal od Havla medaili Za zásluhy, o rok později obdržel cenu Evropan roku, kterou uděluje časopis Reader’s Digest Výběr. V roce 2010 získal od občanského sdružení Post Bellum Cenu Paměti národa.

Cenu Arnošta Lustiga založila v roce 2011 Česko-izraelská smíšená obchodní komora, aby podpořila odkaz Arnošta Lustiga. Novinář a spisovatel Lustig zemřel 26. února 2011 ve věku 84 let. Jako dospívající prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Po válce vystudoval novinařinu a pracoval mimo jiné jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních 20 letech svého života.