Tak na zdraví! Prezidenti Si Ťin-pching a Miloš Zeman. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
„Nejsem si jist, že pražští konšelé vnímají všechny souvislosti toho, kde svět dneska je, a že jsou kompetentní, aby se do čínské politiky pouštěli,“ řekl Zaorálek v pořadu Partie TV Prima. Prý má z dnešní situace „těžkou hlavu“ i ministr zahraničí Petříček.
Prezident Zeman mezitím vypouštěl varovné zvěsti, že Číňané přestanou investovat do pražské Slavie a odkloní letecké linky končící v Praze do Chorvatska. Zeman tady jako prognostik a přítel Pekingu ví víc než pražské letiště, kterému zatím nic takového není známo.
Ultrapopulista a šéf SPD Tomio Okamura hlásá, že pražská politika pokazí dobré jméno země v Číně a miliardy, které se prý investují do propagace Česka, přijdou nazmar: „Šest set tisíc čínských turistů ročně vytváří v Česku tisíce pracovních míst,“ tvrdí.
Někteří politici Číňanům podlézají, protože se starají o ekonomické zájmy svých známých víc než o dobré jméno země. Dalším dokáží Číňané při své schopnosti odhalit slabosti protivníka zalichotit a získat je pro své zájmy. To se může zvláště dařit u různých politiků za zenitem a jinak nepříliš úspěšných kdekoli, krom politiky. Někdy moc ani tam ne.
Vedení Prahy prostě nechtělo, aby ve smlouvě byla klauzule o „jedné Číně“. Ta je tam ale nadbytečná, protože Česká republika politiku jedné Číny uznává. Jenže Praha není stát, partnerství měla s Pekingem, ne s Čínou. V Číně je ale součástí státu všechno, byť by to byl lokální spolek na vaření rýže. Takové partnerství je poněkud nerovnovážné.
Čínská ambasáda už sáhla k výhrůžkám: „Vyzýváme magistrát hlavního města Prahy, aby co nejdříve změnil svůj přístup, přizpůsobil se trendu současného vývoje a historického pokroku a vrátil se zpět na cestu, která podporuje rozvoj bilaterální vztahů. V opačném případě nakonec pocítí újmu jeho vlastní zájmy,“ napsal mluvčí velvyslanectví.
Jenže „současný vývoj“ nemusíme všichni považovat za něco skvělého, když Čína masově porušuje lidská práva a zasahuje do vnitřních záležitostí druhých zemí. Jak je to s „pokrokem“ škoda mluvit. V roce 1989 komunistické vedení rozdrtilo brutálně studentské protesty, které chtěly více demokracie. To nebyl pokrok. Za prezidenta Si Ťin-pchinga se všechno stále zhoršuje a utahují se šrouby.
Fráze o „jedné Číně“ je ve skutečnosti rituální úkon, který má schválit režimu veškeré jeho násilí vůči etnickým a náboženským menšinám.
Co kdyby si někdo z vedení Prahy vzpomněl, že třeba přijme tibetského dalajlamu, nebo někoho z tibetské vlády v exilu? Budou Číňané křičet, že podporujeme separatismus a porušujeme přijatou formulaci o jednotné Číně? Zatím to vždycky dělali.
Když se budou politici klanět Pekingu tak mocně, až budou čelem bušit o podlahu, mohlo by to zanechat vážné následky na jejich zdraví. Pak jim nepomůže ani tradiční čínská medicína. Zatím se nezdá, že by postavila na nohy naši hlavu státu, tak to asi za tu trapnost nestojí.
