Sharon Stoneová FOTO: Flickr.com
FOTO: Flickr.com
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Před třiceti lety se doslova po celém světě táhl vnadný přízrak zvaný Základní instinkt. Obratně vystavěný erotický thriller plný významových i povahopisných dvojsmyslů budil pozornost i tam, kde se nesměl promítat – jak naznačuje též český animovaný snímek Moje slunce Mad, v islámských zemích byl pokoutně sehnatelný jen na videokazetách a muslimové si na jeho základě dotvořili představu o mravně prohnilém Západě, kde se ženy chovají jako děvky, když si smyslně přehazují nohu přes nohu tak, aby kamera mohla dosvědčit, že si skutečně neoblékají kalhotky. Jistě lze takový vhled, kdy smyšlená fikce je vnímána jako dokumentární otisk reality, považovat za doklad naprosté primitivity, ale musíme si přiznat, že ztotožnění filmové či televizní postavy s jejím představitelem známe i z tuzemské kotliny – pan Chudík (coby doktor Sova z Nemocnice na kraji města) byl mnohokrát žádán o odbornou konzultaci, nebo dokonce lékařský zásah.
Základní instinkt dosáhl velkého úspěchu také u nás, zhlédlo jej přes půl milionu lidí a dodnes patří mezi díla s vysokým indexem divácké spokojenosti. Ve francouzském dokumentu ZÁKLADNÍ INSTINKT – SEX, SMRT A SHARON, který ČT Art vysílá ve čtvrtek 4. dubna pozdě večer, se režiséru Jacintu Carvalhovi podařil husarský kousek: vyzpovídal jednotlivé aktéry někdejšího skandálního počinu, jak původem nizozemského filmaře Michaela Verhoevena, jemuž se tehdy podařilo roztočit kariéru přímo v Hollywoodu (např. Total Recall), scenáristu Joa Eszterhase (měl za sebou společenská dramata jako Hořící kříže a Hrací skříňka) a kameramana Jana de Bonta, tak představitele ústředních rolí Sharon Stoneovou a Michaela Douglase. Jejich sdělení, která sice zpravidla nejsou nijak objevná, avšak potvrzují letitá tvrzení bulvárních médií, prolnul do výmluvných ukázek z filmu samotného.
Některá zjištění mají svou cenu: v prudérní Americe se promítala upravená verze, v Evropě ta původní, zatímco leckde jinde se do kin nedostala vůbec žádná, protože cenzura usoudila, že film svým pojetím urážel mravopočestnost a podněcoval ty nejhorší pudy. Michael Douglas se na výsledku podílel nejen herecky, ale také produkčně. Ale nejzajímavější jsou slova Sharon Stoneové, kterou sice film – byť trochu sporně – proslavil, ale zároveň jí, jak se domnívá, poničil kariéru. Postěžovala si, že leckdo kladl rovnítko mezi ni a ztvárňovanou postavu vypočítavé mrchy.
Sharon popisuje, jak po prvotním tápání a nejistotě našla vyhovující herecké ukotvení, díky němuž se ponořila do své postavy. Díky Sharon můžeme nahlédnout do zákulisí natáčení, seznámit se s přípravou sexuálních scén, které musí mít nazkoušenu přesnou choreografii, přirovnávanou k pečlivě nacvičeným bojovým výjevům. Každý okamžik musí být promyšlen do posledního detailu, a to včetně zvídavě kroužící kamery, která milující se postavy z velké blízkosti obhlíží. Například natočení vášnivé milostné scény mezi oběma protagonisty trvalo celých pět dní… A sotva to zavinilo Verhoevenovo rozhodnutí, že „na place“ bude minimum lidí, jen ti nezbytní.
Stoneová dokonce tvrdí, že si připadala podvedená, když na zlomek sekundy probleskne i to, co být vidět nemělo, třebaže vůči sexuální otevřenosti žádné námitky neměla. Její vztahy s režisérem byly zjevně napjaté: když po letech vzniklo volné pokračování Základního instinktu (již bez Douglase), vymohla si, že je bude režírovat někdo úplně jiný. A neméně zajímavý je přesmyk k současnosti: dnes by sotva mohl vzniknout snímek, v němž by (zjevně) bisexuální žena byla pojednána jako znepokojivě přitažlivé zlo, které dokáže omámit i jinak obezřetného muže. Ostatně už tehdy aktivistky proti takové koncepci protestovaly.
Verhoeven si pochvaluje, že scénář byl sexuálně otevřenější, než kdyby ho sepsal čistokrevný Američan – Joe Eszterhás totiž přišel z Maďarska a v novém působišti si díky tomu uchoval do značné míry evropský náhled. A sám scenárista líčí, jak se inspiroval vlastními zážitky – poznal totiž nejen policistu se zálibou ve střelbě a násilnostech, ale také vypočítavou ženu. Jeho osobně se toto seznámení nijak nedotklo, avšak poskytlo mu podnět pro rozvíjení napínavého příběhu. Scénář zvládl dokončit za pouhých třináct dní a Verhoevena nadchl: „Proč jsem to chtěl točit? Bylo to amorální, řekněme agresivní, sexy…“ Totéž usoudila i Česká televize, když přístupnost dokumentu stanovila až od 18 let.
