ROZHOVOR / Podle průzkumu organizace Pod Svícnem 72 procent obětí domácího násilí nedostane od svého okolí pomoc. Organizace proto ve čtvrtek představila novou kampaň s názvem Podej ruku, která cílí právě na lidi kolem obětí. Spoluzakladatelka Michaela Studená v rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o tom, jak velkou roli okolí hraje a jak by se mělo k oběti zachovat.

Tématu domácího násilí se věnujete už dlouho. Překvapily vás výsledky toho průzkum, že až 72 procentům obětí nikdo nenabídne pomocnou ruku? 

Upřímně řečeno mě to zase tak moc nepřekvapilo, kvůli tomu, že spousta lidí má tendenci domácí násilí zlehčovat. My se i na našich stránkách www.podejruku.cz snažíme ukázat, co hlavně oběti neříkat ve chvíli, kdy je s tím ten člověk z okolí konfrontovaný. Objevuje se tam princip zamrznutí, protože ve chvíli, kdy vám někdo řekne něco tak šíleného, hrozného, tak máte pocit, že jste toho najednou trochu součástí. Zamrznete a bojíte se tu realitu si připustit, takže si to snažíte trošku zlehčit stylem „Nevymyslela sis to? Seš si jistá?“ Je to nějaká obranná reakce.

Dále čtěte

Většině obětí domácího násilí nikdo nepomůže. Kampaň Pod Svícnem proto oslovuje jejich okolí

Iniciativa Pod Svícnem ve čtvrtek představila novou kampaň s názvem Podej ruku, která cílí na okolí…

Jak důležitá je tedy role okolí pro tu situaci oběti? 

Naprosto klíčová. My jsme to řešili i u naší předchozí kampaně, která byla zaměřená na děti – Malí superhrdinové. Ve chvíli, kdy okolí nedokáže pomoci nebo to zlehčuje a nepomůže, tak se oběť může dostat do velmi nepříjemné situace, kdy už nikdy nebude nikomu věřit. Může to mít opravdu vliv na toho člověka i v budoucnu a už se nikdy nedostane do té fáze, že by se někomu svěřil. My s tím máme docela dost zkušeností, že ve chvíli, kdy oběť byla jednou takhle zklamaná, tak už se znovu neotevře. A kolikrát opravdu máte jenom jednu možnost to nepokazit.

Zároveň je důležité říct, že vy nemusíte vtrhnout k nikomu do násilné domácnosti. Opravdu bohatě stačí třeba to, že řeknete: „Věřím ti, jak ti můžu pomoct?“ Nemusíte se zavazovat, nemusíte slibovat.

Jak může člověk poznat, že je někdo v jeho okolí obětí domácího násilí?

Většinou je to o tom, že se třeba ten člověk začne stranit. Nemusí to na něm být viditelné jako modřiny a podobně, ale začne třeba nosit silnější make-up, dlouhý rukáv v létě – ale nemusí to v každém případě být znak násilí, třeba je jen zimomřivý. Spíš si všímejte nestandardního chování. 

Může to být situace, kdy se třeba někdo dostane do nového partnerského vztahu, a úplně změní mentalitu. Sem tam pronikne nějaký „red flag“, třeba že musí partnerovi každý den ukazovat telefon a podobně. Mějte se na pozoru a minimálně stačí říct: „Tohle není standardní chování.“ A navíc můžete vidět, že se ten člověk začne sebeponižovat, že pomalu ztrácí sebehodnotu.

Dále čtěte

Urbanová: Vzdělávání soudců je důležité. Podmínky za závažné trestné činy mají být excesy, ne norma

ROZHOVOR / "Přiznávám, že je zde mnoho soudců a soudkyň, kteří rozhodují citlivě a správně. Nicméně se občas objeví případy,…

V kampani zmiňujete pravidlo „RUKA“. Můžete to vysvětlit?

Pravidlo RUKA znamená rozpoznej, ubezpeč, konzultuj a asistuj. Rozpoznej znamená to, na co jste se ptala – podívejte se na ty red flags, buďte určitě obezřetní. Ubezpeč – řekněte tomu člověku, že jste tady pro něj, že mu zkusíte maximálně pomoci. Konzultuj, nebojte se to konzultovat s odborníky. A asistovat znamená podávat oběti opakovaně pomocnou ruku. Jednotlivé body máme na stránkách kampaně rozepsané, včetně znaků obětí domácího násilí, jak reagovat na to, když se vám něco takového stane, a koho kontaktovat.