Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný velmi popudil Jaroslava Foldynu (momentálně nejspíš SPD), když ho nazval koštětem. To má asi nějaký slangový význam v kruzích, kam většina z nás nechodí. Koště je ale jako označení jistě srozumitelné i bez uvedení do místních zvyklostí. Samo sebe neovládá, drží ho někdo jiný. Koštěti je jedno, do jaké špíny ho nasměrují. Koště ale nemluví.

Zákonodárce Jaroslav Foldyna ovšem mluví. To se považuje za činnost výsostně lidskou. Není to přesné. Mluvit může i papoušek a dělá to způsobem, který pana Foldynu nápadně připomíná.

V neděli potěšil Foldyna čtenáře Parlamentních listů několika pokusy o pronesení myšlenek. Tak třeba se vyjádřil k osobě Alexeje Navalného, kterého putinovský režim strčil za mříže, sotva se opoziční politik vrátil z Německa. Tam ho dávali dohromady poté, co se ho ruští agenti pokusili otrávit. Posádka letadla, ve kterém se Navalnému udělalo zle a upadl do bezvědomí, nebyla informována, že Navalného nemají zachraňovat. Taky to nikdo předem neřekl záchranářům, takže Navalnyj přežil, ovšem v kómatu musel být dopraven do německé nemocnice.

Foldyna, který si osvojil dar řeči, ovšem jako papoušek, který jen opakuje, zásobil čtenáře moudry kremelské propagandy. Tak třeba: „Pokud já vím, tak pan Navalnyj je podezřelý z majetkové trestné činnosti, a že je pak takový člověk režimu nepohodlný, pokládám za správné. S tím, že si někdo myslí, že člověk páchající majetkovou trestnou činnost je společnosti prospěšný, ale nic neudělám.“

Nebo: „Pan Navalnyj se do Ruska dobrovolně vrátil, což se dá vysvětlit několika způsoby: Za prvé, pan Navalnyj je sebevrah a chce ruským tajným službám ulehčit vlastní vraždu. Za druhé, pan Navalnyj je natolik zocelen, že jej není možné zavraždit. Za třetí, pan Navalnyj se domnívá, že mu v Rusku hrozí menší nebezpečí než v Německu, protože německé, respektive unijní propagandě by jeho smrt posloužila mnohem lépe než propagandě ruské. Která z variant je nejpravděpodobnější, si každý může posoudit sám.“

Foldynovi se také nezdá, že by Rusy nějak pohnulo odhalení Putinova luxusního paláce u Černého moře: „Ani případné vlastnictví velké rezidence by Putinovu pozici nijak neohrozilo. Rusové jsou velký a hrdý národ, a jako takoví jistě nevolají po tom, aby jejich prezident bydlel ve vypůjčené garsonce na sídlišti.“

Pokud se někdo nespokojí s výroky papouška a není věřícím ve svatost a dobré úmysly prezidenta Putina, důstojníka KGB ještě z dob SSSR, bude mít pochybnosti o jakémkoli tvrzení ruské policie a rozsudcích ruských soudů. Každou chvíli na někoho (kupodivu zrovna na Putinovy odpůrce) úřady vytáhnou nějaké daňové úniky, dětskou pornografii a podobné záležitosti. To jsou pohádky fantastičtější než ta o Mrazíkovi. I kdyby ale Navalnyj vedl nějaký zločinecký gang, tak by mu v normální zemi neupřeli po zadržení právníka, soud by se nekonal v budově policie a právníka by s ním nenechali mluvit na dobu jedné minuty před jednáním. Že se Navalnyj do Ruska vrátil, je celkem pochopitelné. Chová se jako politik, protože je politik a nechce být exulant, který se na všechno dívá zvenku. Jen cynik nebo Putinův papoušek si bude dělat legraci z toho, že je Navalnyj ještě naživu. Mnoho takových, co nemluvili o Kremlu hezky, už mezi živými není.

Mozek papouška Foldyny, který má závity upravené podle představ soudruhů a posléze slovanských vlastenců Miloševiče a Putina, to nezaskočí. Tolik závitů tam zase není, aby to zvládlo složitější operace.

A že by někoho nezajímal Putinův palác, je také pochybné, protože to video o luxusní dače už zhlédlo přes 70 milionů lidí a nejspíš mezi nimi budou i nějací Rusové. I takoví, co jejich děti mají ve školách turecké záchody a režim jim zavírá nemocnice, protože se infrastruktura chudnoucí země rozpadá a geniálních zázračných zbraní, co srovnají se zemí New York, se nikdo nenají.

O jednoho Foldynu nejde, ale jeho příslušnost k nějaké politické straně je výpovědí také o ní samotné. Tyhle strany sestávají obvykle z jednoho kohouta a pak z papoušků a z… no dejme tomu jiné drůbeže. Míníme to obrazně, protože zvířátka jsou to, co být mají. Když se v to promění člověk, je to tristní podívaná.