Lubomír Zaorálek FOTO: UN Geneva / Wikimedia Commons / CC BY-NC-ND 2.0
FOTO: UN Geneva / Wikimedia Commons / CC BY-NC-ND 2.0
KOMENTÁŘ / Lubomír Zaorálek ze SOC DEM předvedl další číslo v divadelním kusu, který by se mohl nazvat „Jak mudrc nahrává ruské propagandě“. Není to nic nového. Nové je jen to, že to dnes ještě někomu nepřipadá úplně hloupé.
Postup je asi takový, že mluvíte rozvážným tónem, pokoušíte se naznačit, že jste „realista“, že to vlastně myslíte dobře, ale že všichni, co se snaží něco dělat proti temnotě, jsou v podstatě naivkové a stejně to nakonec prohrají. To jsou všechno role, které hrají osoby požadující „diplomatická řešení“ a ohlížejí se na „geopolitiku“ a únavně upozorňují, co nás to všechny bude stát, když dostatečně brzo nekapitulujeme před nějakým hnusným režimem. Tohle všechno má Lubomír Zaorálek ve svém repertoáru.
Na CNN Prima, která by si zasloužila spíše název CCCP Prima, to ze Zaorálka padalo jedno za druhým, a kdyby to byl komentář nějakého „experta“ osloveného agenturou TASS, nepoznali bychom moc rozdíl
„Prezident Pavel mi byl v některých věcech zpočátku sympatický. Například ve vztahu k Ukrajině od něj zaznívaly docela zdrženlivé výroky. Zatímco jsme od jiných často slýchávali příliš vítězný ryk, že se ruská armáda každou chvíli rozpadne, Pavel upozorňoval, že se věci nemusejí vyvíjet tak, jak si přejeme, a že musíme počítat i s horšími variantami. To mi připadalo racionální a bylo vidět, že k tomu má určité informace,“ pochválil nejdřív exministr zahraničí hlavu státu, ale pak se do ní pustil.
Nelíbí se mu Pavlovy výroky, že se Ukrajina musí stát členem Severoatlantické aliance.
Web CNN Prima cituje, jak to Zaorálek sám vidí:
„Podle něj (Zaorálka) je to pro řadu zemí nevítané a nikdy k tomu nedojde. ‚Už jsme to slyšeli i ze strany generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. A nyní vidíme i první hořkost ze strany Ukrajiny, která se ptá, proč tam (na summit NATO ve Vilniusu, pozn. red.) máme jezdit? Ale přece jsme věděli, že tenhle slib je nereálný,‘ doplnil bývalý ministr zahraničí. ‚Tento nevítaný slib nahradí jiný nevítaný, a to, že pozveme Ukrajinu do Evropské unie. Ale i to se ukáže, že je nerealizovatelné,‘ dodal. … ‚Na druhou stranu mám pocit, že prezident nemůže překročit ministerstvo zahraničí. Připadá mi, že se nakonec přece jen podílí na evropské politice vůči Ukrajině, se kterou já srovnán nejsem. Je do určité míry falešná a pokrytecká.'“
Jsou to nesmysly. Evropské politice vůči Ukrajině lze vytknout, že nebrala dost vážně anexi Krymu v roce 2014 a okupaci území na východní Ukrajině a reagovala sankcemi, které v Putinovi nevzbudily dojem, že šlápl vedle. Nezdá se ale, že by sám Zaorálek byl celé roky pro nějaký tvrdší postup. Potom se roky budovala závislost na ruském plynu, a když došlo k invazi, vyzbrojování Ukrajiny probíhalo se zpožděním. Zřejmě z obavy, aby se Putin nějak nepohněval.
Na druhou stranu nakonec došlo k tomu, co si nikdo ještě před válkou nedovedl představit. Nord Streamy jsou mimo provoz, Západ dodává Ukrajině tanky a raketové systémy a mnoho dalších zbraní a cvičí tisíce ukrajinských vojáků, ukrajinští piloti už trénují na F-16. A jeden zázračný a pikantní lokální jev, Miloš Zeman a Jiří Ovčáček odsuzují Kreml a Putina. Invazi se povedlo zastavit a část území dokonce získat zpět. Přitom schopnost Ukrajiny se bránit považovali za nevelkou prakticky všichni experti, kteří byli fascinováni tabulkami, kde byly uvedeny počty ruských a ukrajinských tanků, letadel a vojáků. Finsko a Švédsko požádaly o vstup do NATO.
