V naší zemi samozřejmě žije mnoho dětí, na které jeden z rodičů neplatí výživné. To je skutečnost závažná a měla by se řešit. Pokud se dítě s rodičem, který se o něho stará, dostane do tíživé situace, je jasné, že je třeba pomoci. Máme ohromný balík financí (necelých 600 miliard korun, což je skoro polovina státního rozpočtu), který rozděluje ministerstvo práce a sociálních věcí, a systém sociálních dávek, kde musíme hledat okamžitou, jednorázovou finanční pomoc. To ale není sytémové řešení daného problému.

Klíčové je zrychlit práci soudů. Vždyť kdy jindy by měly soudy rychle rozhodovat než v momentě, kdy je v nouzi dítě. Jsem nesmírně překvapena argumentací příznivců zálohovaného výživného, že stát v tomto případě neumí zajistit vymahatelnost práva. ČSSD a hnutí ANO v České republice vládnou 5 let a neudělaly v této věci zhola nic. Vláda na zlepšení vymahatelnosti práva rezignovala. Trvá neuvěřitelně dlouho, než se poškozený rodič domůže spravedlnosti. Přitom v otázce dětí to musí být pro stát ta největší priorita. Jak je možné, že finanční správa dokáže  během chvilky reagovat při pouhé administrativní chybě či malém opomenutí na straně podnikatelů a s pomocí zajišťovacích příkazů někdy až likvidačně zasahovat, a nedokáže stejně rychle reagovat i v tak citlivé záležitosti, jakou je výživné pro děti?

Odborníci odhadují, že v případě vymáhání výživného státem, bude úspěšnost cca ve 3 procentech případů. Je tedy naprosto fér si říci, že zálohované výživné bude v podstatě pouze další sociální dávkou. Musíme se proto soustředit na to, aby rodič-dlužník měl z čeho zaplatit. Vzhledem k tomu, že velká část rodičů, kteří neplatí na své děti, jsou ve výkonu trestu, je nutné vytvořit takové podmínky, aby si tito lidé mohli ve věznicích vydělat.

V neposlední řadě se dramaticky zvýší počet neplatičů. Proč by měl dotyčný platit, když to za něj zaplatí stát? Opět to nejvíce poškodí právě děti. Další příklad toho, že ne vše, co na první pohled vypadá hezky, je skutečně přínosné.

Autorka je poslankyní ODS