Ukázalo se, že nad ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (ANO) nejsou jenom Bůh a oblaka, ale také zákony a právo, které se dají hájit při správním přezkumu. Takto podává čtvrteční rozsudek právník Ondřej Dostál, který uspěl u Městského soudu v Praze s žalobou proti ministerstvu zdravotnictví. Výsledkem jsou čtyři zrušená vládní opatření. Republika podle něj zapomněla, jak se postupuje v době pandemie, a pozdní reakce vlády poškodila ekonomiku. V rozhovoru pro deník FORUM 24 Dostál vysvětluje, jak se mohla situace lišit, kdyby vláda postupovala rychleji.

Co byl zlomový moment, kdy jste se rozhodl pro podání žaloby?

Nebyl jsem úplně přesvědčený, že je náš stát řízený dobře, respektive tak dobře jako třeba Tchaj-wan nebo Jižní Korea, které jsem profesně sledoval. Ale zlomovým bodem bylo, když vláda 23. března zrušila svá opatření, a to jenom proto, aby je vzápětí vydala podle jiného zákona pod ministerstvem zdravotnictví. Jak se všeobecně ví, důvodem bylo, že podle krizového zákona by museli hradit náhradu škody, kdežto podle zákona o ochraně veřejného zdraví to výslovně tak není. Považoval jsem to během epidemie za nemorální záležitost, a sice že se náklady nerozdělí rovnoměrně mezi všechny, ale na některé dopadnou tvrdě a budou mít smůlu, ale ostatní ne.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 se bude rozšiřovat. Díky obrovské podpoře čtenářů

Pro redakci deníku FORUM 24 je koronavirová krize stejně zvláštní jako pro celou českou společnost. Obáváme se o další vývoj…

Podle vašeho odborného odhadu, budou se moci dotčení domáhat náhrady škody?

To budou muset ještě zodpovědět další soudy. Ale sám tam vidím hned dva prvky. Jednak tam, kde správní soud zrušil daná opatření, tak za dobu jejich platnosti by teoreticky mohla být otevřená cesta k náhradě škody. Máme zde soudem zrušená opatření, a pokud se prokáže, že způsobila nějakou prokazatelnou škodu, tak by ji šlo vymáhat.

Podstatnější však je, že soud přiměl vládu k tomu, že pokud bude podstatně zasahovat do práv a svobod, což bude zřejmě chtít, tak to musí vydat podle krizového zákona, kde je náhrada škody dána implicitně.

Zdůrazňoval jste i před soudem úspěchy Tchaj-wanu. Kdybychom zavedli dříve testování a kontroly na hranicích, mohli jsme podle vás následné míře omezení práv a svobod předejít?

Jsem velmi rád, že se na to ptáte. Republika skutečně zapomněla na to, jak se reaguje na pandemie. Měla krásně vypracovaný pandemický plán, který měl spouštěcí moment už v lednu. Kdybychom totiž postupovali už tehdy podle daného plánu, tak jsem přesvědčen, že bychom měli slušnou šanci dostat se tam, kde je Tchaj-wan. A sice zavřít hranice a udržet tu nemoc venku, a včas trasovat kontakty těch, u nichž by se tu nákaza přesto prokázala. Bohužel jsme však nechali epidemii měsíc a půl „být“. Když si vzpomenu, ještě 11. března hrála Sparta proti Slávii. Takže podle toho, co vím o nakažlivosti viru, tak se obávám, že byla reakce opožděná a kvůli tomu jsme poškodili zejména ekonomiku. Nutno však říct, že pozdní reakce nebyla snadno žalovatelná, což je špatně. Kritizují to i odborníci.

Ano, soud se tedy mohl zaměřit především na formu vyhlašování opatření. Co dalšího z rozsudku vyplývá?

Rozsudek je hrozně důležitý i kvůli tomu, že soud vůbec připustil, že může přezkoumávat ta opatření vlády či ministerstva zdravotnictví. A to znamená, že nad panem ministrem (ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem za ANO – pozn. red.) nejsou jenom oblaka a Pánbůh, ale i správní přezkum. To je pro demokracii strašně důležité. Dostáváme se tím hlavně od „maďarské trajektorie“ směrem k trajektorii civilizovaných právních států na Západě.

V čem je především vychýlení mimo právní předpisy v době krize nebezpečné?

Legislativa není hloupá. Jasně vládě říká: pokud přijde epidemie, tak vydej rozhodnutí o nouzovém stavu, ve kterém přesně řekni, která práva se omezí. Může je přitom omezit poměrně přísně, jenom s tím usnesením musí předstoupit před Parlament. A pak následnými opatřeními pouze realizuje to, co jí Parlament schválil. Takže tu existuje určitá kontrola volených poslanců nad tím, co dělá moc výkonná. Tohle jsme však obešli. Usnesení vlády bylo poměrně vágní. Samotné zásahy do svobod dělalo ministerstvo zdravotnictví a nejel přes to vlak, což je rizikové. Nemyslím si, že by nás tu chtěl Adam Vojtěch uvrhnout do totality, ale dostatečně varující bylo i to, že řekli, že je tu nějaký zákaz, který se musí respektovat, a nikdo s tím nemůže nic dělat, což mi psali do replik.

Dále čtěte

Rakušan: Za banální chybu vlády může zaplatit stát. V předbabišovské éře se za to odstupovalo

Od začátku jsme vládě říkali, že na základě zákona o ochraně veřejného zdraví nelze omezovat ústavní práva, říká předseda STAN…

Jak vlastně hodnotíte postup ministerstva zdravotnictví při vypořádávání se žalobou?

Měl jsem tam štěstí na nesmírně kultivovaného právního zástupce Jiřího Kindla, což je velká hvězda práva, tuším, že studoval Oxford. A skutečně tam napsal všechny výhrady, proč to přezkoumatelné není. Že mu na to soud do určité míry nešel, není v podstatě jeho chybou. Kdyby vláda, respektive ministerstvo zdravotnictví, investovalo tolik úsilí do tvorby těch opatření, kolik investovalo do oponentury, tak by ho nebylo potřeba vůbec žalovat. Neměli bychom spory typu, jestli si můžu pozvat kadeřnici, nebo ne. Plyne to pouze z toho, že je to nesmírně nekvalitně napsané. Zkrátka jsme se mohli obejít bez spousty problémů.

Jak myslíte, že se vládní postup v boji s koronavirem projeví v dalších letech? Kde spatřujete hlavní úskalí?

Ekonomické dopady jsou nepochybné. Nebudu se pouštět ani mimo svůj obor, protože nemusím. Stačí si přečíst tu tzv. Výzvu jedenácti v čele s rektorem Zimou. A pokud jde o epidemiologickou stránku věci, tak máme nesmírné štěstí, protože kdyby to bylo tak smrtné jako původní SARS z roku 2003, tak by nás těch šest týdnů zpoždění zatraceně mrzelo. Současná varianta se prozatím jeví, že je sice vysoce nakažlivá, ale nemá takovou smrtnost jako jiné nákazy. Takže nám příroda a Pánbůh dali šanci, abychom se podívali, jak to máme příště udělat, až přijde něco horšího.