Cesta Ukrajiny do Evropské unie a NATO bude určitě komplikovaná, ale není důvod si myslet, že je nemožná. Pokud už se někdo zaklíná „realismem“, měl by asi nastínit nějakou reálnou náhradní verzi. Tou ale skutečně není nějaká vize nových minských dohod, breptání o „nárazníkových pásmech“, blouznění o mechanismech „kolektivní bezpečnosti“ a podobná veteš. Všechno by ztroskotalo na tom, že zločinný režim v Moskvě je naprosto zkompromitovaný a sám sebe odhalil jako lháře. Všechna taková provizoria by skončila další válkou, jen by se v moskevském bunkru činovníci trochu otřepali. Putin válku vést musí, protože je s jejím výsledkem spojen jeho osobní mocenský osud. Ani neříkáme politický, protože v Rusku žádná politika v našem slova smyslu není.
Vstup Ukrajiny do EU a NATO by měl být jasným cílem, byť třeba nějak vzdáleným. Jistě je „nevítaný“ pro některé země, především pro Orbánovo autokratické Maďarsko, které se už zcela zaprodalo kremelské propagandě a ruskému vlivu. Otázkou spíše je, nakolik jako člen EU a NATO Maďarsko obstálo. Ukrajina se jistě může o sebe „postarat sama“ a „izraelizovat“ se. Nebylo by ale lepší mít takovou zemi uvnitř klubu než mimo něj? Je to velká země s mnoha obyvateli, přírodními zbroji, momentálně s nejzkušenější armádou na kontinentu a s ambicemi směřovat na Západ. Na rozdíl od Ruska Ukrajina dokázala uklidnit své radikály a není jich tam víc než jinde. Trpí korupcí, ale je zjevné, že se s ní snaží něco dělat, a zrovna my nejsme stát, který by měl v tomto ohledu někomu kázat. K její mytologii nepatří potřeba pořád něco anektovat a bombardovat.
Ze Zaorálka ale přímo trčí nechuť k začlenění Ukrajiny do západních struktur. Proč to dělá?
Zaorálek také okomentoval výrok prezidenta Pavla, že „všichni Rusové žijící na Západě by měli být sledováni mnohem víc než v minulosti, protože jsou to občané země, která vede agresivní válku“, a připomenul opatření proti Japoncům v USA za druhé světové války. Ruská propaganda a také část ruského exilu z toho vyvodila, že prezident chce zřejmě Rusy nastrkat do koncentračních táborů. Pochopit to takhle vyžaduje od někoho buď zlou vůli, nebo přinejmenším jistou dávku zaslepenosti. Jako by ruský exil nevěděl z pera samotných ruských historiků, jak byly jeho řady po roce 1917 prolezlé agenty Čeky, NKVD a KGB. Protože se tehdy málo „monitorovalo“, poškodilo to exulanty samotné a mělo to tragické následky. Zatím je situace spíš taková, že po západních zemích pobíhá velmi mnoho podezřelých postav s ruským pasem. Když se každou chvíli dočteme, na koho byly zase uvaleny osobní sankce, nestačíme se divit. Jak je možné, že už na ně nedošlo dávno?
Odsoudit ruskou invazi samo o sobě nestačí. To by měla být samozřejmost, pokud někdo není vyložený kolaborant. Důležité je to ostatní. Testovací otázky jsou celkem jasné. Chce Moskva členství Ukrajiny v NATO a Evropské unii? Nechce. Chce dodávky západních zbraní na Ukrajinu? Nechce. Chce západní sankce? Samozřejmě nechce. Zaorálek ale tvrdí, že sankce nefungují, protože nejspíš věří ruským statistikám. (Ty do výkonu ekonomiky započítají samozřejmě i zbrojní výrobu. Za Stalina to bylo stejné a na Západě žasli, jak jim to tam „roste“.) Zaorálek vyzývá k jednání o příměří, které by ale Rusku jen dalo oddechový čas, než by ho Kreml pod nějakou záminkou porušil. Všechny tyhle rozleptávací řeči jim ale v impériu musí znít hezky.
Zaorálek je takový doktor Watson české politiky a diplomacie. Watson taky uměl vždycky Holmesovi poradit a znělo to chytře. Jen to bylo úplně mimo. Chová se, jako by Rusko bylo zemí, kde ještě v centru moci zůstaly nějaké stopy zdravého rozumu. Pokud zůstaly, nesmí to nikdo dát najevo, dokud má všechno v rukách Putin a jeho nejbližší okruh. Konejšení rašistické říše se zkoušelo celé roky a pak před invazí i po ní, a výsledky žádné. Chce to mimořádný talent se pořád mýlit. V každém případě je dobře, že na Zaorálkovi a jeho SOC DEM už moc nezáleží.
