Sjezd sociálních demokratů, který se na konci minulého týdne odehrál v Brně, ukázal jednu důležitou skutečnost. Skomírající strana má totiž ve svém středu vůdce, který by zřejmě, pokud by chtěl, dokázat partaj vzkřísit. Nejde o Milana Chovance ani odbojného hejtmana Zimolu, ale o ministra zahraničí Zaorálka. Ten se sice ještě letos do boje o předsednické křeslo nepustil, ale v zájmu ČSSD to udělat měl.

Už před sjezdem se spekulovalo o tom, že se Zaorálek pokusí získat post statutárního místopředsedy. Tyto informace ovšem šéf české diplomacie striktně odmítal a médiím jasně vysvětloval, že takové ambice nemá. Logicky, kdo by chtěl v této chvíli stát hned za předsedou a snášet kritiku za zpackané volby a nemohoucnost se postavit hnutí ANO a jeho lídrovi.

Zaorálek chytře vyčkal a může si připravit svůj manévrovací prostor, který bude pořádně velký. Ministr totiž na sjezdu ukázal, že dokáže přesvědčit spolustraníky o své pravdě a donutit napůl spící sál k pozornosti. Jeho projev před volbou místopředsedů totiž patřil k základním pilířům celé akce. Ostré vystoupení plné velkých gest a úderných vět, delegáty nadchlo. Skandovaný potlesk vestoje si nikdo před Zaorálkem ani po něm nevysloužil.

Zprvu mírným dojmem působící politik se najednou rozčílil a kriticky upozornil na palčivá témata. Forma přesáhla obsah, ale účel byl splněn. Ještě dlouho po Zaorálkově projevu se v kuloárech hovořilo o nejpůsobivějším momentu sjezdu jako o jeho vrcholu. Nikoho nezajímal projev Sobotky nebo Chovance. Zaorálek se stal hvězdou a ukázal, že si to klidně může rozdat i s Babišem.

Má totiž s ministrem financí spoustu společného, a to hned v několika ohledech. Stejně jako miliardář například dokáže, jak již bylo zmíněno, nadchnout a strhnout lidi při svém projevu. Na rozdíl od Babiše však umí řečnit i bez nadávek, osobních útoků a známek projevující se hysterie. Přesto věcně a bez skrupulí.

Další společnou dovedností je i pozvolné zvládnutí sociálních sítí. Zaorálek totiž jako jeden z mála sociálnědemokratických politiků dokáže prodat své dovednosti a úspěchy. Když v Súdánu propustili zadržovaného Petra Jaška, ministr zahraničí byl u toho a svou přítomnost ihned sdílel na twitteru. Stejně jako když zachraňoval pasažéry z převrženého kamionu, který potkal se svým týmem na dálnici. Zaorálek zkrátka pochopil, že popularita se nedělá u jednacího stolu, ale na internetu.

Ještě jednu věc mají s Babišem společnou. Pro oba má slabost Miloš Zeman. A to by mohla být nejdůležitější dovednost, kterou může nyní Zaorálek své straně nabídnout. Podpora prezidenta totiž znamená dostatečný počet potenciálních voličů, kteří mohou být rozhodujícím aspektem při volbách.

Na jednu stranu je uznáníhodné, že Zaorálek ukázal svou loajalitu k Bohuslavu Sobotkovi a nenechal se přemluvit k boji o předsednické „koryto“, ale na stranu druhou to mohlo ČSSD vyhrát volby.