S příchodem stávajícího vedení státního zastupitelství jsme svědky – zhruba v posledních pěti letech – systémových tendencí jeho ohýbání i výslovného porušování trestního řádu směrem k omezování svobody a soukromí občanů – tedy na cestě k policejnímu státu. Poukazují na to advokáti, ale to je asi tak všechno, co se s tím děje. Soudy k těmto záměrným „přešlapům“ pod tíhou důkazů na jejich základě zjištěných zavírají oči.

Výjimkou je nález Ústavního soudu z dubna 2016 o porušování příslušnosti soudů, které povolují odposlechy, domovní prohlídky apod. Do této doby byla ze strany obou VSZ běžná praxe jejich výběru nikoliv tam, kde se trestný čin stal, ale tam, kde jim soud povolí cokoliv, ať už z osobních či jiných důvodů. Ale i tento nález zůstal na půl cesty – konstatoval, že tento stav je protizákonný, ale všechny úkony takto provedené do data nálezu se „považují“ za zákonné.

Parlamentní vyšetřovací komise k únikům informací v závěru loňského roku (2017) mj. konstatovala, že: „Úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění, jsou fatálním ohrožením ústavnosti.“  A že „oproti tomu podle současně nastavených kontrolních mechanismů prakticky nelze zjistit skutkový děj úniků informací z trestních řízení.“ A to je asi tak všechno, co se stalo. Nic. Vedení státního zastupitelství s těmito závěry nesouhlasí, ministerstvo spravedlnosti drží basu, a přestože  jsou tyto problémy ventilovány na veřejnosti, nic se neděje, protože stávající stav hlavním aktérům vyhovuje. Volby rozdaly v parlamentu nové karty, a tak není nikdo s dostatečnou politickou silou realizovat změny, na nichž se předchozí parlament shodl. Nutno podotknout, že masově a systémově se „rozjely“ úniky z trestních spisů v posledních 5 letech. Jde o úniky ze spisů, které vyšetřují různé policejní součásti, ale dozor vykonávají téměř ve všech případech úniků obě vrchní státní zastupitelství. U VSZ v Olomouci bylo v jednom případě soudně prokázáno, že za únikem listiny z vyšetřovacího spisu je odpovědný státní zástupce Šereda. Toto jsou jenom dvě ukázky z řady problémů v tomto rezortu, kde lze uvedenou situaci chápat tak, že se jedná o boj o pojetí výkladu právního státu, který může být vyřešen jenom hlubokými personálními změnami.

Paradoxní je, že odstranění Murína nejvíce prospěje oběma vrchním státním zastupitelstvím. Je totiž už pro ně neudržitelné neustále GIBS odnímat šetření k oznámením na úniky informací ze spisů, za něž nesou sami odpovědnost. Zjevně potřebují mít v čele GIBS člověka chápajícího stejně jako potřebu nového a brutálně extenzivního pojetí poskytování informací z (živých) trestních spisů ve veřejném zájmu.

Z hlediska právního se však, na rozdíl od fatálních systémových pochybení státních zástupců (viz ÚS, parlamentní komise), se Murín nedopustil žádného pochybení, za které by bylo možné ho postihnout v trestním či kárném řízení.

Ale Murín musí z kola ven.

Jaká je tedy politika nejvyššího státního zástupce Zemana. Komu slouží?